Hranice práce (S05E04)

Souhlasím asi s tím, že k původním psaným reportážím se zde moc nového nepřidává, ale stejně jsem to chtěl vidět. Saša Uhlová mi zde byla strašně sympatická a působila na mě jako empatická žena, s kterou jsem v podstatě ve všem souhlasil. Ano, třísměnný provoz je zločin proti lidskosti, a ano, všichni ti lidi by měli být VÝRAZNĚ líp placeni. A je hrozné, že se zákoník práce tak masivně porušuje, a nikdo s tím nic nedělá. Dokument sleduje podle mě naprosto zásadní téma, a jsem mu za to vděčný, byť se obávám, že jeho společenský dopad bude bohužel minimální - i přesto díky za tu odvahu do toho jít a za mě hluboký respekt. (26.12.2017)

Už si ani nepamatuji, kdy naposledy mě něco tak zasáhlo. Levičácké plátky ani weby nesleduji, takže jsem Sašu Uhlovu znala jen sporadicky, ale je jasné, že jde ukázkově ve stopách svých společensky akčních, odvážných a sociálně zaměřených rodičů. Úplně nejvíc si ale lze vážit zejména té stoprocentní autenticity a nasazení. Pravda, promenáda ve spoďárách a oholení hlavy mi přišlo poněkud (hodně) nadbytečné, ale jinak velké díky za to, že jsem do těch všech provozů mohla alespoň nahlédnout (obávám se, že osobně bych tam nepřežila asi ani den). Ano, přesně takhle se mají reportáže dělat (Egon Ervín Kisch by jistě zaplesal), takhle to má smysl. Ten dokument přinesl spoustu otázek a témat, které by politici (a odboráři především) měli zvednout ze země a řešit. A bylo tam i dost podnětů, které nepochybně patří i do agendy ombudsmanky, kterou je už roky právě Saši Uhlové matka - tedy chce se mi věřit, že je to v dobrých rukou. A pokud ani ona nedokáže vyvinout tlak, který by vedl ke zlepšení pracovních podmínek na místech, kde je to nejvíc alarmující, pak je ve státě dánském něco opravdu hodně shnilého. (10.03.2018)

O podmínkách v práci, šikaně, bossingu, mobiingu, chaosu, neschopném vedení , ojebávání na výplatách, neproplacené přesčasy, práce za tři lidi, aby se druzí vlezprdelkové mohli flákat apod., by se daly napsat rozshálé romány a natočit celé seriály. Téměř všude je to stejné. Pak se diví, že lidi nechtějí chodit do práce, nejde ani tak o samotnou práci třeba v montovnách  či na pokladnách v supermarketech jako spíše o nesnesitelné podmínky mezi divnolidima. Výborný dokument jsem zhlédl hned po dočtení mnohem lepší knihy, takže mě tak neoslovil . Kdybych takto měl žít (otročit) a na normální život nemít ani trochu času, tak bych skončil v blázinci. Nechápu ty lidi co tohle dobrovolně podstupují, ale na druhou stranu kdo by to dělal? Někdo prostě musí ve smradu třídit odpad a sbírat potkany, ale za tak nízký plat? To hlava nebere. (20.10.2022)

Projektu Saši Uhlové si vážím a tím spíš mě mrzí, že musím vyjádřit zklamání nad tím, jak dokument dopadl. Nápad na sérii investigativních návštěv provozů firem, které stojí na práci nízko kvalifikovaného personálu, jsem považoval za potřebný a tnoucí do živého. Původní texty jsem četl s nadšením a reakce na ně umožňují definovat dělicí čáru politických názorů napříč společností lépe než cokoliv jiného. Bohužel snímek Apoleny Rychlíkové k nim prakticky nic nepřidává, naopak rozmělňuje. Technická úroveň záznamu skryté kamery je zoufalá a obsah dokumentu rozpačitý. Spíš než na rozebírání vlastních pocitů se měla Saša soustředit na příběhy těch, pro které prostředí, co Sašu tak traumatizovalo, je dlouhodobým údělem, nikoliv krátkodobou exkurzí. 50 % celkového dojmu z úcty k Saše a s oběma očima zamhouřenýma. (21.01.2020)

„Buďte rádi, že máte práci.“ – „To víš, že jo, ko*ote.“ Technická stránka dosť mizerná. Ak by to režíroval Michael Moore, bolo by to kvalitou určite podstatne vyššie. Na strane druhej, aj nekvalitná vizuálno-akustická stránka má istý podiel na tom, že je Hranica práce ešte pôsobivejšia. Nie je to niečo, čo by vám urobilo dieru do hlavy, ale každý, kto vie, ako to chodí na trhu práce, bude určite prikyvovať (minimálna mzda, časté porušovanie zákonníka práce, v robote od nevidím do nevidím, ani nevidíte vyrastať vlastné deti). Ja som mal na prácu spravidla väčšinou šťastie, ale mal som vo svojom živote zaujímavú etapu v cca rokoch 2007 - 2009, kedy som vystriedal viacero prác a môžem potvrdiť, že som často mal šialených nadriadených, absurdných kolegov a často bol problém vôbec čo i len dostať sa na mizerný záchod. Takže viem, o čo ide, nehanbím sa za to, pretože sa nie je za čo hanbiť, a dávam 70%. Hanbiť sa musí niekto úplne iný a nie ten, kto takúto prácu vykonáva. (04.01.2018)