Padesát odstínů šedi

I don't make love. I fuck. Hard. Kdo by to byl řekl, že z bestselleru Padesát odstínů šedi, který již od pohledu není a nebude kandidátem na Nobelovku a je určený spíše dámskému publiku, nebude Oscarový trhák? Božínku, to je tak překvapivé, že se z toho šoku nemůžu vzpamatovat! A co teprve zdejší páni kritici, kteří kvokají blahem nad létajícími auty v rychlém a zběsilém tempu, nad filmem, v němž se cvičená opice dostat do systému Interpolu za dvě sekundy a závěrem, kde na hlavního hrdinu čeká za rohem vždycky kozatá modelka. Takový film je nicméně pro nás, tupé slepice, až příliš intelektuální a inteligentní. Ale teď ve vší vážnosti - kdo nezkritizuje Padesát odstínů, jakoby nebyl. Kdo to nepovažuje za debilní, je sám debil. Osobně si myslím, že inteligentní člověk si vyvodí již z prvních řádků na čsfd (nebo na databázi knih, chcete-li) v jakém duchu film proběhne. Jenomže to by nebyli pánové s mindrákem z malého pinďoura, kdyby se nemuseli povznést nade všechny a nade všechno. Ovcovitost a pozérství lidí mě pravděpodobně nikdy nepřestane překvapovat. Zkopírujte pár slovíček z online slovníku, okořeňte to pár kundami a davy z vás budou šílet. Hm. Upřímně, film není ničím jiným, než klasickým hollywoodským produktem, s několika poplácáními a prsama navíc. A s absencí šťastného konce. Knižní předlohu jsem nečetla, ani mě nijak zvlášť nelákala. A účast Jamieho Dornana byla trochu zklamáním, protože díky The Fall vím, že má na víc. Do filmu jsem tedy nešla s vysokým očekáváním, ale závěrem můžu říct, že to bylo celkem milé překvapení. Troufám si říct, že nebýt špatně napsané hlavní hrdinky, byl by film opravdu hodně příjemnou jednohubkou. My ženský víme to, co žádný hodný Honza prostě nikdy nepochopí - záhadní a chladní muži nás přitahují jako magnet, protože sníme o tom, že takové zničené mučedníky napravíme právě my. Jakkoli nemožné to je, doufáme, že my budeme tou jedinou, která v něm probudí dobráka od kosti. To ale hlavní hrdinku neopravňuje, aby se chovala jako dvanáctiletá zamilovaná husa. U těch adolescentů jsou kousání rtů, hihňání v nevhodných situacích a hloupé otázky možná roztomilé, ale od studentky literatury je to nepřípustné a otravné. Škoda, protože bez tohoto typického klišé charakteru "neviditelné tuctovky" s mozečkem o velikosti hrášku by to překvapivě fungovalo. Mimochodem, moc mě potěšil odkaz na The Fall! "Provaz ,páska, kabelové svorky, vy jste úplný sériový vrah!"- "Dnes ne." (07.03.2015)

Co se týče parafrází na klasický příběh Popelky, Pretty Woman nebo My Fair Lady, víc než Padesát odstínů šedi je mi bližší hra na bondovku Kingsman: Tajná služba, co přijde do kin za tejden. Za Lízu Doolittlovou je v ní agent Eggsy, co má možná stejně chlupatý nohy jako Anastacia, není ale obživlý manipulativní hovězí, co se chce Christiana "vyléčit". Eggsy ovládá parkour, střílí deštníkem, zachrání svět a na úplném konci skončí v análu uvězněný švédský princezny. A to je mnohem víc než tohle jalový vakuum s důtkami. (12.02.2015)

