Nebe nad Berlínem

Když jsem tenhle film viděl poprvé, zapůsobil na mě jako zjevení z jiného světa. Teď, když byl po více jak deseti letech znovu uveden do kin, se mnohé změnilo (hlavně Berlín, ale také filmový svět – slovní spojení dobrý německý film už dávno nepůsobí jako protimluv), ale kvalita tohoto skvostu přetrvává. Film má mnoho vrstev a je v něm stále co objevovat, klade mnoho otázek, ale vyhýbá se odpovědím. To z něj činí snímek pro vstřícně naladěné náročnější diváky, kteří budou ochotni spolupracovat. Těm ostatním je určena konvenční hollywoodská light verze Město andělů. Tak se rozhodněte, do které skupiny patříte. (07.12.2004)

Jsou filmy, které se přes veškerou poetičnost, hloubavost, citlivost ....prostě přes všechno, co je vám blízké, nedostanou tam, kam by chtěly, měly a kam víte, že byste je i vy rádi nechali proniknout, to jest - do vašeho srdce. Andělé smutně bloumající po ulicích by rádi ochutnali nebo alespoň potěžkali jablko, cirkusová artistka, lidé, jejichž myšlenky slyšíme spolu s anděly, hudba Nicka Cavea ...... otázky bytí a nebytí, téma budící zvědavost, ale to nekonečné filosofování mě málem umořilo, přitom to bylo poctivé, já nevím, asi jsme si s tím filmem přiliš nesedli. (20.06.2005)

To je jako přednáška filozofie - zezačátku zajímavé, po nějaké době až extrémně nudné. Líbil se mi nápad s anděly pozorujícími lidské osudy a myšlenky, líbil se mi Peter Falk v roli sebe alias poručíka Columba, líbil se mi obraz a atmosféra, Berlín... Ale to pojetí, kdy celé dvě hodiny divák poslouchá tuny uvažujících / filozofujících lidí, prakticky bez jakéhokoli děje, souvislosti a návaznosti, to je bohužel až příliš. To si raději půjdu přečíst Platóna... (30.04.2007)

„Isn’t that Columbo?“ Poučen evropskou filmovou avantgardou, potlačil Wim Wenders pro jednou svůj obdiv k americké kultuře a s úžasem světa neznalého dítěte vlétnul do ulic hlavního města své vlasti. Nechává se okouzlovat s námi. Slyšíme, co slyší andělé, vidíme, co snímá Alekanova nebeská kamera. Dotknout se ale nemůžeme. Jsme všude, nejsme nikde. Jsme diváci. Jak vlídněji vyjádřit úctu ke kinematografii? (Koho anděl požádá, aby mu pověděl o světě? Přirozeně filmového herce.) Neuskutečnitelné dotyky nahrazuje zvuk. Obklopuje, pohlcuje, bere nás za ruku a vede. Iluzorní dotyky nás provázejí, k těm skutečným jsme vyzýváni. Najděte si svého anděla, nebo se jinýma očima podívejte na toho, pod jehož křídly se již schováváte. 85% Zajímavé komentáře: Brygmi, novoten, sportovec (10.06.2019)

Artová onánia, na ktorú sa každý intelektuál bojí povedať krivého slova. Dosť pochybujem, že všetci, čo tento film nekriticky obdivujú, ho aj naplno chápu. Netvrdím, že nie je kvalitný a že nemôže byť geniálny, len mne jednoducho nesadol a mám pocit, že aj v rámci európskeho artu sa jedná o dosť ojedinelú záležitosť. Každopádne Bruno Ganz je naj nemecký herec a Wenders dokázal natočiť Nebo pomocou filmovej techniky spôsobom, že mi pripadal ako veľkofilm. Dúfal som, že mi zmysel tohto diela na konci odhalí poručík Colombo. Tak možno nabudúce, film som videl dosť dávno. VIDENÉ ZNOVA: Takže prvé pozretie bude asi u každého diváka skôr takým aklimatizačným, aby si vybral, na čo sa bude nabudúce sústrediť a ktoré myšlienky si uloží do duše po ďalšom pozretí. História ľudstva (prostredníctvom Berlína) charakterizovaná kontrastom vojny, krutosti a lásky, splynutie dvoch osamelých duší v kontraste s nekonečnou osamelosťou v oboch zobrazených svetoch, čiernobiele poňatie z pohľadu anjelov verzus náš farebný svet, respektíve svet filmový a reálny, ktorého pojítkom je Peter Falk as himself. Od nej až na tú skutočnú večnosť, ktorou je láska a nie neobmedzený čas a priestor v najemotívnejšej scéne filmu, schválne natočenej antimelodramaticky. Možno, keby sa film netváril tri štvrtiny tak egocentricky a vážne, považoval by som ho za geniálny. Ale o tom možno rozhodne tretie pozretie, možno v časoch, keď budem zažívať ono dokonalé splynutie duší, ako Damiel. (19.06.2012)