Rabaka

Reklama na komunistami milovanú, za socializmu po všetkých stránkach privilegovanú skupinu Elán prevedená dokonca do podoby celovečerného hudobného filmu, nemajúceho v podstate žiaden kompaktný scenár. Hlavný hrdina v podaní Maďara Attilu Berencsiho je hrozný, výkony nehercov z kapely sa tu akože snažia zachrániť druhotriedni herci ako Bzdúch, Geišberg či Kulíšková... to proste nemohlo dopadnúť dobre. (18.11.2016)

Hudbu skupiny Elán mám v zásade rád a taktiež filmy zaoberajúce sa životom konkrétnych hudobných formácií. Keď sa niektorým nepáčia herecké výkony členov Elánu, mali by si pozrieť film o kapele Beatles, v ktorom sa členovia najslávnejšej kapely sveta herecky tiež nevyznamenali. Tieto filmy totiž nie sú o hereckých výkonoch, ale o nostalgii, ktorú na fanúšika vedia vdýchnuť. Na mňa to zafungovalo aj preto, že výber piesní aj ich načasovanie v rámci snímku bolo dobré a navyše sa film odohráva v dobe, do ktorej som sa narodil a niečo si z nej pamätám. Myslím, že s prihliadnutím na rok 1989 to nedopadlo vôbec zle a za mňa dám pokojne aj tých 70%. (25.11.2019)

Rabaka, alebo slovenská odpoveď na Perný den. Popravde po zhliadnutí mám veľmi zmiešané pocity, jednak v tej dobe bol Elán na vrchole a ich tvorba bola viac o niečom, ale natesnať ich do celovečerného filmu o kapele, ktorá sa snaží dať tímovo dohromady a vyštartovať na turné, to moc nezafungovalo. Jednak Rapošové režijné lapsusy sa nedali prehliadnúť a jednak aj herecké výkony samotných členov Elánu boli veľmi diskutabilné - veď prečo boli všetci okrem Ráža predabovaní? Takisto nechápem aj zloženie ústrednej dvojice, teda nie žeby to už bolo ako päsť na oko, ale prečo obsadili práve maďarských hercov? Ako chalan s hlasom Maroša Kramára ešte budiž, ale to fúzaté dievča? Každopádne životné eskapády protagonistov boli veľmi nereálne, to som fakt krútil hlavou. Takisto mi bolo divné to samoúčelné používanie sprostých slov, ten film bol predsa od 12 rokov a občasne sa objaví v televízii v dopoludňajších, alebo popoludňajších hodinách, žeby sa pomaly Rapoš pripravoval na slobodu? Nebyť dobrého soundtracku, tak moje hodnotenie by išlo až do odpadu, ale menej ako dve hviezdičky nemôžem dať. P.S.: samotné "elpíčko" som dostal na vianoce roku 1989. (15.09.2010)

„Za každým plotom.. dáme si rabaka“. I kdyby jste byli vyhozeni z loďky uprostřed moře, bez záchranného kruhu a jakýchkoliv informací, toho kluka Rapošovic poznáte i když budete polykat andělíčky. Rádoby dramatické story amatérského scénáře se snad ještě horší režií…..jo a taky musí být nějaká postava muzikant….když jsme komentoval další z „veleděl“ Muzzikanti, tak jsem se otřel o rockové mokré sny Petra „TV Sľágr“ Šišky, ale když si projedu celou Rapošovu filmografii, tak i u něj bude nějaký nesplněný dětský sen. Jediným, co vyloženě stojí za zmínku, jsou samozřejmě nesmrtelné songy z bezPatejdlovského období skupiny Elán (Rabaka, Od Tatier k Dunaju, Čaba neblázni, Van Goghovo ucho, Pretláčanie so životom a další) a překvapivě (tedy pro mne) uvěřitelný herecký projev Jožo Ráže. Jinak klasický Rapoš….a klasický Rapoš, to nechceš. (15.11.2019)

Řekněme, že je to lepší než Fontána pre Zuzanu 2, ale ta mě zase baví a fascinuje jako jev svojí dobovostí a přetláskaností...Rabaka je prostě a jednoduše břečka...sice se nerozbíhá do tak velkých žánrových šířek ( jestli ve Fontáně nejsou zastoupeny všechny existující žánr, tak alespoň jejich velká část..), ale dramaturgicky je i tak dost neucelená...působí jako slepenec scén bez systematičtějšího ukotvení a dramatické a narativní výstavby...potenciálně zajímavý vhled do zákulisí dobového hudebního průmyslu se nepovedlo nějak důsledněji vytěžit...co jakž takž funguje, je sledování skupinového hrdiny ( kapely) a jeho osudů........muzikanti v čele s Rážem hrají překvapivě obstojně a přirozeně...celé to asi mělo nebo mohlo být civilnější, dokumentárnější...nebo měl Rapoš zvolit jinou stylizaci, poetiku.........pohádkovost, naivita a důraz na tzv. sociální cítění...Rapoš se opájí hrdiny - snílky, kteří dělají svět lepším, krásnými blázny, kteří jsou nuceni bojovat se společenskou lúzou a odtažitou každodenností...jeho kýčovité, levičácky romantické výjevy typu "mladí milenci krmí kozičku rohlíkem" jsou fakt na přeshubu........vtipné je, že film pojednává o rockové kapele, o rockovém způsobu života a přitom tu není přítomná jediná erotická scéna...fajn, na konci při koncertu v Lucerně si dvě holky sundají podprdy, ale to je všechno...klíčová je scéna, kde se Gabo ( do něhož se scénárista a textař Boris Filan tak umě projektuje) chce pomilovat se svojí přítelkyní, na což ona reaguje lakonickým "nie, spinkať nie..."......oddělení sexu - fyzické lásky a lásky pravé, hodnotné - té, v srdci......film není špatně natočený...jsou tu některé výborné scény...viz. klipovka l písničce "Superuvolněný", kde se - v kontextu dost nesmyslně - hromadí vojenské publikum...nebo scéna přípravy pódia v Lucerně, při níž se zřítí plátno a světelná aparatura...tyhle dvě scény jsou dost esenciální...samy o sobě jsou dobře uchopené a provedené, ale jsou špatně zasazené do celku...jak z hlediska motiviky, tak nějaké dramatické gradace........v určitých aspektech se to podobá Playgirls....prostota a lyrika v kontrapunktu k uspěchané, studené a odcizené době...všichni myslí jenom na prachy a láska se vytrácí...( Páralův ironický osten se přitom v Playgirls zcela vytrácí).....a do toho debilně nasazená hudba...takový ty sladký kulatý klávesky...nebo písničky o labutích, který krásně plujou na rybníčku...to je v píči......o důvod víc, proč si vážit Smyczkových "Pražáků"... (11.03.2012)