Já, Olga Hepnarová

Výber herečky spoločne s voľbou čiernobieleho materiálu boli v tomto filme jedinými dobrými voľbami. Zvyšok mi pripadá rozpačitý. Prípad je dostatočne známy, divácky atraktívny a v tomto filme nedostatočne využitý. Atmosféra nepresvedčivá, zábery vždy o niečo dlhšie, ako by bolo únosné, vedľajšie motívy spotrebovali čas potrebný na hlbší ponor do osobnosti Hepnarovej, ostatné postavy fungovali iba ako krovie. Celkový dojem - nevyužitá príležitosť. A ani nemusím vysloviť počudovanie nad tým, že celkom dobre poznáme mená zločincov, sériových vrahov osobitne, ale nikto, naozaj nikto nepozná napr. mená tých ôsmich obetí tohto teroristického činu. (04.11.2017)

Chladnokrevně v proudu československé nové vlny. Ten styl tomu vládne, ale dost se to zmítá v neujasněných motivacích. Vedlejší postavy jsou figurky, o kterých potřebujete vědět víc a i Olga samotná si to musí spíše shrbeně odšlapat a odkouřit, než se nechat divákem doopravdy pochopit, zdali je chudák, nebo magor. To druhé beru jako součást filmařské hry, to první bohužel ne. Zásadně pozitivní dojem tomu ale nakonec dodává sugestivní závěrečná pětiminutovka. 4 a ½. (23.03.2016)

Z historických análov som o tejto tragickej udalosti Husákovského Československa vedel, o to viac som sa tešil na filmové stvárnenie tohoto masakru nákladným autom. Už od začiatku som sa pevne usadil v kresle, hneď po prvých záberoch kamery. Všetci vychvaľujú hlavnú predstaviteľku, naozaj skvelú Michalinu Olszańsku ( a ja sa s nikým o tom nejdem prieť), ale mňa uchvátila úžasne presná a krásne nostalgická čiernobiela kamera. Kamera, prostredníctvom ktorej som sa akoby dostal do československej filmovej novej vlny. Každý detail bol nádherne vykreslený a tá hra svetla a tieňov! Krása! Teraz trošku z iného súdka. Niektoré zábery boli až príliš dlhé a také bazírovanie tvorcov na lesbo-sexuálnu orientáciu Olgy, bolo až "přespříliš". Napriek tomu je zaujímavé hľadať rozdiely medzi nespornou sexualitou a bezcitným pohŕdaním okolitým svetom Olgy Hepnarovej. 3*** (23.03.2018)

Měl jsem z toho takový schizofrenní dojem, že se na jeden příběh koukám a jiný mi vypráví komentář. Dramaturgická úloha některých scén mi nebyla jasná, stejně jako identita mnoha postav. Černobílý obraz, žádná hudba či další artové propriety byly ovšem v pohodě. Ale když zakřiknutá hrdinka, co do té doby málokdy vypustila z úst delší větu, najednou začala mluvit jako kniha, připadalo mi to prostě jako moc násilná změna a zase skoro jiný film. 70%, ale čtvrtou hvězdičku nepřidám. (04.05.2016)

Očekávaný zázrak na poli české kinemotagrafie se nekonal. Podivná nekontrastní černobílá maskující zřejmě nulový rozpočet, to bych ještě bral. Horší je to se scénářem, pokud se Kazda s Weinrebem na natáčení chystali víc jak 5 let, čekal bych, že snímek nebude jen rekapitulací života Olgy Hepnarové z deníku Blesk, ale místy možná hlubší analýzou. Nic. Snímek může být paradoxně úspěšnější u zahraničního publika, které nebude s případem Hepnarová obeznámeno. Dokážu si představit, že nevědět nic a nic se ani pořádně nedozvědět může mít mnohem silnější a poněkud bizarní účinek. Ale abych jen nepindal - zahráno dobře a scéna z vesnické tancovačky s Collegium Musicum na pozadí je výborná. (30.03.2016)