Veliké bourání (1918) (E01)

Už v prvním díle si určitě povšimnete specifického Sedláčkova režisérského stylizování - Mluvící hlavy. Pro někoho úmorně dlouhé scény a dialogy, plné filozofických obratů a životních pravd. Kosatík však ukazuje, že i v tomto množství dialogů dokáže zkušeně manévrovat, a krom učebnicě dějepisu dostáváte i spoustu výborných dialogových výměn (Donutil - Huba a spousta pravd o mnohonárodnostních státech; Příjezd Masaryka do domoviny; Huba - Navrátil a prozření o skutečném nebezpečí zevnitř). Martin Huba tu předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů, a jeho stylizace do Masaryka je výborné i díky precizní práci maskérů. Pochopitelně, nelze být nekritický, výprava není asi taková, jakou by si to zasloužilo, a to, že všichni napříč světem mluví jedním jazykem, je takové filmařské klišé. (15.01.2023)

První epizodu jsem si pustil jako doplněk k nedávno viděným Hovorům s TGM a přestože není nijak oslnivě skvělá, nalákala mě k dalším dílům. Někdo vidí její vrchol v Masarykově dialogu s Lloydem Georgem, ovšem mě mnohem více zaujala slovní výměna s Českým místodržitelem Thunem. Tam padly nejdůležitější myšlenky, včetně té, že na pokračování Rakouska-Uherska neměli zájem už ani sami Rakušané. Zbytek je jen variace na to samé téma. Takže silný argument pro realistického a vizionářského britského premiéra měl znít, že Británie bude buď vyjednávat s deseti novými malými státy spolupracujícími proti Berlínu, nebo naopak s posíleným Německem ovládajícím vše mezi Rýnem, Dunajem a Dněprem. Vynikající Huba a Donutil, velice slušný Igor Bareš. (31.10.2018)

Rozjezd Českého století nemohl samozřejmě začít jinde než u tatíčka našeho státu, Pana prezidenta. Sledujeme jej od roku 1914 po vznik ČSR. Zpočátku je to spíše pomalé a divák čeká, až se děj trochu rozjede, ale od poloviny filmu už to přeci jen je lepší. Trochu zrychlit a zkrátit by neškodilo, i přes výborně zahranou osobnost není občas co hrát. Ale to tvůrcům rád prominu, protože se jim podařilo krátký úsek Masarykova života krásně podat. PS: díl v některých chvílích zajímavě naznačuje otázku náboženství v českých zemích. Zatímco většina protestantů musela v 16. století násilně přijmout katolické vyznání nebo odejít, po vzniku ČSR Masaryk prosazoval návrat k protestantským kořenům. A jak mu jeho anglický oponent (hrál ho skvěle Donutil) předpověděl, mohlo by se také stát, že Češi úplně ztratí svou víru - a to se ve své podstatě také stalo. V tomto směru to tatíček Masaryk opravdu nedal. (30.12.2016)

Celkově jde asi o lepší díl, ale jak se věnuji této době, tak mi přijde, že díl je zaměřený příliš jedním směrem. Jako když máte tunelové vidění. Tato doba má rozhodně větší potenciál, než jenom Masaryk a někdo další v diskuzi. Dobové postoje jsou sice sdělovány tak, aby jim divák rozuměl, ale jsou pro mě poněkud zjednodušené. (16.05.2018)

Nejlepší je scéna Masaryka s Lloydem Georgem. Člověka neznalého historie sice může trochu poplést, ale líbí se mi, že je tam až přehnaný ten jiný pohled na naše české dějiny, na ty slavné dějiny, kterými se někdy chlácholíme. Každopádně Masaryk je zaslouženě hlavní postavou a opravdu dominuje každému setkání, jak to údajně bylo i ve skutečnosti, že svým charizmatem dokázal získat kohokoli. Některé scény působí trochu toporně a školácky, ale moc jich není, naštěstí. Proč dávám tu jednu dolů je i z faktického hlediska - chybí mi tam Štefánik. Bez něj by nebyl Masaryk nic. Ale chápu, že všechno se tam prostě vejít nemůže. (12.01.2017)