Váňa

Hudba: Ondřej Soukup; Úvod byl zajímavý, ale dokument má klesající tendenci, až se po cca. 35minutách dostává na hranu, kdy už diváka nečeká nic zajímavého a tvůrci evidentně jen vyplňují prázdné místo. Myslím, že o tak zajímavém člověku by se člověk mohl dozvědět víc, než pár "skrytých záběrů". Často se odvíjí situace bez zajímavé obsahové informace. Jediné, co mě zaujalo, byla povedená hudba Ondřeje Soukupa. (14.09.2012)

Na úvod bych rád podotkl, že se tento dokument jmenuje jen "Váňa", nikoli třeba "Žokej Váňa", tudíž pojednává zejména o Váňovi, jakožto člověku. Přečetl jsem si několik zdejších výblitků a koukám, že si to hromada uživatelů neuvědomuje. To jen tak na okraj. Dostihy jdou úplně kolem mě. Nevzpomínám si, že bych si někdy v životě sedl k nějaké té Velké Pardubické. Josef Váňa a dva známí z mého blízkého okolí jsou jediní žokejové, o kterých jsem v životě slyšel. Tudíž, co se dostihů týče jsem úplný laik. Neznám současné nezjistitelné dopingové trendy pro koně a ani bych koníka nezvládl opečovávat, ba dokonce na něm závodit. Josefa Váňu jsem znal snad pouze z televize. Tahle seznamovací hodinka pro mě byla velice výživná. Už samotný úvod naznačoval, že se jedná o člověka velmi bezprostředního, energického, pracovitého, s dost velkým srdcem a nezdolnou vůlí, jakou se mohou chlubit pouze vítězové. Občas mi vadilo, že mu nebylo zcela rozumět, protože si často sám běžná slova poupravoval a vymýšlel si zcela nové nesmyslné tvary. Rád jsem nahlédl do jeho soukromí a měl možnost se blíže seznámit s člověkem, ačkoli menším vzrůstem, tak rozhodně jedním s největších českých sportovců všech dob. Vzhledem k přátelské stopáži jsem se opravdu nenudil ani minutku. Pan režisér si možná mohl dát více záležet. Když Váňovi pokládal otázky, tak to působilo, jako by vedl rozhovor s kolegou z branže a nemělo to ani malinko dokumentaristický nádech. Nicméně téma velmi příjemné, člověk nesmírně zajímavý. Já jsem velmi spokojen. Slabší 4 kousky. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele FFilipCZ. (02.09.2015)

Anatomie strýčka Váni v pohledu trochu neuspořádanějším, než se kompaktně podařilo Petru Slavíkovi ve 13. komnatě. Méně vlezlá než v případech Martina Kratochvíla, ale přesto podobně schematická Soukupova hudba. Kocábův dozvuk jen ze sentimentu. Nejpřínosnější tak zůstává průřez "Velkými" a do děje vtahující úvod. (30.12.2012)

Wagnerův zlozvyk něco zpoza kamery polohlasem blekotat, ale nikdy se nevymáčknout, nic ne(do)říct a na nic konkrétního se nezeptat, to je na pár facek. Režisérova neschopnost se vyjádřit a něco sdělit je ovšem zcela v souladu s výsledkem samotným. Jmenuje se to Váňa, Váňa v tom nesleze z obrazu a přesto to o Váňovi ani trochu není. Ani o dřině, odříkání, (ne)úspěchu, počátcích, kariéře, životě, jezdecké stáji, jeho okolí, zázemí… Prostě o ničem. No dobře, možná je to aspoň trochu o zlomeninách všech více jak dvou set kostí v lidském těle. Každopádně vzít si za námět tak zajímavou osobnost a nevytřískat z toho nic více než z ČT převzaté finiše Velkých pardubických, to je ostudné. (27.02.2013)

Ne. Opravdu špatný dokument. O střihu a zvuku škoda mluvit, zbytečně dlouhé nicneříkající záběry na kopce... Navíc od dokumentu čekám víc, než návštěvu pár dostihů a staré záznamy Velké Pardubické. Žádné záběry z tréninku či nějaký soukromý život. Váňa je sice úspěšný žokej, ale to je pro mě tak vše. Mluví jako kanálník a ke koním se chová také hrubě. (Neříkám že si občas ránu nezaslouží, ale všeho s mírou). Není mi sympatický a jeho sprosté výroky tento dokument dělaly ještě horší, než je. (16.10.2013)