Renoir

Abych se přiznala, tak příběhová linie filmu pro mě tentokrát nebyla vůbec podstatnou, ale já si připadala jak v obrazové galerii, kde nestíháte pro tu nádheru a množství obrazů ani dýchat. Květiny ve váze, šaty rozhozené na posteli, kojící matka, pikniky pod modrou oblohou, úžasné přírodní scenérie alá Renoir a mohla bych pokračovat. Atmosféra mě doslova vtáhla do té doby a já se brouzdala v potoce, ležela ve vysoké trávě a nasávala to hřejivé teplo, které vyzařovalo z Renoirových obrazů. A já souhlasím s mnohými uživateli, kteří napsali, že kdo nemá k malířství žádný vztah, tak to pro něj bude možná hůř stravitelnější snímek, ale já osobně byla nadšená a souhlasím s tím, co vyjádřil slovy ve filmu i Renoir : "Obraz by měl člověka potěšit. V životě je dost nepříjemných věcí.".Díky za tenhle vizuálně krásný střípek ze života mého oblíbeného malíře. (11.01.2014)

Film jako takový na ty 4* není, ale absolutně mne zaujal život tohoto velice slavného umělce. Chvílemi vás to možná trochu nudí, ale vy budete na konci mile překvapeni tím, co vám chtěli filmaři především zdělit. Myslím, že se jim podařilo natočit příběh Renoirova syna s modelkou a říci tím to, co jsme nevěděli. Přeci jen byl jeho život asi zajímavější ve stáří. (13.01.2015)

Za dvě. Za prostředí a za Christu. Dle mého nejhůře zrežírovaný film z prostředí impresionistů. Pomalé tempo mi nevadí, jde o to, že se jedná o barevné, nafouknuté nic. Slabý scénář, nejasná linie příběhu, několik krásných, obrazových výjevů a to je vše. Bylo to více o staříkovi nebo o synovi? Nebo o druhém synovi? Nevíme. Dovídáme se něco zásadního nebo zajímavého? Nikoli. Co nám tímto snímkem chtěli tvůrci sdělit? To je mi skutečnou záhadou. Kdo Renoira nezná, tomu ho nepřiblížili ani trochu. Kdo ho zná, ví několikanásobek informací z knih o umění, ze životopisů a dokumentárních filmů. Renoirovo obrazy nesmírně obdivuji, ráda chodím do galérií, které jimi disponují, ale film mě zklamal. Takový velikán si zaslouží lepší poctu... (13.03.2019)

Vizuálna farbičková nádhera, odporúčam pozerať v čo najvyššom rozlíšení. Dejová linka síce miestami pokrivkávala a niektoré jej pasáže nudili, ale do veľkej miery všetko zachránila perfektná kamera a krásny obraz. Stačí sa len ním nechať unášať a vnímať všetku tú farbičkovú nádheru, prepracovanú do najmenších detailov. Ako aj sám maestro Renoir vo filme poznamenal - obraz netvoria ťahy štetcom, ale farby - tak toto tvrdenie platí aj pre tento snímok. Inak páčilo sa mi aj to, ako Renoir vysvetlil, prečo nemá rád čiernu farbu a okrem iného nahej Ch. Theret to veľmi pristalo :). 75/100 (18.08.2016)

Pierre-Auguste Renoir: „Sme to my... starí ľudia, chorí, ktorých by mali poslať na front, do bahna a zákopov.“ Filmy o umelcoch, najmä výtvarných, si nenechám ujsť. Takže ma prirodzene nadchýna dozvedieť sa čokoľvek nové o ich tvorbe a impulzoch, ktoré ich k nej viedli. Navyše Renoir je film zo života umelca, keď mu už veľa radosti nezostávalo – pripútaný na invalidný vozík a trpiaci ťažkou artritídou, už ledva udržal štetec v rukách. Dvaja synovia bojujú vo vojne. Obdivujem ako filmári toto dielo poňali – krásne Azúrové pobrežie, mladé kúpajúce sa dievčatá, ktoré Renoira obklopovali do posledných chvíľ. Michel Bouquet ako Renoir, výborné. Prekvapilo ma, že herec držal v ruke štetec tak, akoby vedel maľovať, dokonca pri záberoch zblízka robil aj uveriteľné ťahy na plátne. Neskôr som sa dočítala, že štetec drží v ruke niekto iný – falšovateľ Guy Ribes. Veľmi rozumný a obdivuhodný nápad. Christa Théret ako Andréé pôsobí tak živelne, akoby ju práve vystrihli z Tizianových obrazov. Nakoniec za zmienku stoja obaja synovia – mladý Coco a Jean, dobre dotvárali atmosféru a posolstvo filmu. (19.02.2024)