Kapitán Phillips

Další rekonstrukce skutečné události podle Paula Greengrasse je tady. Divák se tetelí blahem, ten náročnější však někde v hlavě v průběhu sledování téhle nebezpečné mise okolo ráje somálských pirátům vnímá, že mrazivou rekonstrukci Letu číslo 93 (nabídla větší osudovost, u Bourna tu byla zase atraktivnější látka a možnosti) jen tak něco nepřekoná. Nervy ale šponuje dostatečně, navíc má v hereckém štítu spolehlivého a stoprocentně amerického Toma Hankse (po delší době získal silnou hereckou příležitost, většinu děje je umírněný, v závěru na americké lodi ale naprosto suverénně zhmotňuje tu vlnu šoku z toho, co se v předchozích hodinách odehrálo). Trestuhodně nevyužitá Catherine Keener mi připomněla Hanksovu manželku Helen Hunt z Trosečníka, jenže ta alespoň dostala v závěru solidní hereckou porci. Karty jsou jasně rozdané, Greengrass se představuje už v trochu tradičním a předvídatelném (a nutno připomenout drobně utahaném) stylu, přesto pořád působivě. První polovina je velkolepější, druhá zase klaustrofobní. Obě dohromady autobiografické. Výsledek je pak soustředěnou podívanou. (08.12.2013)

Kapitán Phillips se dá brát jako další příklad toho, jak Greengrass minimálně od Bournova mýtu používá nejrůznějších formálních prostředků k zpřehlednění svého zdánlivě nepřehledného hyperkinetického stylu. Tentokrát si k tomu dokonce bere na pomoc i několik typů kamer a kontinuálně střídá záběry z 16mm a 35mm filmu. V úvodu se zdá, že tímto způsobem bude rozlišovat mezi Somálci (zrnitější look "šestnáctky", bližší rámování, víc roztřesené záběry) a Američany ("pětatřicítka", vzdálenější rámování, klidnější kamera), ale v průběhu filmu - poté, co se situace zásadně změní a vyprávění nabere nový směr - tyto techniky kombinuje i v jiných souvislostech, hlavně v závislosti na prostoru. Nedochází tak k tomu, že by se černošským pirátům "rasisticky" přiřadila diametrálně odlišná stylistická strategie než "hodným" Američanům, ale obojí se prolíná. Podobnou funkci jako rozdílné formáty tu mají i barvy, které pomáhají rozlišovat mezi různými typy prostředí, takže interiér válečné americké lodi je převážně nasvícený sytě modrou, ve strojovně je oproti kapitánské kajutě tma, a tak dále. Stejně tak se v závislosti na velikosti prostoru využívá typů rámování, kdy například skoro celé scény v záchranném člunu jsou snímané v detailech a velkých detailech, v prostornějších lodních místnostech zase dominují polocelky. Je to všechno nesmírně precizní a Greengrass opět dokazuje, že je mistr ve zpřehledňování nepřehledného, akorát je trochu škoda, že tohle všechno nemá tak dobrou oporu ve vyprávění - v některých scénách (a že je jich celkem dost) jako by film vytvářel napětí jen stylem. Čekal jsem to prostě opojnější, ale celkově spokojený jsem, i díky dobře zvládnutému závěru, kde happyend dost narušuje strojová, šokující exekuce pirátů a následná posttraumatická stresová reakce. (21.11.2013)

Že jsou filmy podle skutečné události značně přikrášleny o dramatické scenérie a epické wtf momenty, to je známá věc. Zrovna dneska jsem taktéž prožil nevídaný příběh; vyšel jsem z hospody, přešel dvě křižovatky a došel domů. Chytil-li by se tohoto epického příběhu nějaký populární režisér, vypadal by snímek následovně: tajemný muž v černém kabátě vyšel z budovy, plný síly a pozitivní energie. Neohroženě se porozhlédl po okolí a střídmými kroky se vydal vstříc svému osudu. Na rohu páté a Evňů ho přepadli čtyři podezřele vypadající mimozemšťané, kteří mu sdělili, že proroctví alternativních Římanů je skutečné. Muž se zděšením o své nejbližší vyskočil z létajícího příboru a po cestě zabil pár emzáků, aby mohl s elegancí sobě vlastní dopadnout na batmotorku a laserovými děly rozbít několik pancéřových měst. Když zničil čtyři desítky armád a kouzelný štít bestiálního šílence doktora Hrůzošvába, dorazil ke svatému grálu a rozhodl se, že na to sere a jde domů. Nesmíte to tak žrát a věřit těm mystifikářům každou pihu. (05.03.2014)

K mému překvapení nešlo jen o kličkovanou po vodě a hru na schovávanou na té velké nákladní lodi Maersk Alabama, ale taky jsem zakusil spolu s výborným Tomem Hanksem pocit klaustrofobie a nejspíš i vedra a šíleného smradu uvnitř toho malého záchraného člunu, který si to pomaličku (naštěstí) plul směr vyděračské Somálsko. Jeden z těch filmů, u kterých není problém zvládnout si okousat nervozitou všechny nehty, nevědomky třeba i na noze .. (13.11.2013)

Poslední počin Paula Greengrasse je oslavován jako jeden z jeho nejlepších, ne-li ten vůbec nejlepší. Zahraniční a především domácí recenzenti ale zároveň dodávají, že docudrama KAPITÁN PHILLIPS je ve filmografii britského tvůrce sázkou na jistotu, protože v porovnání s jinými jeho snímky podle skutečných událostí (KRVAVÁ NEDĚLE, LET Č. 93) není nijak ozvláštňující a napětí je navozováno především stylem. Ani s jednou připomínkou se ovšem nedá plně souhlasit, protože jeden z dosavadních letošních vrcholů v rámci oficiální kinodistribuce dosahuje maximální působivosti i díky své neprávem opomíjené netradiční výstavbě vyprávění, jež je výlučná v kontextu Greengrassovy tvorby a klasického hollywoodského žánrového filmu (thrilleru) vůbec._____ Na místo čtyř větších bloků jich je šest (vždy po dvaceti minutách, plus epilog), během kterých je vytvářeno napětí změnou počtu protagonistů i organizace vyprávění. Navzdory názvu není hlavní postava jedna (Phillips), ale dvě (Phillips, Musa - oba kapitáni). Ty se jako hlavní vyprofilují v prvních čtyřiceti minutách, během kterých se v oddělených segmentech ukazují podobnosti (dělají svou práci vzhledem k podmínkám dané země) a rozdílnosti (jeden může, druhý musí, protože dopady globalizace jsou u každého kontinentu různé) mezi nimi. Napětí je vyjádřeno nejprve očekáváním, kdy dojde ke střetu těchto dvou, a poté je dáno tím, že víme víc než všichni dohromady ukázáním jednání námořní armády, která stvrdí nemožnost dialogu mezi oběma kulturami. Od precizního thrilleru se dochází k širšímu ideologickému rámci s liberálním vyzněním, které bylo přitomno ve všech "greengrassovkách", ale ani v jedné nemělo podobu názorového i vypravěčského střetu mezi dvěma skupinami, z nichž vyčnívají jedinci odsouzeni ke ztrátě víry ve změnu systému k lepšímu._____ Detailněji jsem se o organizaci a výstavbě vyprávění ve vztahu k vyznění rozepsal v tematickém článku, kde jsem KAPITÁNA PHILLIPSE zasadil do kontextu Greengrassovy tvorby (se zaměřením na dokudramata). A jsem rád, že Blu-ray patří k jednomu z nejlepších (viz kritika). (23.11.2013)