Rytíř pohárů

Už jsem to psal dříve u jeho filmů a musím to napsat znovu a znovu. Malick není pro každého. Jeho prezentace myšlenek, úvah a i vnitřního tápání věřícího člověka převedena na plátno nemusí být každému jasně srozumitelná. Já si bohudíky každý jeho film nesmírně užívám. Nemohu říci sám, že vždy vše zcela chápu, přesto tak nějak vnitřně cítím, že ta jím vysílaná energie je mému nitru srozumitelná a že je na téměř podobné frekvenci. A jsem za to nesmírně rád. Zdaleka jsem neviděl od Malicka vše a každý jeho film mám uchován jako láhve starodávného koňaku, které se otevírají jen při významných příležitostech či situacích, či kdy zkrátka je na ně už konečně chuť. Tenhle film si suším v archívu už dlouho, ale dneska se den nějak nepovedl. Nálada pod psa, venku létá do rozkvetlých stromů cosi jako sníh a tak jsem měl chuť něco vidět. Hned od prvních sekund zase poznáte Malickův rukopis. A ač u filmů kameramany mění docela často, nějak se mu daří ten rukopis přenášet do každého dalšího snímku. Já ty rotující kamery kolem postav či neskutečně nápadité záběry prostě zbožňuji! Jeho vituální pojetí života a světa je divákovi předkládáno tak, že často musí jen žasnout nad těmi čarokrásnými obrazy. I zde si Malick klade stále tu stejnou starodávnou otázku. Quo vadis ...  ? Kdo jsme, kam vlastně kráčíme...? Proč tu jsme?  Christian Bale se skvěle zhostil role chlapíka, kterému po materiální stránce vlastně nic nechybí. Žije si v blahobytu, v luxusních moderních domech o nichž my můžeme jen snít, čas tráví s nádhernými ženami, ale snad právě proto je v tom konzumním stereotypním odžívání svých dní ve zlaté kleci pomalu ale jistě znechucen a trochu udiveně si klade otázku zda to je skutečně ten důvod proč tu jsme? Krize středního věku někoho uvede do deprese při ohlédnutí zpět, ale jiného může naopak nakopnout, protože ještě není konec a cílová rovinka je ještě relativně daleko. Malick se navíc snaží laskavě připomenout, že i v krušných chvílích na těžké chvíle nikdo není sám, že je tu vždy někdo kdo je tu neustále s námi. Pro věřící je to možná útěcha, ale nevěřícím stejně nezbyde nic jiného, než se z toho všeho nějak vysekat sám. Vždycky se dá ale začít znovu. Vždycky, jen se nebát udělat ten krok vpřed. Terrence Malick film tentokráte prolnul nádhernou hudbou Hanan Townshenda a nebál se sáhnout ani k Edvardu Griegovi (jehož miluju). Fascovalo mně, že Suita No. 2 z Peer Gynta do filmu padla jako ulitá ač jindy klasika ve filmech obzvláště takto vážných a moderních může mírně rušit. Jestli mohu doporučit, pusťte si dle rady uvodních titulků film hodně nahlas a na velké obrazovce. Pak už se nechte jen vtáhnout hluboko do vašich vnitřních úvah až kamsi do mlžných krajin své duše. Pane Malicku, tohle byl další filmový skvost! Dávám za 5 a kdo nepochopil, nechť prosím nekomentuje...  ! * * * * * (02.04.2022)

"Labyrint světa a ráj srdce" podle Malicka... Cizinec v sobě bloudí přepychem bídy a za pravidelného odvažování úbytků štěstí se pokouší zjistit proč, a kdy vlastně, zapomněl žít. Oblečen, jako by bytím jen procházel, a přesto, že neustále mluví z cesty, útržky jeho myšlenek jsou oslovitelné - stačí je dešifrovat poté, co se nechám vtáhnout do obrazu, pohybu, zneklidňujícího ohlušení, hlubokého prázdna... To je prostě Malick, ten, co si filmy točí pro sebe, ale kdo má zájem, může se dívat s ním... Vábivý Christian Bale ♥ . (Že se ale našmajdal, snad mu dali aspoň dobrý boty ;-)) (23.06.2016)

Další Malickova šílenost. Režisér se už úplně vysral na nějakého diváka a servíruje si stále dokola sice krásné ale nic neříkající obrázky. Pokud tomuhle někdo říká film, já mu to neberu. Pokud tomuhle někdo říká zábava, tak klobouk dolů. Malick mě zajímá jen z prostého faktu, že do svého filmu vždy naláká zvučné herecké jméno. Tentokráte se jeho "obětí" stal Bale. 30% (18.01.2016)

Nevím na čem Terrence Malick jede, ale měl by s tím přestat, protože na rozdíl od Gaspara Noého nebo v blahých časech Alejandra Jodorowského mu drogy nesvědčí. Knight of Cups je o něco málo horší než Strom života a o něco málo lepší než K zázraku. Nicméně všechny tři filmy jsou podobně špatné a slévají se mi v něco jako: „My son…“ What is the meaning of life?“ Krásné ženy. Funkcionalistické chladné prostory. Vybroušený vizuál. Podmanivé kamerové jízdy. Dinosauři. „Love.“ „Life is like a swamp.“„There is no meaning.“ ___ Pořád se mi vkrádá srovnání s Houellebecqovými Elementárními částicemi, které možná není úplně na místě. Ale v obou dílech, Malickově filmovém a Houellebecqkově literárním, vidím určité společné rysy. Snaží se býti filozofickými, v určitém smyslu transcendentálními, ale v konečném důsledku jsou „prázdnými“. (16.04.2016)

Odkedy sa režisér Terrence Malick "zbláznil" a začal natáčať "iné" filmy, ktoré svojou konštrukciou nepatria do tohoto sveta, neviem sa jeho filmami nabažiť. Knight of Cups sa mi vo svojej podstate páči ešte viac ako jeho predošlá snímka To the Wonder Ak som to správne pochopil, ak nie je mi to ukradnuté moje pocity z tejto snímky to aj tak neovplyvní, príbeh je rozdelený do kapitol ktoré nesú mená Tarotových kariet. Rovnako ako predstavuje názov filmu a hlavnú postavu jednu kartu. Počas celej snímky sa hlavná úloha (skvelý Christian Bale) snaží konečne usadiť. Oženiť sa, založiť si rodinu. Avšak nepriazeň osudu a tým zapríčinené neustále vymieňanie partneriek mu to nedovoľuje. Frustrujúca neustála obmena potenciálnych matiek jeho detí ma neskutočne chytila za srdce. Nádhera a to som sa bál, že po dvoch podobných filmoch sa bude Malick dozaista opakovať. Až na pár momentov, sa tomu vyhol. Výborne. (01.01.2016)