The World Belongs to Us
The World Is Ours
Režie:
Martin FričKamera:
Otto HellerHudba:
Jaroslav JežekHrají:
Jiří Voskovec, Jan Werich, Vladimír Šmeral, Adina Mandlová, Bohuš Záhorský, Jaroslav Průcha, Miroslav Svoboda, Ladislav Herbert Struna, Zdeněk Štěpánek (více)Obsahy(1)
Proti všem podvodníkům, kariéristům a darebákům brojí ve svém čtvrtém a posledním filmu Voskovec s Werichem. Film je, až na nepatrné změny, adaptací jejich divadelní hry Rub a líc a natočil ji v roce 1937 Martin Frič. Voskovec a Werich tu hrají dva konkurenční kameloty, kteří ve svém soupeření pokračují i jako malíři propagačních nápisů, na které ovšem málem doplatili a tak se raději spojili. Jejich prostřednictvím můžete sledovat boj ctižádostivého podvodníka Dexlera proti dělníkům vedeným Dexlerovým bývalým spolupracovníkem Formanem, půvabnou rozhlasovou hlasatelkou Markétkou a poctivým ředitelem továrny Hartem. Hrdinové v podání Voskovce a Wericha jsou jakýmsi hybným mechanismem střetnutí dobra a zla.V roce 1936 se politické nebe zatahovalo stále temnějšími mraky. Hrozba nacismu byla neodvratná.
Tehdy Jiří Voskovec a Jan Werich uvedli na jevišti Osvobozeného divadla premiéru hry Rub a líc. Hudebním leitmotivem hry byl optimistický pochod Jaroslava Ježka Svět patří nám, který dal i název pozdějšímu filmu Martina Friče. Aktuální námět totiž přímo volal po zfilmování. Filmová specifika si vyžádala zhuštění děje, zasáhla však i cenzura Filmového poradního sboru. Ta si vyžádala změnit jména postav, připomínajících jména nacistických pohlavárů. Nařídila i změnu příliš průhledného úboru fašistů.
V kinech se Fričův film objevil pouhého půl roku po divadelní premiéře. V roce 1939 nechali nacisté spálit všechny negativy a kopie filmů V + W, jejich duch a písničky však i přesto posilovaly český národ v nejtragičtějším období jeho historie. V roce 1947 byl film znovu uveden do kin v okleštěné podobě. I když dochovaná kopie nepodává úplný obraz o původních záměrech tvůrců, na mistrovských výstupech V+W to nic nezměnilo a dodnes těší diváky pamětnických filmů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (92)
Motto: "Copak lidi mají čas myslet? Kdo za ně myslí? Tisk, rozhlas, propaganda. A to budu já, Dexler! Udělám z tebe vzor, ideál, za kterým půjde každý! Z celého světa, panečku, udělám panopitikum a v něm jedinou modlu." Filmová adaptace hry Rub a líc je posledním a zároveň nezávažnějším filmem V+W (premiéra 30. července 1937). Někde jsem četl podtitul "český optimistický film Voskovce a Wericha", jako by tím mělo být řečeno, že vítězství nad skutečným Dexlerem a jeho "kloboukatejma" bude mnohem složitější. Nakonec však přišlo a film mohl být "znovu sestaven". Zdá se, že tam některé sekvence chybí, ale asi ne ty nejpodstatnější. Pokud je tam ono naléhavé rozhlasové vysílání Adiny Mandlové "Voláme všechny dělníky! Voláme všechny občany! Voláme celý národ! Pomozte nám bránit de-mo-kra-ci-i!", už víc není třeba. Silných míst je ve filmu vícero, natírání Ať žije ("My bysme vůbec udělali nejlíp, kdybysme dali dohromadi peníze, koupili dohromady barvu a psali dohromady na zeď: Ať nikdo nežije.") či třeba jen to, když guvernér říká "Respektuje-li demokracie svobodu smýšlení, neznamená to, že je slabá." Slabší je jen herectví některých jedinců (nejslabší ze všech čtyř filmů V+W) a velká škoda, že si oba kameloti neuzurpují větší prostor ("Krupp