Labyrint: Útěk

Everything is change. I Wacoslav1 is change. Ano ano už tomu tak bude. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že vyrazím do kina na film plný náctiletých zasranů a ještě ho ohodnotím, tak jak jsem ho ohodnotil asi bych se dotyčnému vysmál, ale ono to nebylo vůbec špatný. Už trailer byl slibnej a samotnej film je příkladem snímku jakej mi osobně vyhovuje. Máme tu rozehranej zajímavej příběh kterej vtáhne do děje a donutí diváka přemýšlet, ale zároveň to na konci do sebe pěkně zapadne a dozvíme se co se děje a proč. Pravda ten konec není až tak šokující, a nepředvídatelnej a taky je tam jasnej prostor pro pokračování, ale ušlo to. Pravda hlavní hrdina byl ok a s tím zbytkem náctiletých blbečků z nichž někteří byli až extrémně nesympatičtí se nějak nedokážu ztotožnit, ale zase když už mě tu nějaká postava vyloženě srala, tak vzápětí chcípla což se mi líbilo. Jinak film má slušnou atmosféru a opravdu kvalitní zvukový efekty. Jenom škoda, že ta akce je zase strašně zběsilá a nepřehledná, ale tak takhle už se dneska točí skoro všechno. Nicméně jako celek dobrý. Líbilo se mi to.70% (23.09.2014)

Jak se po Stmívání roztrhl pytel s vamp romancemi, tak po Hunger Games přicházejí post-apokalyptické světy s teenagery v hlavní roli a je to jen logické. Každopádně, co si budeme říkat, už trochu nudí ta neoriginalita tvůrců. Zatímco dříve co film, to unikát, dnes je to samý prequel, sequel, remake, filmová adaptace, kopie vedle kopie. Neměla jsem tedy valná očekávání, když jsem si pustila Maze Runner. A o to jsem byla překvapenější. Vůbec se nestydím říct, že ten film je daleko lepší než (filmový) první díl Hunger Games. Nenávidím dlouhé nicneříkající úvody, takže tady si mě příběh získal ihned, když šlo okamžitě do tuhého bez jakýchkoli vytáček a řečí kolem. Po celou dobu si udržel strhující tempo a já musím říct, že takhle jsem se už dlouho nebavila. Je to první film za dlouhou dobu, který jsem v průběhu nepauzovala. A to mluví za vše. Čeho jsem se však obávala je, jak si poradí s rozmotáním zápletky - a mé obavy byly naplněny. Konec si mě zkrátka příliš nezískal, připadal mi opravdu přitažený za vlasy a zkrátka jakoby vystřižený z jiného filmu. Plný počet přesto dám, už jen kvůli osvěžující absenci romantické linky. Ale je to s opravdu odřenýma ušima. Snad to už příště bude bez nich. (29.12.2014)

Zatímco páter noster vyvrhl do prostoru vyvaleného Thomase a nad klecí si hicující obyvatelé plácku nasazují na klacíky gumopryž, protože jsou nebetyčně uvědomělí a nákazu riskovat neradno, jukněme se na údajné postapo z odstupu. Svět nám zase dostal na prdel, tentokrát nějakým mozkomorem, co odrovnal naprostou většinu pracovní síly a tím pádem není co žrát. Proto je trošku překvapivá existence korporace, co má dostatek zdrojů na stavbu desítek prolézaček, složitějších než Gabčíkovo-Nagymaros, hraní her, hravě schovaných v jiných hrách a tvorbu robohmyzu. Ale pojďme zpět k našemu Tomíkovi. Ten se již seznámil s osazenstvem pionýrského tábora, svou neschopností se vypracoval až na velkého Vonta (to je pro tyto pubi filmy vážně příznačné, role náhody, hrající zásadně ve prospěch největšího polena) a na scénu vstoupila žena krásná natolik, až by snad bylo lepší, kdyby tam ta klucká zůstali sami. Samozřejmě je možné, že to časem začne dávat smysl, neříkám! (28.11.2015)

Určitě znáte taky takové ty typické Čechy, že ano? Prostovlasá lopata s permanentně tupým výrazem a upoceným tílkem, co pravidelně každý večer uloží svoje nestandardně rýsované tělo do křesla, přes jehož opěradla přetékají sádelnaté odlivy, přes léty ovarem tvarované panděro přehodí orosenou plechovku pětiprocentní dvanáctky a za hlučného slintavého vysávání zbytků jídla ze zubů sleduje osmitisící díl Ordinačky, aby mohl následně na umaštěné klávesnici vášnivě diskutovat na tn.cz o osudu Babety. Tak takoví se asi horko těžko dostanou k nějaké literatuře a když se jich zeptáte, kdo to byl Husserl, tak jsou přesvědčeni, že to byl nějaký nacistický diktátor. Ač do této skupinky sice nepatřím, neboť vlasy mám hned tři, chlastám především odrůdové krabičáky a sleduji zásadně Ulici, tak knih jsem bohužel také moc nepřečetl. Vlastně jediná, kterou jsem přelouskal do konce, se jmenovala Vášnivá Alice a dva námořníci, ale když teď nad tím tak přemýšlím, vlastně to ani kniha nebyla. Na tento film jsem šel tedy absolutně nepřipraven, knižní předlohou a živou ženou nepolíben, takže bohužel nemohu srovnávat dvě naprosto odlišná média, jako to dělají zdejší kritici. Jak však lze vypozorovat z mého hodnocení, docela se mně to líbilo. Nemohu tomu nepřiznat atmosféru skutečně napínavou, alespoň v první polovině filmu, ale stejně tomu nemohu nepřiznat idiocii některých dialogů, jež byly zajímavé asi stejně, jak Pepa Novákojc z masny od naproti, kterej vypráví večer po šichtě Máni tu ultravtipnou story o tom, jak si při obsluhování zákazníka spletl hovězí kotletu s rychlovarnou konvicí. Cesty labyrintem mi dost často připomínaly moje cesty z hospody, kdy místo toho, abych dorazil domů, který je ve vedlejší ulici, jsem se zjevil ve třicet kilometrů vzdáleném bordelu. Tak si holt zaprcám, když už jsem tady. Jen velká škoda toho konce, kdy pro mě přišlo velké zklamání... 150 euro za mrdačku, co si budeme povídat. Ale zpět k filmu - dobrý! (17.09.2014)

Z tohohle filmu je evidentně vystřižena jedna veledůležitá scéna. ..... Běží 45. minuta. Rozezvučí se signál, že přijíždí výtah a k překvapení všech v labyrintu uvíznuvších kluků se v něm objevuje poprvé holka. Vypadá to, že je omámená, ale ještě stihne hlesnout moje, pardon, Thomasovo jméno. Kluci na sebe zmateně pohlédnou. STŘIH. Krasotinka leží na posteli, nejspíš pořád spí a pár kluků nad ní debatuje (kamera takticky zabírá jen jejich horní půlku těla). STŘIH. Kluci jsou před chajdou nějak podezřele vysmátí, dívčina se probouzí, nic si nepamatuje a film běží unyle dál. A já se ptám: Co se klukům odehrávalo v hlavách, když zjistili, že před nimi leží bezbranná omámená samička? Jakým stylem se o ni losovalo? Dávali si pozor? Zažil si tohle každý nově příchozí do labyrintu? Bolelo to i Jana Tleskače? .. (29.12.2014)