Princezna a bojovník

Vcelku solidní drama, ovšem scénář by snesl kapánek promyslet, uvedu jen dva příklady. A) pokud s dodávkou srazím holku, není mi divné, že před autem nikdo není? No tady není, nikdo jí nehledá. B) banka a bezpečnostní opatření - kdo film viděl či se na něj podívá, asi bude kroutit hlavou jako já - kamery skoro nikde, ochranka nikde, kontrola pohybu osob nulová, no prostě pohoda :-) (27.05.2018)

Na půl cesty do Nebe. Princezna a bojovník je film, kterému absolutně nechybí "Tykwer touch" a nabízí tak asi vše typické, co lze ve filmech Toma Tykwera najít. Na můj vkus toho ale obsahuje až příliš mnoho. Jako kdyby chtěl Tykwer do filmu nacpat všechny svoje nápady a jejich množství upřednostnil nad jasnou formou. Právě proto působí Princezna a bojovník jako přípravné cvičení na Nebe, na film, který mě uchvátil čistotou formy a jasným a silným rámcem vyprávění. Princezna a bojovník chce vlastně asi říct skoro to samé a v mnoha momentech se to i daří. Jenže příběh je sám o sobě strašně překombinovaný, roztahaný a na můj vkus až opravdu příliš závisí na osudových náhodách (těch bylo tolik, že by je snad i Hitchcock považoval za přehnané). Výrazové prostředky balancují na hraně mezi zvýrazňováním thrillerově pokřivených lidských charakterů (podobný přístup jaký Tykwer zvolil již ve Smrtelné Marii) a osudem předurčené lásky (Nebe). Nejsem si jistý, zda si mix těchto přístupů neřeže sám pod sebou větev. Je však nutné říct, že Princezna a bojovník není v žádném případě špatný film, ba naopak, je to film sršící nápady, filmařským umem a snahou natočit něco jiného, něco tykwerovského. 6/10 (21.02.2018)

Podivnost, na které není divné vlastně nic. Vlastně to v základu je jen obyčejný příběh komplikované lásky jednoho páru, zloděje a sestřičky na psychiatrii, která sama je poněkud magor. No a těmhle dvěma hvězdy rozhodně nepřejí a v prostředí plném bláznu se dá jen těžko říct, jak to s nimi dopadne. Celé to navíc má silnou tajuplnou atmosféru nad záhadnou osudovostí jejich setkání, které je prostoupené celým filmem, vytváří mysteriózní efekt a přitom tu není nic přímo mysteriózního. Popravdě jsem se po Zimních spáčích bál, že pro mě Tykwer bude jen režisérem jednoho (skvělého) filmu a zbytek jeho tvorby mě bude míjet, ale tady jsem se naštěstí přesvědčil, že jsem se mýlil. Žádná hluboká myšlenka z toho nevyleze a je to hlavně hra na efekt, ale plně přiznaná, nehrající si na nic víc a jasně divákům naznačující, o co jí jde a co chce, aby se na ní oceňovalo především. Podobně jako Lola. A já to ocenit určitě musím, protože jsem od toho nedokázal odtrhnout oči, filmařská stránka byla propracovaná od kompozic obrazů po gradaci scén a herecká stránka je na tom snad z celého filmu nejlíp, jelikož tu všichni předvádí naprosto neuvěřitelně důvěryhodné výkony a ani u jedné z postav jsem chvílemi nevěřil tomu, že ji pouze ztvárňuje herec a že taková není ani v realitě. A Franka Potente mi možná poletí mezi oblíbené herečky, na základě toho, co zde předvedla. Nestrhlo mě to tolik jako Lola, proto s hodnocením nejdu na plný počet, ale je to více než stylová záležitost, kterou jsem si celou dobu užíval a která funguje přesně tak, jak má. Rád si tu jízdu dám někdy znova. SPOILER A ačkoli je cesta k happy endu plná neuvěřitelných náhod, nevadí mi to, protože se mi to svým způsobem do celku krásně hodilo. Uspokojivěji to asi ani skončit nemohlo. KONEC SPOILERU 4* (16.11.2023)

Lola byla sice originální, ale byla to spíš hříčka než film. Tykwer tedy dokázal, že dovede skvěle i vyprávět příběh a dokáže při tom působit stejně svěže a zajímavě. Franka Potente si po Lole vyzkoušela naprosto odlišnou postavu a zvládla to na jedničku. Perfektní romance (nebo je to spíš pohádka?). (02.11.2004)

Film z úplně jiného světa ( ve kterém sestřička na psychiatrii vypadá vedle svých pacientů, jako suverénně největší šílenec. :) ), který mi byl ve všech aspektech cizí a ani jednou ve mně nevyvolal touhu zůstat v něm o něco déle. Furmanna i Franku mam sice rád, ale Tykwer asi nebude moje krevní skupina. (28.11.2016)