Osmy

Náhodný hrdina, který "podepsat" ani moc nechtěl, a jeho (doslova) posraný den. Scénář vypráví o normalizační realitě, aniž by hystericky křičel o tom, že Češi jsou prodejné svině/zbabělci/děvky. Epstein ví, co chce říct, a na rozdíl od spousty tuzemských kolegů ví i jak to udělat důstojným způsobem. Herci byli vesměs skvělí, hlavní hvězdou je ale Jiří Strach, ze kterého vyrostl ostřílený profík. (20.10.2015)

Dovolím si parafrázovat jednoho, zde docela aktivního, spisovatele. Kterého mám rád, byť má občas své dny natažené do dvou třetin měsíce... Napsat hanlivý komentář je řádově snazší, než v něm chválit. Pustit si hubu na špacír, fuckovat a peachovat, promočit každou nit, to s sebou nese i trošku té zábavy, co pomáhá překonat zklamání z filmu. U slovního vyjádření pocitů ohledně Osem se zanudím, nedá se svítit. Vynikající.... vše. Casting (to abych vyzdvihl i Talclíci a Stivínci), kamera, hudební podkres, Trojan, Silbersteinovo příběh, Trojan, samozřejmě neustrašená režie, Trojan a Trojan. Neubránil jsem se srovnání s dnes již kultovními a podstatně rozmáchlejšími Hřebejkovými projekty, čímž mám na mysli především Pelpendo. Tam, kde tlupa Hřebejk, Šabach, Jarchovský karikuje reálsoc až k jakési nesnesitelné lehkosti, Osmy nezklamávají. Jsou podstatně civilnější, díky čemuž i uvěřitelnější. Trojan a Strach. Podpořeni Goldsteinem. Ty bych s čistým svědomím vysílal do všelijakých soubojů o medvědy, palmy nebo osraly. Snad jsem ještě rozněžněn z právě proběhnuvších svátků Obžerství a nepokoje, ale konečně mohu napsat, že Jiřímu odpouštím jeho příležitost hráti si se Zubejdou, kterou já nikdy nedostal! (03.01.2016)

Nejlepší evropský televizní film Osmy není o zápachu dezinfekce v ordinaci zubaře, ale o smradu normalizace, která nebyla snadná, ač ji scénárista Epstein s režisérem Strachem vyprávějí až moc v absurdní rovině. Pasivní hrdina nalezne nejlepší lék v podobě útoku a vzteku. Rozpadá se mu manželství, pracovní pozice i trubky v koupelně. Navíc po něm zběsile jede kolegyně, StB, o walkman a dvanáctiletou whisky je sakra zájem, syn se spustil při doučování, lidé kolem tiše oslavují, že TO udělal – v opilosti podškrábnul Chartu 77. Epsteinova látka je nekomplikovaná, lehce se podbízí, ale to jí neubírá na atraktivnosti. Herci jsou výborní, Ivan Trojan hraje lehce a přesvědčivě zároveň, Marek Taclík v montérkách jiskří a kouzelně řve na sousedy, ať aspoň chvíli neser.. Co víc si v té naší kotlině přát? (17.12.2014)

Po dlouhé době pořádná česká komedie s hrdinou sympaťákem, který krom, inkriminované opilecké příhody, má zkrátka nešťastný celý den, a každou situaci smolnou a zapeklitou. Chvílemi, v určitých situacích mi Ivan Trojan přišel jako Pierre Richard. I když ve vzduchu visí nádech dramatična, o čemž vypovídá i popis děje, pan Strach, zkrátka nedopustil toho, abychom se dočkali nějakých hořkých konců, dramatických linek, či jiných katastrof. Zkrátka úsměv vydrží od začátku až do konce. A to je přesně to, čeho je v novodobé české filmařské company nedostatek. Ty čtyři hvězdice dávám pouze za zbytečně nedořešené situace, které by mohly filmu pomoci, jak v délce, tak i k větší spokojenosti. (15.12.2014)

„Aspoň v tomhle nám nelhali …“ Absurdita totalitního režimu dotažená s vtipem a nahledem do naprosté dokonalosti. Člověk žijící pod neustálou hrozbou toho, že bude potopen v totálních s…ách, je tam nakonec vinou vlastního neuváženého činu skutečně vržen a pak už se to na něj z potrubí valí ze všech stran … Pro půlku národa se okamžitě stává hrdinou, pro tu druhou padouchem. On sám se snaží jen se v tom neutopit. Režisér Jiří Strach opět prokázal svůj cit pro filmařské řemeslo, schopnost dokonale zpracovat jakékoliv téma a vybrat si pro svůj záměr ty nejlepší herce i pro ty nejmenší role. Vynikající černý humor v českém podání: „Vadilo by Ti moc, kdybych jezdil s multikárou? … Tak já jim to podepíšu … - Budou Ti ji půjčovat i na víkendy?“ (15.12.2014)