Insidious 3: Počátek

„POKUD VOLÁŠ JEDNOHO MRTVÉHO... SLYŠÍ TĚ VŠICHNI“ /// Blumhouse Productions jsou hororově někde jinde a stejně nedokážou pochopit, že vylpňováním stopáže kravinama nakonec vyděsej jen sami sebe. Hezký na koukání, občas se dá i trochu bát, ale jde o hororovou rutinu, která ničím nepřekvapuje. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Často na mě mává osoba v noční košili. (jestli ležíš na LDNce, tak se radši zeptej sestry…) 2.) Chci se naučit komunikovat se záhrobím. 3.) Thx za titule „-OverLord-“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (21.08.2015)

Co na tom, že tady máme potřetí tentýž film? Ono to kupodivu funguje pořád stejně a stále si v rámci hollywoodský hororový produkce udržuje svoje kvality. není to laciný a ač je tam halda skok lekaček, žádná z nich nepůsobí zbytečně nebo trapně. Tvůrci vždy zcela záměrně upřou divákovu pozornost na určitou část obrazu, aby ho pak mohli šokovat úplně odjinud, odkud by to nečekal. Leigh Whannell se navíc s režií popral s naprostou bravurou a sebevědomě servíruje za doprovodu parádní kamery, výbornýho nasvícení a skvělýho soundtracku nápaditý mrazivý scény, který nejsou sice objevný, ale v záplavě dnešních rychlokvašek vynikají snad ve všech ohledech. Co naopak zklamalo byly jistý momenty, který bych spíš čekal v akčním béčku, než v hororu ("Come on, bitch!") a taky finální záběr by šel určitě vymyslet jinak. Celkově je třetí INSIDIOUS ale výborná hororová jízda, která byť vznikla spíš pro prachy, stále má díky dobrým tvůrcům co nabídnout. (25.09.2015)

O soundtracku: Žádná velká inovace se z Bisharovy strany nekoná; proč by také měla. Insidiouská hudba je jeden z nejlepších hororových soundtracků nového milénia, ne-li všech dob. To právě on nám připomněl, že housle jsou v hororech tím nejtrýznivějším možným nástrojem. Mistr Herrmann před ním v hrobě dozajista smeká klobouk. Bishara nám totiž v dějovém ohlédnutí, jak to vlastně všechno začalo, dokazuje, že společně s Clouserem a Bañosem tvoří v současnosti hororový trojlístek machrů přes nervydrásající hudbu. Je zastáncem názoru, že hororová hudba nemá mít hranice, a dává nám to pořádně sežrat. Připravte se opět na ďábelský tanec smyčce na vykloktaných houslích, drásavé tóny zrezavělého klavíru a další melodie Bisharových experimentálních nápadů. S nástroji se nemazlí a když se do letitého klavíru začne bušit kladivem, odnesou to divákovy nervy. Přestože je Chapter III. subjektivně o chloupek nejslabším článkem trilogie, právě hudba je jedním z aspektů, který i přesto film jako celek drží kvalitativně vysoko nad hladinou současného hororu. Jak krásně jde soundtrack ruku v ruce s obrazem jsme se mohli přesvědčit už v předcházejících dílech. Samotný střih na démona s širokým úsměvem by sám o sobě příliš strach nenahnal. Ale když se vám k tomu do uší zaříznou ohlušující vysoké tóny příšerných houslí, je to pomalu na resuscitaci. Co se týče soundtracku tedy opět není co vytknout a připravte se na okousané nehty, proud potu na zádech a pořádnou masáž srdce. Recept na strach? Samota, tma a pochopitelně - pořádná hlasitost. 70 % (04.06.2015)

Velká část diváků tak dlouho opakovala mantru, že bez Wana to nejde, až jí nakonec zcela uvěřila a odsoudila Insidious 3 do modrých čísel. Whannell při tom ve své režijní prvotině dokázal, že má mnohem větší potenciál než Wan a vytvořil horor, který je po všech stránkách kvalitnější než předchozí dva díly. Wan sází na kvalitní atmosféru s lekačkami a Whannell ji přivádí k dokonalosti. Insidious 3 je mnohem intenzivnější, nápaditější a má také o poznání děsivější look. Disponuje zkrátka potřebným atmosferickým drivem, který u Wanových hororů zcela chybí. (16.04.2016)

Po lehkém úvodě vás rozseká taková lekačka, že si uvědomíte s čím máte co odčinění. Agresivita stoupající do maxima s účesem Sama Raimiho! První INSIDIOUS gradoval postupně. z čistého neočekávání až do stoprocentního hororového transu, při kterém se zarážel dech i těm nejodvážnějším hororovým nadšencům. Dvojka navazuje na padesáti procentech maxima, bohužel. Wan dvojku uchopil pro komerční záležitost, a to měl klíč od zlaté brány kultovních hororů, ke kterým se budeme vždy vracet. INSIDIOUS 3 je ale uchopen na devadesát procent, tolik lekaček si nepamatuji dlouhé roky, bylo jich tolik, že jsem si řekl že to nemůže pořád fungovat, ale po dvou scénách jsem vyskočil z křesla (okno). Leigh Whannell perfektně zvládá atmosféru, napětí, správný okamžik úhlu kamery a nepředvídatelnost (až na závěr, ten snižuje dle mého velmi hodnocení). Horor nad kterým zbytečně nepřemýšlet, horor který se musí pořádně procítit. (15.06.2015)