Divoká stvoření jižních krajin

Vypadá to celkem levně, ale dojem je monumentální. Nemalý díl na tom nese hudba (někdy tlačí na pilu možná až moc), skvělí (amatérští ) herci (Dwight Henry je cukrář s vlastním obchodem http://www.buttermilkdrop.com/) a samozřejmě celková fantaskně-ekologická koncepce, která nikdy na rovinu neřekne, zda komentuje měnící se globální podmínky nebo vypráví pohádku pro děti. Je to malý film, ve kterém je úplně všechno. (23.07.2012)

Hodina a půl nadpozemského zážitku. Ben Zeitlin stvořil magický svět v drsném světě louisianských bažin, který se nezdráhá využívat pohádkového schematu a silně poetických až snových obrazů. Podobně jako Malick výrazně pracuje s přírodním rámcem a obdobně na jeho neustále přítomném pozadí rozvíjí příběh komunity, jež se rozhodla přečkat hurikán Katrina ve svých domovech za hrází symbolizující bezpečí, což rovněž doplňuje přesahujícími reflexe o celkovém universu. Zeitlinovi se podařilo tento transcendentální účinek zakomponovat přirozeněji než tomu bylo ve Stromu života (respektive v jeho zkrácené verzi), ačkoliv se stále pohybuje v mantinelech znaivnělé pseudofilosofie. Ta však v rodinně laděném snímku rozhodně není na obtíž a neruší ani zjemňující voiceover malé a odvážné hrdinky působivě přirovnávané k smečce vzkříšených pravěkých zvířat kráčejících zatopenou krajinou. Velmi podmanivá je i dynamická práce kamery znásobená rychlým a rytmickým střihem a už ani nepočítám kolikátý že soundtrack mě v letošních Varech uhranul - zde hudba doslova rozproudí krev v žilách a výrazně napomáhá přenášení nezlomného vitalismu komunity na druhou stranu plátna. Právě urputná snaha malého společentví uhájit své místo k životu, zachovat vlastní kořeny i přes zkázonosnou slanou vodu a uchovat svojí identitu navzdory všem podmínkám se dá považovat za velkolepý a zdravě patetický symbol. Zde nejde jen o příběh hrdinky vyrovnávající se s velkými životními ztrátami po vzoru přírodního predátora, ale o podobně urputný boj jejích nejbližších. A v tomto případě sentiment a pocity zadostiučiněný nejsou žádnou ztupenou pilou, na níž je třeba tlačit. Naopak její ostří je hladké a hladce a bezbolestně pronikající pod kůži a zanechávající za sebou hlubokou stopu... (03.07.2012)

Čistý kalkul, hloupé podobenství (s realitou a ani magickým realismem to nemá nic společného), nedomyšlená agitka, se zápletkou na mentální úrovni Costnerova Vodního světa... Mohl bych rozebrat, jak strašně moc tenhle film postrádá jakoukoliv vnitřní logiku, jak postavy neustále opakují prázdné fráze a hloupé životní poučky, že se všichni chovají jako naprostí idioti atd, ale nejsem grafoman, a krom toho nad tímhle snímkem nechci trávit už ani minutu navíc. Jeden z nejhloupějších filmů, co jsem v poslední době viděl, a že jsem viděl pěkný kraviny - třeba Rychle a zběsile 5. Tohle je blbý úplně jiným způsobem, ale výsledek je stejný: doufám, že na tenhle zážitek co nejdříve zapomenu. (15.01.2013)

Hushpuppy a její předčasná dospělost. Divoká stvoření jižních krajin jsou citově založený upřímný snímek, který dokazuje upoutat v detailu ale v celku už to trochu drhne. Příjemné zpracování a hudba jsou vedlejší, tady hrají prim emoce. Několik vyloženě skvělých scén, trochu dobře mířené sociální kritiky a možná až příliš balastu okolo. [65%] (13.02.2013)

Místy možná působivé, rytmické, svěží, nápadité, jako celek nicméně jen syrové, nekompaktní a rozpačité povídání, kterému srdce tepe jen velmi pozvolna. Ubírá se po alternativnější cestě, což mi nijak zvlášť nevadí, přesto, ač si nemyslím, že jde o nějakou naivní ekologickou agitku, nestrhne. Spolupráce s neherci a natáčení v autentickém prostředí může přidávat body nahoru, nicméně voice-over, symboličnost nebo snové sekvence třeba u Malicka fungují s o poznání větší úderností!! Sorry, Hushpuppy.. (20.12.2012)