Rodičovský manuál

Čo toto malo byť? Geronto komédia pre deti? Síce Billyho Crystala moc nemusím, vstup do tejto žumpy plnej primitívneho humoru si ale mohol odpustiť. Klišé sa strieda s morálnymi poučkami a kopancami do gulí. Najprekvapujúcejšie na tom celom pri tom bolo pre mňa to, že sa ten malý ryšavý smrad dožil konca filmu. 3/10 (10.02.2019)

Přišel jsem v pátek z práce a čekal mě doma decentní úklid. Pustil jsem si na to HBO a tam tahle rodinná komedie jak kdyby z Hallmarku vypadla. Hallmark ale už neexistuje, a tak tyhle kousky jdou přímo na HBO. Za těch 100 minut jsem vypulíroval byt tak, jako snad nikdy. Zároveň jsem ale zjistil, že celou dobu mi po boku stál dost nezáživný, nezábavný a děsně nudný film, který nezachrání jinak dobrá Marisa Tomei nebo výrazný Billy Crystal. Tady to je prostě jenom taková plážová pohodovka, která vůbec nic nenabídne, jenom zaplácne čas. A pakliže u toho filmu nebudete nic dělat, budete si řikat, že hůř ten čas už zaplácnout ani nešel. (04.06.2014)

Dokud nedojde na moralizování na konci, je to vlastně celkem zajímavá komedie. Trochu jsem si myslel, že to bude zaměřená na to, že je zde starý chlap, co nemá dobrý vztah k technologiím, ale film se zaměřil na to, že je zde situační komika, která funguje. Je to hezké rodinné pojetí, které mě bavilo. Jenže jak říkám, pak se začne moralizovat, všechno se vysvětlí, hraje se na tíživou notu rodinné lásky a toho, co se udělalo špatně, a už je to jen obyčejný film, který se snaží vštípit nějaké poselství. Skvělým zjištěním je ale fakt, že Billy Crystal to v sobě pořád má. (20.11.2013)

Tolik oblíbená rodinná komedie jak z let osmdesatých. Pro mne spíše Pátek třináctého. Otřesné pitvoření, svobodná výchova malých amerických parchantů na pozadí reklamy na americký národní sport baseball. A jako vrchol pěvecké duety Crystal kontra Bette Midler, kterou jsem ještě neviděl v žádném dobrém filmu. Bavila mě pouze jediná scéna úmrtí Carla a to jen díky Geddu Watanabe. Po shlédnutí doporučuji klystýr a desinfekci mozku. (30.05.2013)

Celou první polovinu filmu se mi při pohledu na ty spratky (zvlášť ten nejmenší zrzoun) otevírala kudla v kapse. To je prostě styl výchovy dnešních (samozřejmě ne všech, ale určitě nadpoloviční většiny) rodičů. Dítě je zkrátka bůh, žádný dospělý se ho nesmí dotknout, něco mu zakazovat či se na něj jen křivě podívat. Je potřeba jim ve všem vyhovět, neustále je chválit a tím podporovat jejich sebevědomý, aby z nich vyrostly arogantní zmrdi, kteří ale neumí ani zatlouct hřebík. To ale končí, když rodiče odjedou a do parády si děti vezme Billy Crystal. Chvíli se zmrdi zdráhají, nakonec ale jeho půvabům podlehnou a svou misi ukončí vítězně tím, že si zahrají venku před barákem fotbal s plechovkou. No ale já mám co nadávat, sám děti ještě nemám, jsem ročník 1987, ale když jsem byl malej, přišli jsme ze školy, hodili tašku do kouta, běhali celej den venku, občas rvačky, v zimě bruslení na rybníku, žádný helmy na kola, autosedačky a přežili jsme. (05.02.2015)