Tři bratři

Řekl bych to asi takhle - od Lotranda A Zubejdy je to skoro dvacet let, a nikdo jaksi nemládne, ale... panu Svěrákovi staršímu se jaksi nestávaly "věci" jako nesrozumitelně drmolené texty "aby to nějak vyšlo a bylo to vtipné", ani že by některá z postav zpívala "říkají mi čééérvená, že jsem takhle zbárvenááá", aby nám bylo po chvíli jaksi mimochodem objasněno, že to bude trochu jinak, a sice tak, že se slečna jmenuje po rodičích příjmením Červená. Nemluvě o pedofilním (i na hebefilii je Karkulka moc malá) nádechu celé prostřední části, kterou autorské duo Svěrák-Uhlíř vytěžuje dokonale svoji snad dvacet let starou minioperku (každý potřebuje na stará kolena ještě nějaký ten groš zarobiť, že...). Prostřední pasáži naštěstí vévodí co do odpudivosti/hrůzostrašnosti/směšnosti skvěle vyvážený Vlk (mimochodem skoro žádná animatronika ani CGI;)), který je ale zas na druhou stranu srážený kýčovitými počítačově doanimovávanými voštomilými lesními žvížátky. A to jsou všechno jen jednotlivosti, kterých ve Třech Bratrech není málo. Horší je, že tu je problém i... řekněme koncepční. Nepochopil jsem narativní záměr ohledně "vyléčení" "špatných vlastností" jednotlivých bratrů, nebo spíš to, jak dokonale se autorům podařilo zbavit tento hlavní hybný moment celé pohádky jakékoliv zajímavosti. Prostě se to vždycky tak jako mimochodem stane - a pan Svěrák starší nám to coby vypravěč okomentuje, kdybychom to náhodou nepostřehli. A i když se s manželkou vždy hádáme, zda třeba bratr Dyk skutečně projevil nějakou odměny hodnou charakterovou progresi, nebo to byla nedotažená scénáristická haluz, je neoddiskutovatelné, že v ohledu děje tenhle příliš krátký a zdrcnutý slepenec nevyšel. "Bohužel" jsou tu ale ještě nesporně dobře trefené herecké výkony, humor situační (i s trochou satiry) i slovní, a vpravdě monumentální hudební kulisa. I když ozvláštnění irskými motivy mi tedy přišlo poněkud mimo, a frekvence výskytu nesrozumitelných pasáží ve zpívaných promluvách jednotlivých postav (což se někdy zvrhne v písničku, někdy ne) je opravdu neodpustitelně velká. Ale co naplat, nemůžu se donutit to celé zatratit a podrobit nemilosrdné ideologické kritice, protože nejde nemít na paměti, že je to hlavně pohádkový muzikál pro děti. Ale mám vážné pochybnosti o tom, že si i jako takový zaslouží v globálním srovnání červený statut. Proto 60%. No dobře, možná taky proto, že tu Karkulčinu písničku vždycky nemůžu půl dne dostat z hlavy:) (30.06.2015)

Zlo konečně vyhrálo. Zjevně se totiž převtělilo do Svěráka Juniora, který spolu se svým tatínkem upatlal čtveřici disfunkčních pohádek, v nichž se s ničím nebojuje, vše se řeší samo a kde hlavní trojice nemá ani opravdu negativní vlastnosti, které by se měla odnaučit. Ne, fakt netuším, co je tak špatného na zapomnětlivosti. A zjevně to neví ani film, neboť stačí, když se Klus jednou vrátí zpátky na statek a od té doby už si dává majzla. Tomu říkám dramatický oblouk. Piškula zas přijde k vlkovi a ten se přemůže sám. Fikční svět je navíc nekonzistentní, protože v Piškulově subsvětě zvířata mluví, ale nikde jinde ne. Ale co čekat od fikce, kde je normální házet pedofilní pohledy a rezervační cedulky na osmileté (!) holčičky. Největší nářez je ovšem Dyk, jemuž stačí třikrát někam přijít a už odchází s dívčinou, která si všechno opět vyřeší sama. Protože takhle svět funguje, děti. Stačí přijít a ono se vše udělá za vás. Hlavně si u toho nezapomeňte zpívat písničky s mimózními rýmy a hudebním podkladem, který má ke znělosti asi stejně daleko jako Svěrákův vlk k realisticky vypadající animatronice. (11.01.2015)

„To je otázka…děti, kdo by nechal vlka naživu? No…moc vás není.“ Od Svěrákovského tandemu jsem přece jenom čekal určitou kvalitu. A tu jsem, k mému milému zjištění, opravdu dostal. Akorát mě překvapilo (a trošku zklamalo), že nebyl takový důraz na humor, nýbrž na hudbu. Avšak nutno uznat, že Novinsky s Uhlířem udělali kus slušné práce. A s přispěním Svěráka se výborně otextované (a docela chytlavé) písně navíc podařilo vhodně zakomponovat do děje. Humoru bylo, jak už jsem naznačil, v porovnání s písněmi v příbězích podstatně míň, na druhou stranu třeba Svěrákovy promluvy/vstupy rozhodně vtip měly a já se na ně po celý film těšil (a ty děti mi přišly jako dobrý nápad, ostatně jim by také měl být snímek prvotně určen). K technické stránce bych výtek neměl (snad jen u toho vlka to trochu dřelo), k ději také ne, možná s výjimkou faktu, že Červená Karkulka opravdu mohla být „krapet“ starší, pokud už ji tvůrci nutně museli „přiřadit“ k Matějovi (poněkud nelichotivý význam). S hereckým obsazením jsem byl také vcelku spokojen, kupříkladu lepšího „představitele“ holuba bych si asi nedokázal představit, škoda jen, že se nepodařilo obsadit do pidiroliček i další cimrmanology (jakože min. Čepelka by podle mě něco odzpívat zvládl). Celkově převládá spokojenost, za což se odvděčuju slušnými 4*. „A co támhleta? Tak tuhle beru! Ukaž se...votoč se…ukaž zuby.“ – „Tak to prr, ta je moje!“ – „Tu sem tady našel!“ (29.01.2015)

V žánru české filmové pohádky se toho už mnoho vymyslet nedá, není nad to přiznat to a hrát s divákem již od začátku fér hru, i když ta, čili pospojování tří příběhů, ke největším záporem. Tímhle způsobem se ale dá pohrávat si s klišé a v druhém plánu s těmi z filmového prostředí (jen chvíli Veronika Kubařová hrála pradlenu a už jsem si myslel, že to bude Dykova milá). Dobré převažuje - roztomilost Svěráka staršího, vytříbené výtvarné oko Svěráka mladšího, hudba a skutečně dramatické a napínavé momenty v dějových zákrutách jednotlivých oper. 70%. (20.08.2014)

Slepit tři povídky k sobě na výbornou pohádku opravdu nestačí. Takhle je zde poměrně velká absence pořádné dějové linky, která by se mohla lépe vyvíjet. Tři bratři nabízí jen 3 krátké příběhy bez možnosti lépe poznat postavy a trochu si je oblíbit. Navíc prostřední povídka - "Karkulka", je při srovnání s ostatními opravdu příšerná. Melodie v hlavě neutkví, slova už vůbec ne. Alespoň, že vizuálně to bylo na dobré úrovni. /45%/ (Kino - Prom.) (04.11.2014)