Essen. Jezte kroupy."). O to jim jistě ale nešlo. V dobovém tisku se pak psalo: "Anebo o tom také vědí, že tendenční umění není uměním, ale jsou si patrně vědomi toho, že to, co oni dělají, uměním není a počítají s naivitou publika nebo s jeho subjektivní zaujatostí!" Já vám nemám tyhle lidi rád, co se nechtěj a neuměj smát. Stačí si pustit samotný začátek, kde do titulků zpívají "Lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat." A poté neskutečné Dexlerovo panoptikum pro lidi, které jen tak něco neohromí. Vkus a pozornost nelze ostatně upoutat lecjakým brakem, neboť jsme otupěli k senzacím a podivuhodným kuriozitám. Ano, dámy a pánové, doba nás odnaučila diviti se exotice a lekati se hrůzy. Století neomezených možností a šílených vynálezů. Století vraždění a senzačních převratů, toť divadlo děsu, kterému se nic nevyrovná... ()
„My dem, pane šéf. My sme svou věc neprohráli, prohráli ji za nás jiný! Ale my svou věc ještě vyhrajem, a to vás bude zatraceně mrzet!“ Tak to tu byl někdo větší vizionář, než bych čekal…Já se nicméně zase sekl. Čekal jsem kvalitní mix komedie a satiry, stejně jako příslib možná nejpovedenějšího filmu W+V. Jenže jako komedie to bylo strašně slabounké, u všech 3 předchozích snímků mě Werich s Voskovcem pobavili (o něco) víc. A s výjimkou pár hlášek a pokusů o hrátky s češtinou („Já sem asi vodešel, a tím pádem, když sem teď přišel, tak sem se tu nenašel“) se něco málo k zasmání našlo až na konci (např. „konzervy“ či trik s kloboukem). Satirická linka naštěstí funguje podstatně lépe, a právě narážky na dobovou situaci jsou asi jediným opravdovým důvodem, proč se na film vůbec podívat (ačkoliv hodně naivní momenty typu „osvíceného ředitele“ nechybí). Vidím to na čistý průměr, ani počtvrté mě W+V bohužel nepřesvědčili, že bych měl dát o hvězdu (či dvě) víc. „Kdo vás sem poslal?“ - „Hlad.“ - „Kdo je to?!“ - „Nejlepší kuchař.“ ()
Obecně se sice soudí, že Frič udělal s V+W lepší filmy, ale Honzl jim dal větší šťávu a opravdovost. Skutečně nemám pocit, že by tu V+W hráli tolik neorganicky s celým ostatním ensemblem, protože to předstírání západního světa je už tak dost samo o sobě liché. Všichni ti Šmeralové, Mandlové, Záhorský a další nehrají nijak zvlášť. Lion-el je téma vytržené z krize do vzduchoprázdna. Člověk si ale nezávisle na tom všem jak to leží a běží může užít klauniády blboně a blboně a o ty jde až na prvním místě, naštěstí. ()
Prvky sociálnej drámy prestriedané s groteskou, podobne ako to na plátne predviedol len rok predtým Charlie Chaplin v Modernej dobe. Akurát, že on to vedel lepšie, asi tak o dve hviezdy lepšie. Tvorcovia sa na začiatku filmu ospravedlňujú, že sa po fašistickom besnení nezachoval celý film a tak sa dajú objasniť niektoré dejové nesúrodosti. Niektoré ale očividne vo filme boli a zostali, hlavne ako poväčšine výborné komické výstupy V+W málo súvisia s hlavnou zápletkou filmu. Záver pripomínal dokonca budovateľské filmy, ktoré mali prísť až o desať a viac rokov neskôr. –––– NOEL dodá vše od špendlíku až po lokomotivu ()
