Případy 1. oddělení

Z české televizní tvorby jsem už roky velmi otrávená, až tak, že mi Případy 1. oddělení během své televizní premiéry utekly. Díky výbornému hodnocení tady na Čsfd jsem seriálu ale dala šanci a musím říct - wow. Sebevědomě napsané, autentické a herecky bravurní (všichni z týmu jsou velmi fajn, ale moji oblíbenci jsou Bolek Polívka a Petr Stach). Seriálu samozřejmě ohromně pomáhá, že vypráví o skutečných případech a popisuje opravdovou práci policistů. Díky tomu se tak musím pánům z opravdového 1. oddělení poklonit - jejich práce opravdu není jednoduchá a vypadá to, že jsou to profíci na pravém místě. Líbí se mi i to, že se nevyšetřují jen vraždy, ale například i série znásilnění nebo vydírání, což je hodně osvěžující. Přemýšlím, co vytknout... production values nemůžu, protože seriál se opravdu snaží o realismus, takže se jezdí ve škodovkách a policajti sedí v ošuntělé kanceláři. Co by sneslo zlepšení, to jsou postavy hlavních hrdinů - jsou sice charakterově odlišní, ale v jejich osobních životech nedochází k žádným velkým dramatům (což je škoda, protože s tímhle obsazením by šlo dělat hodně). (29.03.2015)

,,ZPRACOVÁNO PODLE PŘÍPADU … PACHATEL BYL PRAŽSKÝMI POLICISTY DOPADEN ZA … DNŮ. MĚSTSKÝ SOUD JEJ ODSOUDIL K VÝKONU TRESTU….“ /// Žádný čtení myšlenek ani forenzní nehrajou hlavní roli. Klasická pátračka, Vacátko v mobilu a herci s osobním kouzlem přesvědčit, že sledujete dobrej tým a skutečný případy. A přitom taková klasika – na úvod zločin a pak… až k happy endu. Předpokládám, že se v seriálu nepoznali jen uchyláci a vrazi, ale taky policajti. Voceňuju, že tady nepitvaj soukromý životy, ale lehce a jednoduše se vystihnou charaktery postav. Tohle mě baví a navíc si nepamatuju, kdy naposledy jsem si u českýho seriálu přál pokračování. (Vlastně jo.) 2.SÉRIE: V agitace o náročnosti práce s největším debilem na šéfovský pozici se naštěstí najde dostatek prostoru pro případy a pátrání. Seriál dokazuje, že mít vo čem vyprávět (zločiny podle skutečnosti) je 80ti% záruka úspěchu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Fandím policajtům co fanděj Spartě. 2.) Nevím, proč se uděluje Cena Michala Velíška. 3.) Zjistím, že v Praze můžu stále potkat hříšný lidi. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (09.04.2014)

Malý Pitaval po třiceti letech? Do puntíku. Reálné případy s reálnými lidmi, které jen, stejně jako doba, poněkud přitvrdily. Už žádné vyloupené sámošky, ale uřezané hlavy. Parta, která se stará o objasněnost je však dokonale přes kopírák. Máme tu přísného šéfa (který je tentokrát jen víc svině, jak odpovídá době), máme tu moudrého a zkušeného veterána. který nenosí pistoli, máme tu sukničkáře, rodinného týpka i benjamínka. Technicky je to samozřejmě dokonalejší, přece jen technika se za těch 30 let posunula, ale nějak tomu zatím chybí to "kouzlo osobnosti", které měla parta v Pitavalu. Herecké výkony kolísají od výtečných přes lehce křečovité přehrávání až po ochotnickou nejistotu. Nakonec, po dokoukání všech epizod, jsem celkem spokojen. Seriál našel pevnou půdu a bez většího zakolísání udržel laťku nad průměrem. (05.02.2014)

Hříšní lidé města pražského pro nové tisíciletí. Nepřeháním. Neskutečně sympatické obsazení, zápletky inspirované skutečností, svižná režie, která nespoléhá na rádoby světový efektní kabátek, ale zůstává při zemi a také díky ní vše vypadá poměrně uvěřitelně, fajn hudba, rozumný počet dílů s rozumnou stopáží. Epizodu od epizody jsou Případy 1. oddělení lepší, překvapují nejrůznějšími herci v nejrůznějších rolích (Jiří Lábus, Vladimír Brabec, Jana Gýrová...) a alespoň pro mě byly silně návykové. Scenáristům asi nejvíce děkuji za krásnou roli pro Bolka Polívku, kterou už řadu let potřeboval.___P.S. A ani druhá řada nezklamala. (17.07.2014)

Tak jo, viděl jsem tři díly, u všech třech jsem pointy a zvraty odhadl asi tak 15 minut před kriminalisty a následně jsem byl nucený sledovat tu zvláštní provinční operetu, promiňte, velký pitaval z malého města plný krásného přehrávání, nesmyslné akce, která je totálně statická, ale hudba ji tlačí dopředu málem jako futuristický thriller. To rozkoukávání se do světa je zajímavé, ale scény typu rozhovor poldy a novinářky na studeném pustém parkovišti prostě pořád vypadají jako křečovitý derivát, kterému se divák zběhlý v estetice scandi-noir musí jenom lehce pousmát. Něco mi říká, že kdyby k údajně realistickým případům (občas o míře realismu silně pochybuju, resp. některé zkratky ve scénáři dost vraždí logiku dění) zkusili tvůrci zvolit syrovější přístup, nemuselo to zase působit až tak nejapně. Ale ten kontrast přiblblých peripetií a rádoby-osudového důrazu je na hlavu padlý. Ale chápu, že fenomén "pondělní detektivky na čété" a místní normalizační tradice "poldů s turkem, stařenou a rohlíkem" diktuje méně přísná kritéria. Po pár dalších rutinních dílech přihazuju hvězdu, dá se na to koukat jako na neurážlivou kulisu. Pro cukráře Enšpígla: když jsem naposledy mluvil s kamarádem detektivem, vyšteřoval skutečné případy, ne epizody seriálu. A když jsem posledně pustil telku, dávali tam epizody seriálu, ne skutečné případy. Mimochodem, Případy si dotyčný kriminalista velmi pochvaloval. Prý je to ze života. (14.01.2014)