13. revír

První a asi také poslední český film-noir, a zřejmě stále nejlepší český detektivní film. Jsou zde sice drobné i velké nedostatky: v knižní předloze je periferie mnohem depresivnější, nedozvíme se motivaci postav, některé scény (většina těch, kde se objeví dr. Chrudimský) jako by vypadly z červené knihovny, apod. Většina filmu je ale pozitivní: Marvanův revírní Čadek, spíše otrávený (a otravný), než nějak zapálený pro věc, Fróny Dany Medřické, která propadne fatalismu, ale jejíž postoj k autoritám je zajímavě individualistický, kamera, která využívá z toho mála, co jí dekorace mohly nabídnout, úplně všechno. Je smutné, nepodařilo-li se za dalších 60 let natočit lepší detektivku, ale tento žánr zřejmě nemá v Čechách nejlepší postavení. (19.09.2007)

Při sledování jsem se nemohl zbavit všudypřítomného pocitu, že se Jaroslav Marvan zpola pohybuje v komediálně laděné póze, která příliš neladí s noirovým pojetím. Děj, točící se okolo zinkové rakve čínského obchodníka, nepřipouští žádné matení diváka, neboť ústy hlavního hrdiny jsou všechny události komentovány (někdy zbytečně i ty zjevné), je rovněž příjemné pohybovat se v českých reáliích. V neposlední řadě je třeba ocenit i samotný pokus natočit u nás noirový krimi film, pojatý Fričem po česku, v tom dobrém slova smyslu. (22.01.2014)

Jaroslav Marvan mi vždycky seděl nejvíce v rolích policistů, respektive policejních úředníků (např. rada Vacátko), a v tomto velmi dobrém filmu to jen potvrzuje. Děj je pochopitelně přizpůsoben době, v níž film vznikal, takže mnohým z dnešní generace může připadat poněkud jednoduchý, ale o to profesionálnější jsou herecké výkony. A milý je i pohled na mladou Danu Medřickou, která (ať si kdo chce co chce říká) byla v mládí opravdu hezká. (17.07.2002)

Dědeček Čadek na stopě fantoma, po ruce Pobožný a Draboch, v baráku Barák, doktor Chrudimský, mladej a starej Karta, do toho matka Klouzanda, drzá Fróny a vdova po Číňanovi. Orientace v postavách a jejich úmyslech probíhá tak zvolna a komplikovaně, že mě to do svého konce nestačilo vtáhnout (s výjimkou výstupů mistra Nedbala zavánějících bossingem) a jako celek to jen potvrdilo skutečnost, že noirový žánr je nepřenosný. Pozor, spoiler a zároveň smysluplné vodítko k vyřešení případu! Když se zamyslíme nad stravovacími návyky, co jediného mohlo v zinkovém obalu plout přes Janov a Alexandrii do Číny? A než mě obviníte z předsudků a orientalismu, začali si oni obsazením role pana Wang-Li! (18.08.2022)

13. revír zachovává pro českou detektivku obvyklou kombinaci detektivní a policejní ikonografie. Dlouhé baloňáky vyšetřovatelům nesmí chybět, ale ti jsou vesměs součástí policie nebo jiných pořádkových složek. Ve všech filmech pátého odstínu se vyšetřující vyskytují v tandemu. Je zde mnohem větší důraz na kolektivitu vyšetřování. Češi jsou pověstně nižší střední třída, inspektor Čadek tu podléhá svému šéfovi, který ho několikrát napomene, až zesměšní, a zpochybňuje jeho schopnosti.  To mi nepřipadá tak běžné v západní tradici, kde je detektiv buď geniální (Poirot, Holmes), nebo soukromé očko (Marlowe), tedy obvykle nad sebou nemá vyšší instanci. Ve filmu je překvapivý sociální rozměr a důraz na vztah mezi typem dětství, výchovou a zločinem. Fróny je polosirotek, matka se jí udřela ve 14 letech a její konec vyznívá tragicky (to má v českém filmu tradici – Kischova Tonka Šibenice). Film ukazuje, že ani ty nejupřímnější záměry stran polepšení nedospějí vždy k dobrým koncům. Snímek nese prvky screwball comedy, nikoliv však mezi budoucími milenci, jak je tomu běžné v noir detektivkách s Bogartem a dalšími, ale mezi Fróny a inspektorem Čadkem, jakousi otcovskou figurou, které dívka přezdívá „dědečku“. 13. revír je i vzhledem k podzápletce s rakví poměrně zamotaný – je to taková detektivka omylů. (01.06.2024)