Rytíř pohárů

Terrence Malick už zcela rezignoval na jakýkoli příběh a natočil pouze obrazy. Plytké obrazy ukazující především dekadenci a rozežranost světa boháčů. Nesnažil se je s ničím postavit do kontrastu, ani z nich nic vyvodit, a tedy nesdělil jimi vůbec nic. Kdyby se tady ze dvou hodin vystřihla hodina a půl, pořád by to byla nekonečná nuda. A to píšu jako člověk, který považuje Strom života za jeden z nejjedinečnějších a nejumělečtějších snímků, co jsem kdy viděla... (24.01.2016)

Opravdu velice hutné, zároveň však těžce stravitelné sousto. Bale, Blanchett, Portman a další v jiném světě, který plyne pomalu, aby ukázal, že není kam spěchat, že čas je stejně svým pánem. Příjemná kamera, hudba a filozofično - prvotřídní herci, ale nedokážu se ubránit pocitu, že Malick není Sorrentino. Ten totiž vychází z přirozené potřeby takto tvořit, ale Malick (zdá se mi) docela tlačí na pilu. Jakoby se do toho malinko zamotal a zapomněl, co chtěl vytvořit. Příběh muže, jenž se snaží uchopit smysl života a zjístil, že v jeho užívání si plnými doušky to není. Anebo se pletu, Malickovi se to povedlo podle jeho představ, a ztratil jsem se já, jako vnímatel. Bezesporu je to však jistě pozoruhodný film, pokud tedy pozorovat umíme. Přeju vám to. (25.01.2016)

Ačkoliv se nemůžu zcela ztožnit s problémem otázky krize středního věku (žádnou jsem ještě nezažil) a i přesto, že Malickův filosofický výstup je místy až příliš doslovný, KNIGHT OF CUPS je snímek, který velmi oceňuji. Malick se zde téměř dvě hodiny velmi intenzivně snaží doručit sdělení, které umně transformuje do filmového vyjádření a první 3/4 jsou plné podnětů, které díváka udžují v maximálně bdělosti. Není třeba dodávat, že jak pro Malicka, tak především pro Christiana Balea je snímek velmi osobním vyjádřením. Hudební složka jako u většiny Malickových filmů funguje na výbornou, práci Emmanuela Lubezkiho snad není potřeba ani komentovat a úvodních 15 minut patří mezi jedny top filmové zážitky. KNIGHT OF CUPS je snímek, který nemusí každého oslovit, nicméně se k vám po celou dobu snaží promlouvat. Což nepovažuji za úplně všední filmový zážitek. (15.02.2016)

Malicku, Malicku, už to nemáš v malíku. Předlouhé alegorické putování zavání duchovním sebeukájením, z něhož aspoň trochu vytrhává herecká sestava. Jenže kupříkladu dvě nejlíbeznější tváře dneška, tedy Blanchett a Portman, filmem víceméně prošumí, takže si na své přijdou pouze fanynky Christiana, páč mu kamera visí na xichtě jako estébáci na Havlově zadnici. (14.02.2016)

Aj Američania asi chceli silou mocou svoju "veľkú nádheru" (La Grande Bellezza)... Od Malicka už som si užil po To the Wonder ďalší "skvost", a neviem či ešte budem chcieť vidieť niekedy aj nejaké ďalšie jeho počiny. Nič proti poetickým či artovým filmom, ale keď sa do toho pridá ešte aj takáto experimentálna lyrická substancia, tak to stráca pre mňa v podstate zmysel. Celé to bolo ako jedna obrovská spleť záberov, ktorá bola síce vizuálne na vysokej úrovni, ale inak viacmenej nezmyselná. Škoda toľkých hereckých hviezd na takéto niečo... (14.01.2016)