Copak by asi dělal čestný ředitel Hart v rozhořčení nad postřelenou stávkující dnes? Založil protestní skupinu na Facebooku? — Poslední filmové dílko V+W je ze všech čtyř nejtemnější a taky nejdospělejší; hezký doklad té úžasné rychlosti, s jakou se filmové vyprávění během pár let (doslova) od nástupu zvuku vyvinulo do víceméně současné podoby. Přihřívání levicové polívčičky už není zdaleka tak prvoplánové, dělnictvo je tu sice pořád váženo a ctěno a neviditelná paní Noelová je evidentně stejná kapitalistická krysa jako hejrupácký továrník Worst, jenže tohle všechno se odehrává jakoby v pozadí, v prvním plánu vidíme boj proti odpudivému pouťovému manipulátorovi a jeho loutce – budoucímu diktátorovi, boj, při kterém jde panečku teprve doopravdy o život, boj, pro který je třeba se sjednotit, a to pod vedením koho jiného než poctivého dělnického vůdce Formana, který kolotočářsko-kapitalistické čachry prohlédl hned od začátku. Chytré, vážně chytré. Tomuhle už se dá říkat opravdová propaganda. — Zároveň ale věřím, že je to ve skutečnosti myšleno relativně bezelstně, opravdu především jako apel na národ, aby bránil svou mladou demokracii. Apel oprávněný, ale bohužel hned dvakrát nevyslyšený – národ se napůl vlastní vinou a napůl souběhem okolností, k nimž koneckonců (ať jakkoli nechtěně) přispěli i V+W svým nekritickým hurákolektivistickým aktivismem, vydal na cestu trpící oběti, nejdřív krátce oběti „kloboukatejch“ a hned vzápětí a na mnohem delší dobu oběti „formanovců“. A byly to nakonec hlavně rozdílné občanské postoje v téhle těžké době, které roztrhly do té doby nerozlučnou dvojici a připravily nás o další filmové eskapády Voskovce s Werichem, ať už by se byly odehrávaly na Barrandově nebo v Hollywoodu; věčná škoda, protože, troufám si říct, jejich společná filmová komika viditelně vyzrávala v něco celosvětově mimořádného, ať částečně „kradli“ odjinud (boj se stroji v tovární hale), nebo vycházeli ze zcela originálních nápadů (Voskovcův úžasný hravý výstup s psaním hesla na ohradu, obě scény ve skladišti zbraní, stále rozvíjený osobitý slovní humor...). Dávám-li tentokrát jen čtyři hvězdičky, je to zčásti za výše zmiňovanou ideologičnost, ale hlavně za s ní související schematičnost některých vedlejších rolí a hereckých výkonů jejich představitelů (čest sympaticky nehereckému projevu vycházející hvězdy Adiny Mandlové). — Opět si neodpustím ještě pár nactiutrhačných slov k vydání na DVD od Filmexportu, tentokrát na téma bonusů: Pavel Taussig recitující spatra na statickou kameru ne úplně připravené „slovo historika“ byl u Pudru a benzinu ještě vcelku milý, ale na čtvrtém disku už evidentně vaří z vody a vrchol nastává při jeho rozplývání nad Voskovcovým amatérským dokumentem z legendárního brněnského vítání Martina Friče, který se má údajně nacházet v Národním filmovém archivu a Karel Čáslavský ho měl uvést v Hledání ztraceného času. Jak je vůbec možné, že taková snadno dostupná věc není mezi bonusy na disku, i když se na něm mluví o tom, že existuje? Další ostudný důkaz, že s celou sérií si vydavatel opravdu mnoho práce nedal. Nemluvě o často přepáleném obrazovém kontrastu nebo o barbarském nápadu, opakujícím se na všech čtyřech discích, vrazit pod hlavní menu DVD největší komické „špeky“ vytržené z filmu. () (méně) (více)
Galerie (1)
Zajímavosti (20)
- Werichova postava v momente veľkého hladu spomína legendárnu scénu Charlieho Chaplina so sliepkou, z filmu Zlaté opojenie (1925). (Autogram)
- Film sa svojou návštevnosťou 4 240 762 stal v svojej dobe najnavštevovanejším filmom v Československu na dlhých 7 rokov. (Raccoon.city)
- Prvý variant scenára niesol názov filmu "Neznámí kamarádi". Neskôr sa autori rozhodli pre zmenu názvu. (Raccoon.city)
Reklama