Kdysi byli bojovníky

Asi je ťažké milovať muža, ktorý vlastnej žene neváha rozflákať tvár na nepoznanie, aby jej o pár dní povedal, že je stále atraktívna žena. A ona blbá mu znova dá šancu. Už po x-tý raz... Bez peňazí to ide ťažko, ale je zaujímavé, že chudáci, majú vždy plné popolníky a pivo na stole...Pravdepodobne ide o jeden z najlepších, ak nie najlepší film L. Tamahoriho a jeho sonda do rozvrátenej rodiny sa spoľahlivo zaryje pod kožu. Výborné herecké výkony a reálne scény z „ukážkového“ manželského života zatienia i malý nedostatok, akým je istá čitateľnosť a predvídateľnosť deja. 80% (04.02.2012)

Hádka někdy pomůže. Pročistí vzduch. Ti dva si mnohé vyříkají. Emoce se snažíme nějak uchopit, vysvětlit, zařadit. Jenže někdy je to přesně naopak a za vznětlivost jednoho z partnerů ten druhý (i celá rodina) platí vysokou cenu. Matka pěti dětí by mohla vyprávět. Maorská rodina žije odtržená od svých kulturních kořenů. Modelový příklad silné otcovské postavy, která má za to, že je pánem tvorstva. Sobec, vládce, násilník, pijan. A bez práce. Zatímco ona se snaží (ač opakovaně s chybami) o štěstí svých ratolestí, on jen slibuje a baví sebe i své (stejně zoufalé) přátele. A když se mu něco nezdá, uchýlí se k násilí. Žádná facka nebo zvýšený hlas, snímek přináší scény až zvířecí brutality. Výbuch vzteku poté, co matka odmítne otcova kamaráda (Cliff Curtis se solidně chytil v Hollywoodu) s uděláním smažených vajec, je šokující. Má to zvláštní atmosféru, je to silné hned z několika úhlů pohledu. Herci, kolikrát debutanti, se v náročných partech pohybují jako ostřílení mazáci. A trocha přehnaného herectví i drsných póz mi tady nevadila. Otec není vyloženě hajzl, ale spíš „oběť“ systému. Evidentně se někdy v minulosti snažil, ale (nejen vlastní vinou) zklamal. Jeho postava je spíš tragickou, než zápornou. Ve společných scénách s manželkou (i těch radostných) by se energie, napětí a živočišnost daly krájet. Za touhle syrovou látkou stojí překvapivě novozélandský režisér Lee Tamahori, kterého doma (i na festivalech) uctívali, a tak udělal osudovou chybu a skočil po lákavých hollywoodských nabídkách. Vznikl třeba poctivý survival Na ostří nože, ale také jedno z průměrných 007 dobrodružství nebo podprůměrná akce v xXx: Nová dimenze. Jeho horké hlavy léta nabídly páně 1994 mnohem mnohem víc. (07.05.2020)

Je to prostě pořád stejná písnička. Některá etnika mají nesporně smysl pro rytmus, tanec a hudbu a když mají možnost chlastat a pobírat dávky, je to v podstatě to jediné, čemu se celý život věnují. S tím, že ten chlast by figuroval někde na první příčce. Stejně jako u nás, ani maorský cigoš, jsa denně vožralej (jak zpívá Pepa Vojtek) nejde pro ránu daleko, a byť mu nelze upřít elegatnější zápasnický styl, než když na vás naše utlačovaná menšina vytáhne v hospodě kuchyňák, je to jinak pořád to stejné schema. Čili s ožralcem a vymaštěncem navíc to bude vždy o držku. Snaha o návrat k tradicím rodu je zde sympatická, ale bohužel v realitě již předem odsouzená k záhubě. Film o násilí, beznaději a odporu přijmout vnucená pravidla. Zde víceméně pravidla předurčující ženy jistých etnik k tomu, aby držely pusu a roztáhly nohy, když ožralý patriarcha zavelí a z toho vyplývajícví vnitřní boj s bezmocí, hrdostí a důstojností. (23.01.2013)

Měl jsem dosti rozporuplné dojmy při sledování tohoto snímku. Film začíná záběrem na rajsky krásnou přírodu, ale záhy se pozornost kamery upře na peklo v ulicích. Chvílemi se mi Once Were Warriors líbil dost, ovšem často se střídaly pasáže, kdy můj dojem nepřevyšoval 3, někdy dokonce i 2*, ovšem ke konci mě film opravdu dostal. Od scény Bull & Grace začal být tento počin velmi zajímavý a ke konci také silný. Příběh obsahuje několik drsných scén, což dodává na autenticitě. Krásně je tu ukázán také vliv alkoholu na chování manžela, který má velké svaly, ale žádný mozek a po požití se stává psychopatem. Finální pocity mám tedy kladné a mohu dát s čistým svědomím 4*. (03.07.2014)

Vypjatá kiwi tragédie domácího násilí v prostředí maorských sociálů, kterou je určitě zajímavý vidět (přeci jen kulturně nevšední, plus samozřejmě uvědomit si, co se děje všude po světě z komplexu měněcennosti, slabošství a "vinou" alkoholu), ale o žádný must-see (jak mi to bylo podáno novozélanďanem) se zase nejedná. Téma sice nadčasové, ale film podezírám z toho, že se po všech dalších stránkách vůbec nepohnul s dobou a těžce zestárnul. (23.10.2015)