Hračka

„A máš to! Rozbil sis ho!“ Nesmělí, nepraktičtí, roztržití. Takoví byli hrdinové, které ve svých filmech ztvárnil Pierre Richard. A vždy samozřejmě blázniví. I když Hračka má solidní (vážnou) myšlenku, kterak prachbídná je úcta boháčů ke svým podřízeným. S Richardem u nás vyrůstaly celé generace a jeho filmy byly symbolem jakési svobody. V Hračce nepředstavuje svůj pověstný slovní kulomet, ale přesto je i díky kudrnaté blonďaté kštici nepřehlédnutelný. (09.09.2019)

Pojem hořká komedie je tu naplněn po okraj. I když v těch dávných dobách se ještě nepoužíval, protože nebylo nutné za něj schovávat absenci komedie samotné. Sonda do vyšších kruhů nové šlechty je povrchní a nad dramatem převažuje komedie, přesto zasahuje podstatu kapitalismu a některé související sociální aspekty trefně a precizně, aniž by se stala manipulativním kýčem. Na to má Francis Veber autorský film pevně pod kontrolou, humor i satira jsou integrovány v harmonické rovnováze. Pro mě to není nejzábavnější film s Richardem, ale objektivně vzato určitě jeden z nejlepších. S dokonale sekundující hudbou Vladimira Cosmy. Tato kousavá sociální ironie bude ještě dlouho „stálesvěží“. Bohužel. 90% Produkce: Andrea Films (26.04.2019)

"Tak a teď sis ho rozbil..." Dokonalé propojení sociálního poselství a vtipu. Žádná křeč, ale komediálně pojaté vážné téma odcizení ve vztazích, moci peněz a drsnosti kapitalismu či by se dalo také říct duchovní cvičení na téma jak dosáhnout štěstí. Richard hraje skvěle, tak jak jsme všichni zvyklí, výborně mu sekunduje jeden z největších slizounů francouzského filmu Michel Bouquet. Jako děti jsme samozřejmě tomu spratkovi záviděly všechny ty hračky, ale teď již vím, že jsme měly mnohem víc... (17.04.2016)

Komedie? Jděte! Jen velmi lehce komediální příběh o tom, jak si bohatí kupují chudé, že zaměstnanci jsou pouhými hračkami v rukou svých nadřízených, a že dokopat hračky k odporu je pěkná dřina. Pravdou je, že důstojnosti se člověk nenají, ale tady ji postavy o překot odhazují v dál, a poselství je podáno tak implicitně, aby to pochopil i ten největší vykořisťovaný ňouma. Veškerý zábavný potenciál zápletky spolehlivě zabíjí herecky impotentní hňup Richard, takže se člověk bezděčně staví na stranu jeho mírně psychopatického šéfa, alias hnusí-se-mi-plebs-a-pohrdám-jím, v podání studeného Michela Bouqueta. Možná, že ve Francii stačí stabilní idiotský výraz pro titul komika, já na tom ale nic vtipného neshledávám. (20.01.2014)

Krásně příjemně zábavný film, který tepe do nejbohatších vrstev, které ovládají životy těch ostatních prostých lidí, kteří se pak třesou o svoji práci. Utahuje si ze všech poskoků, kteří hned rádi všechno zařídí a díky nimž se ti vyvolení dovolí stále více a více. A tak se novinář Francois Perrin (skvělý Pierre Richard) dostává do domu velkopodnikatele Pierra Rambala-Cocheta (Michel Bouquet) jako hračka jeho syna Erica (Fabrice Greco). Ze začátku se vzpírá, ale ze strachu o místo roli přijímá takovým způsobem, aby panu generálnímu co nejvíce uškodil a otevřel oči jeho synovi v tom, že život není o nakoupení všeho, co vidí, ale o citech a normálním životě, kde není tolik majetnické bezcitnosti. Další zajímavé postavy: ustrašený Blénac (Jacques Francois), nesmyslně vyhozený novinářský fotograf (Charles Gérard) a bezcitná paní Rambal-Crochet (Suzy Dyson). Krásný film, ale jak je ve filmu podotknuto: kdo je větší zrůda, ten kdo nesmyslné věci chce pro své pobavení, nebo ti, kdo to ochotně, i když třeba neradi udělají. I když v každém případě mají ti vyvolení vždy výhodu. (19.08.2010)