Kalvárie

Čím je vlastně Kalvárie? Zdá se detektivkou naruby - zabývá se vraždou, která není dokonaná, pátrá po viníkovi, který ještě nemá znamení Kaina na čele, pozoruje oběť, která stále žije... ale především je celkem silným dramatem o knězi a jeho stádečku osmi černých oveček, které by se pod kostelní bání vyjímalo jako slušná alegorie smrtelných hříchů... a Brendan Gleeson se ve styku s nimi nesnižuje k suchému moralizování, sám je silou své osobnosti vykřičníkem, který jemně navádí k onomu pomni, člověče... a pro méně důvtipné má v rukávu vetché sutany sarkastickou glosu pro každého, a tak ruku v ruce s nádherou irského pobřeží a takřka meditačním hudebním podkresem dokáže vyvolat zázrak - třeba jako odpuštění... pro každého. (01.10.2014)

Nejen emočně velmi silné drama. Ovšem, na první pohled (a po část projekce) si toho divák nevšimne, resp. to nepocítí, ne díky tomu nemalému množství černého (nejvíc pobavilo „řezání“) a řeklo by se až absurdního humoru (zdánlivě odkazujícího ke komedii), stejně jako cynismu, který je vlastní nejedné postavě. Popravdě řečeno, za příběhem o knězi, kterému zřejmě zbývá jen 1 necelý týden života, si toho můžete najít hodně (pokud tedy vůbec budete chtít hledat), nejspíš každý jednotlivec něco jiného, ostatně toho filosofování (o životě, Bohu, vině, odpuštění, smrti atd.) zde není zrovna málo (postupně jsem si ho ale já osobně čím dál víc užíval). Stejně jako Gleesonova hlavního hrdinu, Moranova arogantního zazobance (víc takových rolí pro Dylana!) či třeba Gillenova cynického doktora (celkově byl film na nevšední a zajímavé postavy bohatý). Když si k tomu člověk připočte citově niterný závěr (který je takřka přesně na pomezí nefalšované emoční bomby a zároveň citového dojáku toho nejtěžšího kalibru; režisér ho však nenechal spadnout do patosu), kvalitní technickou a vizuální stránku (navíc výborná kombinace irských exteriérů + hudby) a spoustu myšlenek (co mi během a po projekci vířily hlavou), vycházejí mi z toho silné 4*. Stejně tak upozornění, že bych si měl v budoucnu projekci zopakovat (a je možné, že třeba i taková, řeklo by se prvoplánově kýčovitá, rodinná chvilka ve větru na mě už bude působit jinak). Tak či tak, naladit se na tu správnou vlnu u tohoto filmu není vůbec jednoduché (já osobně jsem s tím měl problém už u předchozího Pomáhat a chránit, kde se mi to však moc nepodařilo). „Když jsem poprvé ochutnal sperma, tak mi bylo sedm let. Nemáte na to co říct?“ – „Je to solidní úvodní věta.“ (20.09.2014)

Nádherně i krutě sentimentální film... John Michael McDonagh ve svém druhém filmu ubral humornou složku a přidal na té dramatické a výsledkem je opravdu originální dramatický snímek s občasnými záblesky velmi černého humoru, jak jen se na Velkou Británii (a Irsko zvlášť) patří... Specificky seversky drsný příběh o úloze, problémech a reputaci současné církve na pozadí ryze osobního příběhu jednoho (zmařeného) lidského života. Už dávno jsem neviděl tak dobře napsaný scénář, hned úvodní věta je tak silná, že doslova strhne všechnu divákovu pozornost. John Michael McDonagh se pomalu stává mistrem v oboru silný autorský film... (12.11.2014)

Glýsn dozrál do evropské herecké elity. Jestli to trošku nezbrzdí, za chvíli vysloveně zgabénuje. Takže i když se jenom tak potlouká po zrzounském vidlákově a bez přesvědčení prodává učení natlučeného, je to strhující potulka a jeden ho vcelku hltá. Vše samozřejmě mírně dokresluje jakási zápletka, moralizování o morálce a humor, drsnější než Dropkick Murphys. Za pozornost stojí konec, který se bezduchému Holloúdu směje do očí jako svatý Patrik hadům. (23.09.2016)

Kalvária operuje so strašne substanciálnou rovinou a predpokladá, že jej k uskutočneniu niektorých východzích bodov ako bázická očista beznádeje a zúfalstva z rozštvrtenej spoločnosti hriechu a robenia napriek zasvieti akési hlboké svetielko dôkladnej afirmácie umeleckej reči z prezentovaného dramatického kontextu. Bohužiaľ, okolo kňaza Jamesa sa nedokáže vytvoriť presvedčivý ekvivalent ľudského utrpenia. Šermuje sa so striktnými premisami rozporov a postrádam dramatické odbočky a dáky ten intímny rozmer, ktorý by vyplával niekde na povrchu z menej čitateľných seáns a výstupov. (24.01.2018)