Blade Runner 2049

Futuristická depresivní melancholie, která má až nemístně přepálenou stopáž, která chvílemi nenabídne nic, krom úmorných natahovaných scén naprosto bez tempa. Na film jsem se těšil, snažil se, ale stejně jsem u něj třikrát usnul, kombinace hudby a scén chvílemi navozuje dojem videa pro lidi trpící nespavostí. Scénář by s elementárním vypravěčským tempem dal sotva na hodinu, další téměř dvě jsou jen pózou, vlastně je to futuristická verze Revenanta. Ten ovšem nabídl zajímavou zápletku, která člověka držela v pozornosti i při desetiminutových záběrech na koruny stromů, o Blade Runnerovi něco podobného říct bohužel nelze. Během téměř tří hodin bych rovněž očekával trochu více představení tamního světa, ne pár místností, jednu továrnu a veškerý exteriér zaplácnutý mlhami, tmou nebo hustou bouřkou, aby nebylo vidět pokud možno nic, krom loga Sony. Zklamání, čekal jsem víc a rozhodně něco diametrálně odlišného. 60 % (01.01.2018)

Někde někdo psal, že abyste si plnohodnotně užili dvojku, nemusíte vidět a znát jedničku. Kecal. Čím lépe zažité máte své oblíbené postavy a scény v původním Blade Runnerovi, tím více doceníte spoustu dokonale koherentních náznaků, dějových propletenců a nesmrtelných záběrů, které dvojka buď dokonale upravuje/restauruje, s úctou a noblesou opakuje, či průkopnicky rozvíjí dál svým směrem. Dá se na druhého Runnera nadávat za to, že je příliš pomalý, či dějově doslovný, ale to je pouze problém skalních fandů látky, kteří po nenapodobitelné a neopakovatelné jedničce, která nutno podotknout je jedinečný filmový drahokam, snad čekali revoluci, kterou tady mít nikdy nebudou. Jelikož stejně jako v příběhu uběhlo 30 let a všechno je už jinak, to stejné je po 35ti letech s diváckým očekáváním a vnímáním toho co je "super" a co "není super". Villeneuve se k tomu postavll čelem a z toho co mohl natočil zřejmě nejlepší film letošního roku, který má všechno proto aby ho měly rády masy a zároveň je dostatečně artový, sugestivní a vizuálně kulervoucí s odkazem předchůdce, aby ho zmákli i scifi geekové, potažmo s trochou nadhledu fandové původního příběhu. Ta vypiplanost v každém záběru je patrná už od začátku. To, že režisér miluje původní snímek rovněž. Hudebně fenomenální a mnohem tvrdší, než Vangelisova harmonická ambience, herecky bez kazu (dokonalá Sylvia Hoeks !) a scénáristicky povedené. Nemá smysl hledat v tom megaposlání vyložitelné různými směry s přidavkem filozofična a polemiky. Na to byl původní film. Tohle je skoro čistokrevný "návrat ztraceného syna". V surových dystopických kulisách naší civilizace, která se ocitá ve slepé uličce. Esenciální záležitost a jestli někdo dokázal dát Nolanovu bezemočnímu dokumentu Dunkirku pětku za dobrý střih a zvuk, tak tady to musí být alespoň šestka, protože tohle je Film s velkým F, se všemi nezbytnými propriety. (06.10.2017)

Bohužel, tohle mě minulo. Starý Blade Runner jsem vypl v půlce a koukat na remake doma, zřejmě to dopadne obdobně. Denise Villeneuva považuji za velmi nadějného a zručného režiséra, jeho Sicario s Prisoners patří mezi mé oblíbené filmy, ale nový Blade Runner je pro mne divácky nevděčný. Vizuálně samozřejmě lahoda a divák má při sledování chuť vzít si foťák a jednotlivou scénu si vyfotit. Ryan Gosling se mi do hlavní role hodil, ale k plusům to bude zřejmě vše. Opěvovaný Harrison Ford se ukáže 30 minut před koncem, tedy v době kdy je divák unaven a vyčerpán, Jared Leto jako záporák je ve filmu všeho všudy 10 minut, což je snad jeden z největších záporů a hříchů, protože dobrý záporák dělá dobrý film, Rko je velmi nevyužité, k zvratu nedojde žádnému a samotná akce tvoří asi 15 minut ze 163 minutového filmu, no nedivím se, že 5 lidí z kina odešlo a já kdybych nebyl poctivý filmový fanoušek, odejdu zřejmě také. Až moc artové, surrealistické a snové, že jsem z toho málem dostal hemeroidy z neustálých změn poloh v sedačce!45% (14.10.2017)

Vtahující, zamžená, pozvolna plynoucí blockbusterová báseň (!) o touze cítit "něco skutečného", touze být (člověkem, živoucí bytostí) v pustém a umírajícím světě neschopném rozlišovat mezi tím, co ještě je "skutečné" a co je pouhou náhražkou, ve světě zbaveném vší živosti, radosti a naděje, jež v duchu soudobé poetické biologie ukazuje, že to, co v prvé řadě odlišuje živé bytosti od strojů, je schopnost cítit - cítit kapky zebavého deště či tajících sněhových vloček na holé kůži, dotek a teplo druhého, strach ze smrti a smutek nad ztrátou milované osoby, úžas nad zázrakem zrození (nad životem samotným, člověkem, včelou i drobným kvítkem), závist, soucit, žár lásky... Ostatně, co jiného je život, než hmota, jež zatoužila procitnout a cítit? Spatřit sebe samu se srdcem divoce bijícím, horkým a plným očekávání? (07.10.2017)

Jedná se o ultimátní pokračování po letech, které staví a rozšiřuje to, co první film představil. Cyberpunk žánr by měl ukazovat dystopii toho, kam náš svět směřuje a tak bylo třeba aktualizovat tuto dystopii, aniž by se narušila tvář světa a to je zde krásně docíleno jak budováním světa za hranice LA, tak novou podobou a historii světa ukazující, co se za těch 30 let změnilo. To vše uceluje úžasný design, efekty a jejich chytré zakomponování, kdy se kombinují lokace a placy s moderním CGI. Celý vzhled, styl a atmosféru už jen podtrhává úžasná kamera Rogera Deakinse a soundtrack. Nedokážu si představit lepší tým v čele s režisérem Denisem Villeneuve, který by mohl udělat moderní pokračování Blade Runneru. No a k tomu všemu tu máme příběh s famózním Goslingem v hlavní roli, který svým jemným výkonem skvěle zapadá do světa a ztvárňuje svou roli. Navíc je tu hutná detektivní zápletka, která se krásně postupně rozvíjí a navazuje jak na první díl s grácii, tak je skvělým katalyzátorem pro změnu a cestu hlavní postavy. Nejúžasnější na tom je, jak si to s vámi pohrává skrze nadhození typických klišé pokračování, jen aby vám je naprosto rozbil a nahradil silnějšími motivy. Hlavní hrdina není speciální, ale to neznamená, že nemůže být důležitý. Do toho je tu tolik úžasných vedlejších motivů s Joi a ostatními prvky. Oceňuji i vybudování Luv jako silné záporné postavy, kterou divák fakt nenávidí, která na konci je ideální reprezentací záporných motivů příběhu. Nechápu jak Villeneuve tak sebevědomě udělal minimalistickou finální potyčku, která ale působí tak osudově. Vlastní svobodná vůle proti otroctví. No jednoduše silný, zásadní zážitek, který mě svým zpracováním a obsahem naprosto naplňuje a uspokojuje a to i díky surrealistickým scenériím, momentům, technologiím a scénám. Mistrovské dílo! (09.02.2023)