Romeo a Julie

Skvostný film. Je vlastne dobré, že sa objavuje tak zriedka v programoch televízií. Podčiarkuje to jeho výnimočnosť a z každého zhliadnutia urobí menší sviatok. Pri takýchto dokonalých výtvoroch sa snažím nájsť na nich aspoň maličkú chybičku pre pokoj v duši. Aj som našiel, a to dokonca dve. Prvou je dabing (nemám na mysli jeho kvalitu, ale som zvedavý, ako znie originál) a druhou to, že tento film nemám medzi desiatkou najobľúbenejších. Tú idem hneď odstrániť. A na Vianoce v roku 2013 sa mi splnilo aj druhé prianie, keď RTVS uviedla otitulkovanú verziu. Okrem iného ma presvedčila, že dabing je okrem poskytovania obživy inak nepoužiteľným hercom škodlivá záležitosť. (12.04.2011)

Ta Zeffirelliho úchylka pro ,,krásné" tváře mě tentokrát ani moc neprudila (že by podle něj jen takhle křehce bezpohlavně ,,nádherní" mladí ,měli nárok na tu trochu debility v hormony ovládaném odobí života?,-no schválně kdo se takhle alespoň nějaký čas taky nechoval,-já jo,přiznávám,-naštěstí jsem přežil).- No a i když (chválihodná) snaha o jakés takés reálie,tak ta mordýřina se tedy moc nedařila-aby při krveprolití Montekové vs. Kapuleti, po sobě hoši víc házeli koši se zeleninou než by se popichovali rapíry....,no budiž. --Za plný dát ale musím,-lepší (věrnější) zpracování jsem zatím neviděl. A ten text.......! (16.04.2011)

Olivia Hessey. To kdybyste už fakt nevěděli, proč jinak si tuhle verzi honosně označovanou jako "nejslavnější" pustit. Kromě jiného.___ Neviděl jsem až doteď jinou, než tu Luhrmannovu s Leonardem a Claire - a ta je moderní, proto tedy srovnávat nemůže být příliš objektivní. Nová se mi líbila, mám rád pana herce Leonarda di Capria (pokud by o něm někdo pochyboval, pusťte si Co žere Gilberta Grapea, ono vás to přejde). Těžko ale na benzince čekat tu správnou veronskou atmosféru. Rýmování se může zpočátku zdát směšné, ale jen než si na to zvyknete, potom už to ani nepřijde. Ale to odbíhám, prostě, film z roku 1996 se mi líbí. A teď konečně k dílu pána Franco Zeffirelliho: Kdyby prvních dvacet minut někdo uřízl a film začínal vysvětlením v podobě prostého titulku, že se Kapuleti a Montekové nesnášejí, nic by se nestalo. Až do setkání Romea s Julií na slavnosti je to totiž absolutně bez atmosféry, přijde mi. Potom už je to ale dobré, až do konce. A ti kostlivci v hrobce neměli chybu :-) Jen příšerná angličtina, u které ani titulky moc nepomáhaly... Srovnání postav: Leonardo jako Leonard, stavím oba na stejný stupeň. Mercutio/Harold Perrineau mi ale příliš nesedl a John Leguizamo jako Tybalt byl zase moc slizký (to schválně, já vím), takže tady je to dva nula pro jejich starší kolegy. No a to nejlepší na konec. Olivia Hessey je o tisíc a jedno procento lepší Julie než Claire Danes, ta by očarovala každého (tedy Olivia, ehm). Pokud znáte další film, ve kterém byla nahá, napište mi prosím PM .-) Jako Julie totiž na okamžik ukázala prsa (v patnácti!). Já vím, půl vteřiny je krátká doba, ale ten film i bez toho stojí za to. Možná jsem sexista, ale ona to prostě zvedla. Všechno. (23.07.2008)

Ze všech filmových i televizních verzí, které byly v průběhu mnoha desetiletí natočeny, je Zeffirelliho film nepochybně nejslavnější a nejlepší. Poprvé se v něm - proti zažité tradici, ale tak, jak to Shakespeare napsal - v titulních rolích objevili mladičcí představitelé, skoro ještě děti: Leonard Whiting a Olivia Husseyová. Ocenění: Oscar 1968 - kamera, kostýmy; nominace: režie, film BAFTA - kostýmy Zlatý glóbus - zahraniční anglicky mluvený film, nejnadějnější herecký nováček (O. Hussey), nejnadějnější herecký nováček (L. Whiting) Italian National Syndicate of Film Journalists - kamera (barvená), kostýmy, režie, hudba National Board of Review - režie (04.09.2011)

Snad nejlepší zpracování největší milostné romance všech dob. Obdivuji Franka Zeffirelliho, který v té době neváhal porušit snad všechna pravidla, která se točila kolem shakespearovských filmových adaptací. Mladičká dvojice, nádherná milostná scéna (kterou Američané a Sověti ze svých distribučních kopií komplet vystřihli) a skutečný filmový zážitek, jež je na míle vzdálen pouhému zachycení divadla. Nemluvě o geniální hudbě Nina Roty. Romea a Julii jsem poprvé viděl v sedmnácti letech a ani po letech mě ten snímek nepřestává fascinovat svým neuvěřitelným temperamentem. (26.12.2014)