Jméno

65%. Žádný velký zázrak, ale jako oddychová konverzačka, proč ne. Francouzský humor je fajn a postavy fungují, herci hrají překvapivě celkem slušně, zápletka má spád. Ale zase na druhé straně, místy je to docela strohé a vzhledem k tomu, že scénář spoléhá čistě na dialogy, byla laťka nasazena velmi, velmi vysoko - Delaporte si s ní poradil slušně, ale nijak velkolepě (jako třeba u Man from Earth). Hlavně první polovina (nepočítaje nesmyslnou úvodní vložku) je velmi vtipná a atmosférou graduje, druhá polovina už je pak slabší a spíše dramatičtější, což po té první části působí nuceně. Atypická komedie. (20.03.2014)

Já myslim, že je jasný, kde se Naprostí cizinci inspirovali - naštěstí vidět nejdřív je a až potom starší Jméno ničemu nevadí, protože každej film na to šel trochu jinak a každej jinak i vyznívá. To peklo, který se rozpoutá a ta špína, která se začne prát momentem, kdy se vtipálka kamarádi zeptaj, jak se bude jmenovat jeho syn, je strhující a mě to teda bavilo moc (POZOR, TROLEJ) - právě i kvůli těm myšlenkám, jak moc je nebo neni v pořádku (nebo jako moc je to odsouzeníhodný, nebo jak moc to koho má zajímat) pojmenovat svý dítě Adolf; jak moc je v pořádku chodit s někym, koho miluju, i když je tam generační rozdíl a ještě je to matka mýho kamaráda; ale bavilo mě to třeba i pro ten krásnej domácí rozměr hostujícího páru: chlap - snob, kterej si nad nepříjemnejma domácíma pracema i nad "špatnejma" názorama svýho okolí povýšeně meje ruce, a ženská - frustrovaná, i když dobrosrdečná máma smířená s tim, že líp už asi nebude... A líbilo se mi, že jako největší bigota a omezenec se nakonec asi přece jenom ukázal právě tenhle snob-intelektuál, i když to nebylo nijak ostentativně nebo efektně podávaný - o což líp to možná nakonec fungovalo. Oproti Cizincům tohle dopadne vlastně docela dobře (smířením), ale úplně nepatřičně to nepůsobí asi i proto, že prádlo, který se na každýho vytáhlo, bylo vlastně "jen" typu "Smrdí ti z huby, nemeješ si nohy a pastu vymačkáváš od prostředka - ha, a máš to, hajzle!" - což nakonec ostatně představuje 90% partnerskejch nebo přátelskejch neshod, a vlastně jsou to právě tyhle konflikty, který opravdu smírem skončit můžou a nakonec by upřímně řečeno smírem skončit asi i měly, i když překročit Rubikon ve vztazích jde samozřejmě i v sebemenší prkotině (v Cizincích se řešily vlastně mnohem extrémnější a zásadnější situace, kterejm zase konec právě v Cizincích padnul líp). Upřímně řečno jsem se ale trochu ztrácel v Améliovskym úvodu, i v rodinnejch vazbách pozdějc už během návštěvy - kdo se zná s kym odkud, jak dlouho a kdo je s kym jak spřízněnej, to jsem v tý francouzštině a v tom tempu chytal prostě těžko. Ale to je malej problém - jinak je to skvělá konverzačka se spoustou zajímavejch myšlenek. (01.08.2018)

Nejde len o dlhoročných priateľoch, ktorí sa nevedia dohodnúť na mene dieťaťa... Intelektuálna nabubrelosť, ľudská malosť s vražednou úprimnosťou je dokonale namiešaná a pre diváka priam bolestná. Herecká bezprostrednosť je obdivuhodná a zdobí tento komorný príbeh odohrávajúci sa v podstate v jednej miestnosti. Niektoré zvraty sú síce šialené, ale vďaka za iróniu a skrytý humor, takže je tvorcom odpustené. Le Prénom nie je pre každého diváka, ale kto má rád vzťahové konverzačky, bude nadmieru spokojný. (02.06.2013)

Takto sa po čase stretne rodinka za spoločným stolom. Hádajte, čo bude nasledovať. Presne tak, začne sa to hádkou ohľadom mena, ktorá sa stane rozbuškou pre všemožné výčitky a prekvapivé (čiže nepravdepodobné) tajomstvá. Že dôjde aj na násilie, to pochopí každý, kto podobnú konverzačku niekedy videl. Ja bohužiaľ nechápem, o čom sa títo ľudia 20 rokov rozprávali, keď všetko vypláva na povrch počas jedného večera. Ale to je syndróm každého podobne koncipovaného filmu. Inak to ale funguje, nárast napätia medzi postavami udržuje v napätí aj diváka. V porovnaní s ďalšími dvoma francúzskymi konverzačkami, ktoré som posledný rok videl, je Meno najzábavnejšie, takže zaokrúhľujem hore. (23.09.2014)

Mám tyhle filmy "u jednoho stolu" ráda, ale taky jsem jich za poslední rok dost viděla, takže jsem k nim už trochu kritičtější. Jméno ale rozhodně patří k těm z podařenějších. Vývoj děje mi přišel celkem uvěřitelný a dialogy byly po francouzsku vtipné, ostré a po většinu času inteligentní. Jedno vedlo přirozeně k druhému, a na konci to "pěkně" vyvrcholilo. Jedna z hereček mi sice lezla svojí ječící povahou polovinu filmu na nervy, ale to je u podobných filmů možná i žádoucí. 4* (20.12.2020)