Zaostřit, prosím!

Režisér Martin Frič natočil 20 let před tímto filmem film Hej Rup. Hrdinové V+W jako reprezentanti dělnictva snili o důstojných pracovních podmínkách, o práci pro každého. O dvacet let později všichni už práci měli, ale ouha, něco se nepovedlo. Dělnictvo sice dosáhlo svého, ale radost ze získané práce asi nějak nepřišla. A když dělníci viděli, že prachy budou i bez práce, tak přestali makat. A přestali makat i šéfové a pořád se o práci jenom kecalo a skutek utek. A největší hlína to byla asi pro reprezentanty bývalé buržoazie, ti totiž viděli, že to komunistům nevyšlo, a že se jim to sype pod rukama už osm let po Únoru. Frič i ostatní lidi od filmu si to v této rádoby satirické komedii (ve skutečnosti nekompromisně pranýřující socialismus) opravdu ze srdce užívají a vychutnávají. Je to taková Fričova osobní pomsta tomu socialistickému Absurdistánu, který jemu a mnohým jiným znemožnil svobodně tvořit. Film je krásným příkladem toho, jaké peklo bylo býti kritikem ve své době (ale i kýmkoli jiným, prostě tehdy "být"). 70% (04.12.2011)

První příběh vzestupu a pádu učetního Přehršleho (Josef Kemr) je vynikající a hodně se mi líbil. Má spád a vtip. Druhý z nich o kritikovi (Jan Pivec) je takéž dobrý a to hlavně díky skvělému hereckému výkonu. U něj jsem se skvěle bavil. Zklamáním pak byl třetí příběh, který byl neslaný, nemastný a dost účelový. Kazí bohužel celý film, který je však i tak nadprůměrnou komedií. (26.06.2006)

Další z dobrých, nikoliv vynikajících filmů Martina Friče. Skloubit tři příběhy jako natáčení filmů, byl sice dobrý nápad, i když se člověk občas začal ztrácet v tom, co je film a skutečnost. O hereckém obsazení není třeba mluvit. Hvězda vedle hvězdy, takže se na tom nedalo nic zkazit. Obsadit ale do filmu Buriana do role účetního asi nebylo šťastné řešení. Těžko říct, proč to Frič udělal. Buď chtěl Burianovi poskytnout příležitost, kterých pomalu ubývalo, nebo chtěl divákům ukázat jejich starého milovaného komika. Každopádně Burian se předvedl jako starý nemocný člověk a herecky jako vyhaslá sopka. Smutný pohled na krále komiků bez jeho dřívější jiskry. Tato role byla jeho poslední. (04.03.2006)

Výrazná satira. 1)  Ani se nechce věřit, že v roce 1956 něco takového mohlo vzniknout._____ 2) Vtipné zrcadlo režimních nešvarů i českého maloměšťáctví je dostatečně obecné, aby se v něm všichni trknutí poznali, ale dostatečně neosobní a neadresné, aby to prošlo censurou._____ 3) Zvláštní poklona patří uměleckému kritikovi Pošahalovi - typickému představiteli doby._____ 4) Dobová herecká elita pečetí příznivý dojem, který ze snímku mám. (05.09.2017)

Na tento film se musíme dívat z pohledu tehdejšího diváka, protože tomu dnešnímu, zvláště mladší generaci, nic neřekne. Ale ono to opravdu takhle v našem státě leckde vypadalo. Pokrytectví, fráze, poklonkování, podlézání, mizerná pracovní morálka. Tehdy se negativnímu chování chtěla stavět satira. Moc dobře to nedopadlo, poctiví dál dřeli a ti nepoctiví se vezli a u mladších generací se to spíše zhoršovalo. Satira byl oblíbeným žánrem novodobých kabaretů, estrád a uplatnila se i ve filmu, jenže měla pouze onu časovou platnost, jako každá satira, jenže dnes nám bohužel chybí, nejvýš se pobavíme u sociální sítě... Ten film měl ovšem dost slabin, tou největší byl novátorský pokus natočit film a natáčení filmu. Vsuvky s kolektivem filmařů se do de fakto povídkového filmu vůbec nehodily a byly dost trapné. Burianovi se dostalo pocty naposledy si zahrát, ale i on už byl jen zestárlým nemocným odvarem krále komiků. A vlastně žádný herec asi nebyl v tomto filmu ve své kůži. Ve své době se ale film jistě líbil. (23.08.2017)