Sejít z cesty

Lehce nadprůměrná jízda, šířící změnu hodnot a životních postojů jednoho vyfešákovaného magistra. V.Neužil a jeho výkon byly tím vůbec nejpovedenějším. Přidám-li vlasatého "máničku" Pavelku, vyvedený scénář a Pavličkův kytarový feeling,mrazivě gradujícího hudebního doprovodu, vyjde mi příjemně prožitá hoďka a půl... (17.06.2012)

Aniž bych znal obsah téhle komédie, náhodou jsem si ji pustil v autobuse z Prahy do Brna, takže značná část děje se odehrávala ve stejných reáliích, jaké ubíhaly za mým okénkem. To bylo fajn, ale o to více vynikl ten kontrast, že prostě když autobus, kde nikdo nic neuspěchá, tu cestu urazí za dvě hodiny, tak jak to, že když má někdo audinu v kabriu a strašně strašně naspěch, to nezvládne pod dva dny? To je prostě trochu přitažený za vlasy todlecto v tom filmu, a tak to i na diváka působí. Ale závěr se mi docela líbil, musel jsem tak nějak i já přehodnocovat svůj pohled na hrdiny, nejen oni sami, a to mám rád. (03.12.2012)

Beze zbytku jsem si tenhle film užila. Už dlouho jsem se necítila jako neviditelný účastník příběhu. Snad taky proto, že s představitelem Peteho jsme zamlada v nejedné hospodě pobyli a lecjakou taškařici ztropili. Objektivita se tu snad u komentářů nečeká... Na televizní tvorbu originální scénář - road-mowie se tu moc nenosí. Líbily se mi herecké výkony. Ondřej Pavelka (místy na hranici parodie, ale přesto), překvapivý Václav Neužil, Vanda Hybnerová, Luboš Veselý ve smutném motivu bývalého slavného muzikanta - léčeného alkoholika.... a další. (17.06.2012)

Násilně poslepované scénky, jenž jsou sice zábavné, ale jako celek se to vážně brát nedá. I když se tvůrci snažili nám předat poselství - Carpe Diem, tak to působí příliš parodicky, a člověk stěží uvěří tomu, že tomu sám režisér věří. Docela by mě zajímalo, jak dlouho Pavlíček připravoval hudbu. Můj názor je, že to nebylo déle než byla délka samotného filmu... (18.06.2012)

Základní kámen úrazu toho, co se mi na filmu nelíbilo je uvedeno v úvodním textu. Cokoli se může pokazit se totiž nepokazilo. Pokazil to sám Pete. Vše totiž stojí na tom, že Pete ví, že ho Běloušek potřebuje. Běloušek ví, že Pete ví. Tudíž Běloušek platí prakticky všechno a jezdí tam, kam si vysloužilý rocker poručí. Mezitím mu ničí auto i náladu. A to všechno za stálé trpělivosti mladého právníka. Jediný rozumný se tak chvílemi zdá jeho otec, který nechápe, kde vlastně jsou. A že mu do baráku přivezou ovce, to pravdu není vtipné. Mě by totiž zajímalo, jak si dva chlápci s ovcemi zjistí podle SPZ adresu bydliště. Celé to stojí na zastydlé rockové duši starého muzikanta. Ani už to není vtipné nebo nostalgické, Pete je prostě vychca.ý hajzl.k, který právníka využívá, protože ví, že ten ho přivézt musí. A nejen jeho, ale i všechny kolem sebe. A že na konci Běloušek zatouží být na chvíli taky rockerem, to je dáno tím, že dosud asi opravdu žil jen svou prací. Díky tomu přijde i o ženu. Jenže to, že chce někdo začít žít nemusí nutně znamenat sednout na motorku, vymetat bary a jak se zpívá v jedné písni být „denně vožralej“.  Alespoň tak nám jsou rockeři prezentováni. Nezodpovědní, ožralové, kteří hlavně rádi hrají a rádi poslouchají staré songy. A nejlépe mají za sebou ještě pronásledování bývalým režimem. Pokud se to ale udělá takhle, tak na tom není nic vtipně nostalgického. Časem to akorát zůstává otravné. (08.08.2022)