Tady si někdo na telenoveláckých dialozích, bičíku a svázaných rukou pořádně nahrabal. Každý máme svou hernu – já v ní měl igráčky, stavebnici Chevu.. Pojďme se na umělé milostné scény v tomhle mediálním humbuku podívat bez předsudků. Časy se mění, co se v „ložnici“ odehraje, musí být jasně dané na papíře. Což je možná nejúsměvnější z celé téhle srdceryvné báchorky. Ona je docela naivka, která překvapuje zvláštními kroky, on je lehce zvrhlý boháč, který spíš dělá ramena a pak se miluje jako většina populace. Jen někde něco okoření. Nepovedlo se to u Twiglightu, stejně jako u filmů podle knih Dana Browna. Masivní zájem čtenářů, šup s tím na plátna. Tohle odpočinkové čtivo jde však ještě dál – volí lehké porno obalené tuctovou romantikou. Respektive se o pornu spíš mluví. Stačí dva kliky na netu a jsme v úplně jiném světě. Klišé se kupí, chemie bylo víc mezi Babičkou a Barunkou. Ve finále je to tak nakonec překvapivě konzervativní. Což je na tom taky vlastně úsměvné. Obal „must-see“ zase jednou dokonale zabodoval. (05.03.2015)

Za prvé jsem ráda, že jsem nečetla knihu a tak jsem nebyla ničím ovlivněná až na fakt, že se kolem tohoto filmu nadělalo tolik humbuku. Ale jsem tvor zvědavý a chtěla jsem si udělat svůj vlastní názor. Takže scénář mě opravdu nijak zvlášť neoslnil. Do poloviny jsem měla pocit, že se dívám na Pretty woman v jiném hávu, ale přece jen tušení budoucích věcí, tomu dávalo jiný odstín. A tady začíná asi ta kontroverze mnohých uživatelů. Takže za mě byla Anastasia v podání Dakoty Johnson tou, která svým zjevem a hereckým podáním zcela určitě táhla celý tenhle projekt na sto procent. Jí jsem věřila absolutně všechno, byla famózní. Ano, tohle byla skutečná zamilovanost spojená s naivitou. Zamilovaný člověk dělá věci, které by za normálních okolností považoval za směšné, uvažoval a jednal by rozumně. Tancovali jste někdy na Beethovenovu devátou symphonii ? Myli jste okna sprejem na koberce? Takže jsem se nedivila Anastasii, že byla schopná poddat se tak zajímavému a navíc pohlednému muži, jakým byl Christian. A ty sexy chvilky byly přece roztomilý:-) U Dormana jsem dost přemýšlela o tom, proč byl takový, jaký byl a mnohé to silně iritovalo. Našla jsem si jedno možně vysvětlení. On byl přece miliardář, který musel vystupovat velmi uhlazeně, reprezentativně a disciplinovaně, tudíž bylo absolutně nemožné hledat u něj nějaké výrazy vášně, či jiných emocí. A navíc byl ovlivněn i mnohými faktory z jeho minulosti, kde jsem se toho dozvěděla minimum, ale jeho poznámka o padesáti odstínech šedi je přece dost výmluvná. Nicméně jeho SM scénkám a dominanci jsem moc nevěřila, to přiznávám, ty byly místy opravdu takové, že jsem dostávala záchvaty smíchu. Až téměř ke konci v reed komůrce jsem konečně zaregistrovala jeho běsy v očích, ale jen mírně, k alfa drsnému samci měl opravdu dost daleko. A byly momenty, kdy jsem měla pocit, že se snad karta obrátí, Ana uměla velmi rozhodně říct to své ANO a Chris poslechnul na slovo. V The fall byl přece jen dokonalejším sériovým vrahem mladých roštěnek, zarostlý, temný a zlověstný. Dávám tři, protože s jistotou vím, že se na případné pokračování podívám a s dvojkou bych si připadala pokrytecky. Takže do příště Chrisi zarůst vousama a uvidíme, co s tebou? (22.04.2015)

Pěkný film (filmařsky) a jako komedie alespoň v úvodu dobré a funkční (což je úplný opak toho, jak měl působit). V pozdější fázi průměrná dívčí pohádka bez hlubší psychologie (špatné drama) a nevyvážený poměr cukrování a bičování (špatná romantika)... Oh, ale koukám, že venku prší, tak se jdu rychle projít, abych taky trochu zvlhl. (28.02.2015)