Temnota

Přišel čas udělat si další „zářez“ z Dariovy filmografie. Tenebre jsem dosud nikdy neviděl a jelikož gialla patří mezi moje oblíbené subžánry, nemohl jsem si tento film nechat ujít. Tyhle ty „drsnější detektivky“ mě nikdy zrovna moc neokouzlily svými příběhy (tím však nechci v žádném případě říci, že by byli špatné), ale především svými propracovanými mord scénami a v tomto ohledu jsem neodešel zklamán ani tentokrát. Dario zkrátka vždycky věděl, co na jeho diváky platí a hlavně ve většině případů uměl vytvořit opravdu zajímavou atmosféru – což v mém případě platí dvojnásob. Kombinace parádní atmosféry, povedených vražd a pohledných dívek mě dokáže „uspokojit“ téměř vždy. Je ovšem pravdou, že mé senzory zde několikrát zaregistrovali jistou nelogičnost v některých momentech, což byla trochu vada na kráse. Přece jenom jsem na podobné věci háklivý, ale Argento měl sakra štěstí, že tady nešetřil s krví ani mordy, takže si to u mě částečně vykompenzoval. Navíc se brutálnost stále stupňovala a přesně tohle je moje krevní skupina. Takže jsem byl ochotný i ledasco mu odpustit. Občas se sice atmosféra lehce zadrhla a následovala poněkud nudnější pasáž, ale on vždy vytáhl z rukávu další trumfy, kterými dokázal udržet misky vah v pomyslné rovnováze. 70% (06.03.2018)

Giallo klenot. Na giallo, ktorému 80s nepriali(až na malé výnimky), predviedol skoro nemožné a odpálil to so všetkým štýlom, gráciou a ešte čímsi naviac. Ľahké, preslnené, perfektný, ale neprekombinovaný príbeh, mnohé scény pamätné a gore vskutku nezabudnuteľné. Geniálna hudba, ktorá vie aj spomaliť a podporiť atmosféru(úchvatné flashbacky), aj vám ostane v pamäti. Legenda, ktorá stále zlepší náladu. (10.05.2020)

Citát z najnovšej knihy amerického spisovateľa Petra Neala: "Ten impulz sa stal neodolateľným. Bola len jediná odpoveď na zúrivosť, ktorá ho mučila. A tak spáchal svoju prvú vraždu. Porušil to najprísnejšie tabu a nemal pri tom pocit viny, výčitiek, ani strachu, ale slobody. Každé poníženie, ktoré mu stálo v ceste mohlo byť odhodené stranou týmto jednoduchým aktom ničenia - vraždou." No a najlepšie keď je spáchaná ostrou britvou, nožom s dlhou čepeľou alebo poriadnou sekerou, tak ako v tomto giallo snímku od talianskeho režiséra Dario Argenta. **** (17.01.2015)

Krása nesmírná. Klasika největší. Mistrovský kus a ukázkový příklad žánru giallo. Goblini. Argentovská poetika vyvážení barev s důrazem nasvícení scén a vražd. Nádherné mordy. Břitva, nůž a sekera. Psychopatický vrah. Velkolepé finále. Do detailu propracovaný scénář. Krásné ženy, včetně dvorní Argentovi herečky Darie Nicolodi. Vyšetřující detektiv Guilano Gemma, známý hlavně jako Nicolas, milovník Angeliky. Zuřící dobrman. Dechberoucí kamera, unikátní nájezd po střeše domu, kolem oken a po stěnách dolů a poté i s vrahem vstupující do domu za špičkové muziky Goblinů, kde začne sekec-mazec. ARGENTO a jeho TENEBRE. (05.08.2019)

Poslední známější Argentovo giallo, které mi chybělo zhlédnout. No a nemůžu říct, že bych z něj byl nějak nadšený, ale to jsem po předchozích zkušenostech už ani moc nečekal. Klidně to znovu zopakuji: Argento má sice sem tam nějaký zajímavý nápad (hlavně po technické a výtvarné stránce), ale jako režisér za moc nestojí a kreace herců pod jeho vedením občas vyvolávají úžas. Tenebre je v tomto naprosto typické. Alespoň že je tu nadprůměrný počet vražd, takže se je na co koukat a film tím pádem nenudí tak moc, jako někteří jeho předchůdci... Závěr je poměrně velkolepý a vytahuje dojem z celého snímku nahoru. Tři hvězdy jsou ale i tak maximem, které jsem ochoten udělit. (05.07.2009)