Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Velmi povedeny Argentuv vstup na filmovou scenu. Uz od sameho zacatku mel jasno v tom, co ho fascinuje a ceho se bude drzet celou karieru - brutalni vrazdeni peknych zen. Jeste zde v podstate vubec nebrousi do sve osudove sfery hororu, brutalita jeste neni buhvijak vyhrocena i vizualni briliance jeho pozdejsich del jeste neprosvita tolik na povrch. O to vic se ale mohl soustredit na pribeh a rozvijeni chytlave zapletky, italske interiery i exteriery opet nezklamaly a v podstate uz zde zacal pokladat zakladni stavebni kameny zanru Giallo. Nemluve o tom, ze nez si nechal Argento dopovat sve filmy nekompromisni hudbou Goblins, neskladal pro nej nikdo mensi, nez Ennio Morricone a vysledek neni vubec spatny. 7/10 (28.10.2010)

„Jen pracháči mají takový ujetý nápady. Není to nikdo od nás, my takový věci neděláme. To musel udělat někdo, kdo má prachy!" Černé kožené rukavice, nůž, břitva a rudé cákance. Žlutá, modrá, červená. Americký spisovatel Sam zahlédne pokus o vraždu a pomůže napadené ženě. To ještě netuší, že tím uvrhne sebe i svoji přítelkyni do smrtelného nebezpečí. Ostří se míhá, krev stříká a oběti přibývají. Kdopak si vzpomněl během scény ve výtahu na budoucí De Palmovo Oblečen na zabíjení (1980)? Mlha, Sam jde ulicí, kroky, otočí se a zahlédne sekáček na maso....! Pečlivě budované napětí podporují skvělá kamera a samozřejmě Morriconeho hudba. Tajemné interiéry starých domů, světlo a tma a maniak, kterého by mohl prozradit zvláštní zvuk. Závěr není až tak šokující, snad proto jsem si ho nepamatoval. Přesto jsem opět spokojen a hodnocení ponechávám. (17.05.2020)

Giallo thrillery sú o obrazovej kompozícii, dôkladnom výbere a dotvorení špecifických lokalít a hlavne o atmosfére, pre ktorú sú ostatne ony dva aspekty základným stavebným kameňom. Pointa býva uz v dnešných časoch nevzrušivá a niekedy až naivná. Táto Argentovka taktiež v závere nešokuje, no vo výprave a kamere je bezkonkurenčne na špici - pre Argenta sú farby interiérov akoby ďalšími postavami filmu. Krásne "screaming queens", bizarná rolička Maria Adorfa čoby outsiderského umelca - magora živiaceho sa mačacím mäsom; a iná nezabudnuteľná postava odpudivého nájomného vraha v žltej bunde, ktorý vás bude prenásledovať v snoch. Jeho scéna na parkovisku autobusov, hypnoticky a znepokojivo zostrihaná, je najnapínavejšia z filmu. Pre mňa určite lepšie giallo než Argentova iná slávna pecka Deep Red. (26.07.2010)

Detektivní horor (nebo hororová detektivka?) o masovém vrahovi, který rád používá nože. Žádné explicitně zobrazované násilí, tady se sází hlavně na atmosféru a kvalitní, nepřehrávající herce. Nutno vyzdvihnout kameru Vittoria Storara (chlapík, který v Apokalypse dokázal udělat z obtloustlého Branda jednu z nejhrozivějších postav filmové historie), která ráda požívá zoomy a hraje si s nasvícením. Dalším plusem je pak hudba Ennia Morriconeho, ústřední motiv zní skoro jako z nějaké pohádky a s dějem filmu skvěle kontrastuje. Nejlepší scénou samozřejmě zůstává návštěva malíře milujícího kočky. Mňau! (05.02.2010)

Jestli člověk od filmu nečeká víc, než profesionálně převyprávěný příbeh, v něž jde jen o napětí a ne zrovna předpokládané rozuzlení, aniž pátrá po humoru, nadhledu a y myšlenkách, pak je to docela povedené. Není to zrovna moje melodie, ale musím uznat, že v rámci daného žánru tomu zřejmě příliš nechybí. (14.06.2009)