Láska na kari

Hodně příjemný, obrazově velmi líbivý film, který sice možná neohromí dějovým průběhem - v rámci žánru dost klasickým (ale ne úplně), ale přesto nadchne silnou feel-good atmosférou a typickou francouzskou poetikou, kterou amíci vystihli velmi dobře. I přes svou vyumělkovanost to má duši. Na zlepšení nálady ideální film a to nejen pro milovníky dobrého jídla. (22.02.2018)

Velká témata mohou být čas od času skryta i v banálních tématech a námětech. Příběh indické rodiny, která, vyštvána z vlasti tamějšími projevy náboženské a politické nesnášenlivosti, hledá v Evropě nový pokojný domov, je velkým příspěvkem na téma multikulturních dialogů. Schopnost vzájemně se tolerovat předchází způsobilost vzájemně se respektovat. (V tomto případě to Evropa měla usnadněné o velmi dobrou znalost angličtiny a obstojnou francouzštiny všech členů početné rodiny) vědomých si faktu, že na světe jsou i jiné země než jen Přední Indie. Příběh, který by sám o sobě voněl banalitou, je ozvláštněn skvělými dialogy a skvělým hereckým obsazením. Helen Mirren, dnes jedna z největších žijících hereček své doby, září v nejslunnějších paprscích, vyzařovaných její univerzální osobností; skvěle jí sekunduje talentovaná Charlotte Le Bonová a v ničem podstatnějším nezaostávají ani indičtí herci. Nenajdeme tu vzrušená gesta, planoucí oči ani nadčasové výroky, protože to všechno tu v sobě zahrnuje rafinovaně strukturovaná všednodennost. Tedy to, co z takřka konfekčního východiska dělá dílo, které proráží tím, že hladí. Na těle i na duši. (04.10.2014)

Vesměs příjemný film, který nemůže urazit. Hallström podobné žánrovky umí jako málokdo a tady to opět potvrzuje. Využil trumfů, které měl v ruce a vzhledem k tomu, že si jako poradce najal šéfkuchaře indického původu, je opravdu radost se dívat na přípravu všemožných pro nás exotických jídel a je jenom škoda, že kino ještě nepřenáší do sálu vůni. Hallström je natolik zkušený, že přesně ví, jak má dávkovat emoce a rozvíjet vztahy a po téhle stránce film funguje naprosto perfektně a vůbec nevadí, že nepřichází s něčím novým a celý námět už je notně vousatý a otřepaný. Spolehnout se může na Helen Mirren v hlavní roli, která očekávanou proměnu své postavy zvládla se svou typickou bravurou a za zmínku stojí i Om Puri, který je vtipným prvkem filmu a i přes jeho tvrdohlavost mu nelze alespoň trošku nefandit. Nechybí tu ani výborná a krásná kamera a taky úchvatná a naprosto pohodová atmosféra. Škoda jen, že to celé má dvě hodiny a občas se najdou místa, kde jinak svěží tempo drhne. Je třeba se taky smířit s tím, že všechno tu probíhá až moc ideálně a bezproblémově, ale to k těmhle žánrovkám na druhou stranu patří. The Hundred-Foot Journey je absolutně nenáročný film, který dá divákovi přesně to, co od něj čeká a měl by uspokojit obě pohlaví. 70% (04.09.2014)

Kdyby ten film byl výrazně kratší a nepřipomínal prostředím trochu "Čokoládu", je to naprosto krásná oslava jídla. Takhle je to sice pořád oslava jídla, navíc mojí milované indické kuchyně, ale zároveň to je trochu zdlouhavá romance a ukázka toho, že na těch hvězdách vlastně nesejde, pokud nejste šťastní. (11.12.2014)

Já mám tyhle věci ráda, zvlášť pokud voní Indií. A ještě raději mám, když správný multikulti film neaspiruje za každou cenu na ostrovtip či "reálnou" podobu rasismu v hávu blábolů nebo naopak přesladí problematiku, která se přeslazovat z principu nemá (nebo nedej bože nedá). Tohle ovšem od začátku jasně jede na vlně milé podívané, která vás v závěru vlastně urazit nemůže, protože by si to nezasloužila. Hallström po neúspěchu posledních let tak přišel s něčím, co na odpoledne ocení většina populace: nevtíravý děj, nevtíraví herci, nevtíravá představa o životě menšin, za to vtíravá vůně, vtíravá atmosféra a vtíravý happy end. (15.01.2015)