Volání netvora: Příběh života

Nejsem kdovíjaký fanoušek Faunova labyrintu a několikrát jsem si na něj vzpomněl. A Monster Calls bych doporučil spíše věčným snílkům, kteří moc často rádi popouští uzdu své fantazie. Velmi se mě líbily Neesonem vyprávěné příběhy. Tady má pozornost fungovala na jedničku. Bohužel s přesunutím děje do školy nebo do Conorova osobního života, šla má soustředěnost vždy o úroveň níž. 60% (30.08.2017)

Smrt není příliš veselé téma, není ani příliš časté konverzační téma. Na to, kolik lidí už umřelo, je až s podivem, jak málo se o smrti mluví. Smrt, která dřív byla přirozenou součástí života, děti vídaly o nedělích konec životní cesty slepic a králíků, s nimiž definitivní rozloučení proběhlo ve společnosti brambor a nádivky, případně špenátu a zelí, při nedělním obědě, stejně jako, když přišel čas, svých prarodičů, případně sem tam někdo odešel předčasně v následcích úrazů. S postupem doby se smrt přestěhovala ze dvora a světnice do nemocnic, ze součásti života se stalo tabu a z toho, co vždy bylo těžké se stalo neúnosné. Nejhorší smrt je, když se rodič dívá do hrobu svého dítěte. Vyrovnávat se jako dítě se smrtí rodiče je hned druhá v pořadí. A smrt sama o sobě není tak strašná, jako umírání. Cílovkou Volání netvora nejsou jen děti, ale každý, komu záleží na dalším člověku, protože pak mu hrozí, že bude potřebovat Netvora, aby se vyrovnal se ztrátou, (31.01.2017)

Pravda je tam venku. Smysluplná a odzbrojující katarze už dnes v ryze dramatických filmech moc často na přetřes nepřichází, spíše (a výhradněji) v jejich akčnějších podobách - a tudíž ve zcela jiných žánrových odvětvích. Je proto velmi příjemné, ujistit se po letech v tom, že takový Bayona s důvtiplnou šokující pointou stále pracovat umí. (21.02.2017)

Vizuálně moc hezky zvládnutý film, který se bohužel vyjma netvora a jeho minipříběhů moc neliší od ostatních snímků z podkategorie "drama o rakovině". Volání netvora zkrátka chybí určité originálnější zpracování. Nabízelo se větší zaměření na chlapeckou fantazii a na to, jak do ní hlavní hrdina utíká před tvrdou realitou - to vše pojaté v opravdu snové atmosféře a podbarvené zapamatovatelnou hudbou. Tenhle film se ale soustředí na Conorův (pochopitelný) hněv nad tím, co si ve skrytu duše přeje, a nad stavem své matky. Je to zkrátka drama, jehož zápletku a poselství zkušený divák dávno zná. (03.04.2017)

Uniknout je možné jen na chvíli, nakonec je vždy třeba vyřknout pravdu. Moc pěkné, i když velice smutné drama, které umě využívá vsunutých příběhů jako alegorie ke skutečnosti. Zajímavé je jak jejich výtvarná stránka, tak i jejich poněkud hlubší myšlenková rovina, která se snaží nastolovat zásadní otázky, na něž není snadné odpovědět. Emočně mě to sice úplně bezprostředně tolik nezasáhlo, ani přes skvělé herecké výkony a úchvatnou hudbu, ale celé to ve mě bude ještě nějakou dobu doznívat. 85 % (06.04.2017)