Indiánské léto

Dvě naprosto rozdílné postavy, které spolu mají společné jen příbuzenské vztahy. V tomto filmu jste svědky toho, jak Tatiana vyjadřuje nesouhlas s nošením gumáků, protože "prděj", nesmyslné dialogy nikoliv podtrhující nějaký skrytý potenciál, ale utvrzující diváky v tom, že je to nesmysl. Typický rozhovor s babičkou na dědině - nikdo kdo sleduje ani netuší původ postav a ani nemůže vědět co si ty postavy myslí nebo o co jim jde. Klára je prostě uzavřená a Marie zase přesný opak. Co na to říct jiného než: "Vopijem sééé, vopijem séééé, vopijem sééé!" (22.02.2013)

V Indiánském létu se mi před očima úplně zhmotnila moje puberta. Kdy už léto není to zábavné léto, jako v dětství.Kdy už se vám do života vkrádají slova jako nuda, vopruz, trapný, kdy ještě nemáte utříbené vlastní názory a hrozně dáte na názor druhých a deptá vás to co si o vás ti druzí mohou myslet. To když vás jako holku na vesnických zábavách balej starší kluci, vy od toho očekáváte romantiku a lásku,až za hrob, oni rychlé přefiknutí za prvním keříkem, kde ve výsledku se stejně nestane vůbec nic jen máte průser u babči kde trávíte léto za pozdní noční příchody. Kde se do té doby děvče šprt chce změnit v dračici, ale nezná místní hantýrku, takže občas odpovídá na něco jiného, než se jí ti borečci ptají a nejradši by jste zabili všechny kdo si o vás myslí, že nejste tak kjůůl jak si o sobě myslíte, potažmo se necháte vyhecovat k nějaké velké vizuální změně, aby jste ve výsledku vypadali jak zmoklá ondatra. No a jak se na to po letech krásně vzpomíná. (02.04.2016)

Věrně vykreslené vesnické ovzduší, zejména tamější zábava (Brutus), ovšem s těmi všezaplňujícími dialogy "o ničem" to je trochu přehnané a nedůvěryhodné; po dvaceti minutách jsem dokázal odhadovat odpovědi na otázky postav mezi sebou a předříkal jsem, co kdo bude povídat, přestože jsem film viděl jen jednou. """ -Došlo k něčemu? -K čemu jako? -Kam ste došli? -Kam jako? -No jestli něco bylo? -Nic. -Nic? -Nic. """ A tohle poslouchat po celých 65 minut? (Naštěstí je to tak krátké.) Kdepak, chcete-li film z vesnického prostředí, radši se mrkněte na mnohem povedenější, pestřejší a barvitější Divoké včely. (03.11.2004)

Tomu říkám mistrovství dialogu. Málokdo by se v tom nepoznal. Máte babičku, jež vás po návratu z flámu (doufám, že si rozumíme v tom, že z toho flámu jste se vrátili vy, nikoliv ona) zahrnula otázkami, které byly zcela mimo mísu, přesněji řečeno z úplně jiného světa? Pak vás nejspíše Saša Gedeon tajně odposlouchával, protože tady se poznáte. A poznáte se v takové míře, že se na film budete dívat s trochu provinilým výrazem. Naštěstí vás nebude hryzat jen svědomí z nepříliš vstřícné konverzace s prarodičem, ale dostane se vám i pohledu na to, jak jste kdysi nesměle balili své první holky. Na vaší povaze pak záleží, zda se tomu budete smát, nebo budete chtít svou pubertu vymazat ze svého života. Přiměl vás někdy jiný film k podobným úvahám? Pozorovací talent je jedna strana mince, umění přenést to na filmové plátno je druhou stranou. Výsledkem je kult, kterému nedá zdaleka každý plný počet, ale kdo jej dá, ten o něm nezapochybuje. (14.02.2012)

Záměr asi nebyla nuda a já se nudil. Tyhle filmy s nicneříkajícími dialogy mi prostě nic neříkají, i když chtějí říct asi hodně :-) Oceňuju pokus o zajímavý film, nicméně aby byl zajímavější, chybí mu větší propracovanost. Zkrátka nebýt velice trefné parafráze na jeden můj oblíbený film, dopadlo by to ještě hůř ;-) (24.05.2003)