Dva dny, jedna noc

Co si budem povídat, stavět svoje zaměstnance před hlasování o budoucnosti člověka, abychom si neušpinili ruce osobně, to je prasárna největší. Film o tom, jak si daná obět jednoho po druhém z těch, co mají její osud v rukou, sama obíhá, ale moc nenabízí. Hrdinka tu prostě fakt jenom běhá od hlavy k hlavě s totožnou prosbou a psíma očima. Nic míň, ani víc, napsala bych, ale to by tu nesměla být Marion. V tom svítivém nátělníku ve mně probudila i ty nejskrytější lesbické touhy a kdykoli i jen postávala na scéně, což bylo skoro celou stopáž, mou mysl přepadaly fantazie o tom, jak... Ale to si raději už nechám pro sebe. Takže 50% za film a kilčo za Marion, s níž se budete chtít při sledování tohohle filmu lesbit snad i bez ohledu na vaše pohlaví. Z noci tam moc nebylo a tak hodnotím ty dva dny, hvězdu za každej. (22.11.2014)

Belgický sociální realismus? S tím na mě nechoďte. Nic tak manipulativního jsem dlouho neviděla. Dardennovi si ve své cestě za prožitkem ani nevšimli toho, že pokus o sebevraždu nemůžou odbít jedním vypláchnutím žaludku a tím mít tu kapitolu odepsanou. Falešné, naivní a chce se mi říct i hloupé dílko. Rádoby se snaží vzbudit zájem a emoce, festivalový divák je nadšen, někteří jen proto, že věří tomu, že pravda je zda daná ušmudlanou Marion Cotillard (v nesmyslné logice herečka, která hraje učesaná, není pravdivá a vice versa). (14.02.2024)

Drsný a Belgicky studený film o jednom bolestivě se táhnoucím víkendu, Sandřině až Sisyfovské cestě za překonáním arogantně absurdního úkolu a boji mezi nadějí a depresí. O lidech, jejich nejistotách, o jejich vypočítavosti, ale i o jejich obrovské touze pomáhat. Dvanáct rozhněvaných mužů bez silného happy endu, o překonání překážek, síle partnerského vztahu, o změnách. Tleskám Marion a bratrům Dardennovým za tak povedený výsledek, od něhož nejde po celou dobu odtrhnout zrak. (29.05.2017)

Príbeh bol uveriteľný (viem ako funguje výroba), herecké výkony (hlavne Cottilard) skutočne autentické (poznám ľudí s depresiou), no celkové prevedenie filmu ma akosi nedostalo. Netvrdím, že som sa nudil, pretože Sandrina zložitá situácia mi naozaj prirástla k srdcu, ale okrem toho, že Deux jours, une nuit fantasticky poukazuje na tvrdé rozhodnutia vo výrobných fabrikách kontra psychikou zbedačenú osobu, snažiacu sa o návrat k svojej starej pozícii, som v snímke nezaznamenal žiadne väčšie plus. Problematika je veľmi precízne vykreslená, ale príliš nezáživne spracovaná. (17.09.2017)

Problém je už v námětu, stojící na tom, že docent Zlo v čele ble ble firmy si během drbání perské kočky s náhrdelníkem usmyslel, že principielně zkurví svým zaměstnancům víkendový lenošení tím, že jim na pondělí zadá domácí úkol z etiky a morálky. Buď kopnout do prdele nesvéprávnou Marion Cottilard, jejíž psychiatr dle mě není zrovna člověk na svém místě nebo si ponechají nemalý roční platový bonus. To by mohlo přidat trochu koule do dalšího team buildingu minimálně. Tohle východisko není apriori špatné, ale neodpovídá tomu rakovinově serioznímu zpracování (btw až na poslední dva body Dogma jak vyšitá) bez špetky nadhledu, který jednou provždy dokazuje, že věrné zpracování deprese není filmově atraktivní disciplínou, ať už se tam Corillard třeba umlátí před tou kamerou. Není to podvratné, není to nijak novátorské, ani náhodou zábavné a v tom, co se snaží přednést to není tím pádem životaschopné. Oceňuju rezignaci na formální estetiku, kdy zapařenost nekvalitního letního víkendu umocňuje jednotlivé scény odehrávající se na odporných satelitních předměstích, benzínkách, sídlácích a novostavbách, nicméně od toho mám Ulricha Seidla. (25.03.2015)