Hvězda zvaná Pelyněk

Musím říct, že jsem se hodně divila, když jsem v titulkách četla jméno režiséra. Martina Friče mám totiž zaškatulkovaného jako režiséra komediálních kousků a on vyšel na světlo boží s tak vážnou látkou a ke všemu se nechal inspirovat skutečnou událostí, která se stala v Rumburku 21. května 1918. Ta událost vešla do dějin jako Rumburská vzpoura. Vůbec se těm vojákům nedivím, že se vzepřeli svému velení. Důstojníci, určitě aristikraté, se k nim chovali jako k póvlu. Rakušáci se vlastně vždycky chovali k Čechům tak jako méněcenným. Nejvíce mě vytáčel ten důstojník, který říkal, já jsem vlastenec a stojím za Čechy, to o mě ví každý. To byl největší pokrytec. Bohdalka tady není, kdo ví jak úžasná. Spíše byla na zabití. Její Tonka byla falešná jak pětník a vůbec mi k ní neseděla. (04.04.2011)

Martin Frič a válečný film? Cože? Podle mě tohle spojení nejde dohromady. A také to tak zpočátku vypadalo, ale opravdu jen z počátku, protože ve druhé polovině to byl dramatický válečný film se vším všudy, který vrcholil jednou velkou popravou. Mrazivý záběr, ve kterém byly v popředí rakve, dále farář a v povzdálí odsouzenci na popravu. Impozantní scéna, kterou bych čekal třeba od Otakara Vávry, ale ne od Martina Friče. Ostatně celý tento film byl pro mě velikým překvapením. Zklamala mě jen střelba ozbrojených velitelů do neozbrojených vojáků, kteří jim šli naproti. Nikde žádná krev, padali tak, že sebou jen tak plácli na zem. Tohle bylo poznat, jak je to nahrané. [1201. hodnocení, 66. komentář, 74%] (16.11.2021)

Propagandisticky překroucená fikce. 1)  Zpočátku autenticky (až na ty přestárlé vojáky) vyhlížející film se od půlky převtělil do stylu socialistických agitek 50. let. Celkový dojem falešnosti umocňuje i zvuk (venkovní zpěv) a zejména rozhovory jako z doby zakládání sociální demokracie._____ 2)  Váleční veteráni se ve filmu chovají dětinsky a dost nesmyslně._____ 3)  Ovšem nedostatkem lidského materiálu film očividně netrpěl._____ 4)  Zasvěcené info nejen o vzpouře samé, ale i o okolnostech návratu zajatců z Ruska a o věrohodnosti filmu uvádí Jindřich Marek._____ 5)  Výstižný koment: tomtomtoma***, Krysa SPK**. (25.05.2023)

Z Fričovy pozdní tvorby patří PELYNĚK minimálně k těm titulům, které mají svůj význam v rámci širší reflexe historických témat v domácím hraném filmu. A budeme-li konkrétní, poslední léta první světové války rozhodně nepatřila na plátnech k zvlášť frekventovaným úsekům čili už jen z tohoto důvodu je nutné ocenit jakoukoli snahu. Sólový dramatický part je tu ponechán Jiřině Bohdalové, která se v postavě vinárenské rajdy pokouší spojit tragédii s komedií, což jí ostatně šlo vždy nejlépe. Zajímavost: Hašlerovu písničku Když jsme byli v Itálii zpíval poprvé Vlasta Burian v jiném Fričově filmu, adaptaci Herrmannova románu U snědeného krámu. (07.04.2011)

Tomuto snímku se nedá upřít velká snaha o kvalitní film, přestože scénář byl zajímavý, bohužel se tak nestalo. Herci kvalitní byli, což o to, ale co dělali kostyméři a maskéři, to netuším. Celou dobu z filmu tak okatě čišela šedesátá léta, což by v případě soudobého filmu nebyl problém, ale když se zamyslíme nad tím, že měla být dokumentována doba první světové války (kterou bohužel nepřipomínalo vůbec nic - co měla znamenat silně nalíčená Bohdalová, ve stylu šedesátých let - aneb výrazné řasy a hrubé linky bez ohledu na rámec filmu) zůstane pouhá touha po dobrém filmu, která však nedošla naplnění. Je to opravdu škoda, protože zde vystupovali kvalitní herci (Bohdalová skvělá - avšak nevím, zda by zrovna ona v reálu byl v popředí zájmu mužů, možná více by zde zabodovala Květa Fialová, která ve stejném roce zahrála famózně Tornádo Lou v Limonádovém Joe, do role lehčí ženy by se hodila určitě více). Takže z filmu čiší pouze průměr...i když potencionál byl původně veliký... (09.06.2012)