Pozůstalí

The Leftovers nejsou úplně ideálním seriálem na "seriálové" sledování, tedy díl po dílu s týdenním odstupem. První dvě epizody jsou totiž poměrně zmatené, tvůrci v nich nejdou divákovi úplně naproti a tak chvíli trvá, než člověk pochopí, co / kdo / proč dělá. Ale od třetího dílu začnou být epizody sevřenější, zaostřenější a skládačka do sebe začne zapadat. Takže pokud seriálu chcete dát šanci, rezervujte si večer, pusťte si několik prvních epizod hned po sobě ... a třeba dopadnete jako já a zkejsnete u toho do pěti do rána. Leftovers jsou především citlivým komorním dramatem, okořeneným trochou sci-fi, mystiky a duchovna. Jsou o lidech, kteří kvůli nepochopitelnému nadpřirozenému jevu přišli o svou ontologickou jistotu a ani po třech letech se s tím nedokážou smířit. Každý se s tím vyrovnává po svém, většinou dost zvláštně. Emoční dopad na diváka schopného empatie je značný, zvlášť když ve správnou chvíli přijde flashback, který ukáže, jak tito lidé žili před onou událostí. Nehledejte racionální odpovědi, hledejte smysl. Mimochodem skvělí herci a hudba. Po první sérii nadšení. EDIT: Po druhé a třetí sérii: Nejlepší moderní seriál. Styďte se vy, kterým tu visí popilotní nízké hodnocení :D (12.11.2014)

Pozostalí vykazujú známky styčných prvkov s Lost a myslím, že úplne zámerne. Lindelof, Leder, Berg a spol. nám pripravili celkom slušnú emocionálnu nálož. Občas som sa cítil z ich hry trochu vytrhnutý, občas ňou naopak absolútne pohltený, ale záver nám dokázal, že tvorcovia vedeli, čo chcú svojim projektom vyjadriť a viacero zdanlivo zbytočných scén dostalo nový rozmer. Leftovers je proste seriál o pocitoch ľudí, ktorí majú dojem, že do svojho sveta, jeho okolia a medzi svojich najbližších -možno- nepatri, alebo sa s takým prístupom musia zmieriť pri svojich najbližších. A musia s tým bojovať. A cíti sa tak pravdepodobne v určítý časový úsek zrejme každý človek na zemi. Aké sily spôsobili onú ústrednú nehodu nie je až tak dôležité a tvorcovia sa ju ani nesnažili doslovne dovysvetlovať, ale je tu dostatočné množstvo informácií, aby sa nikto necítil podvedený. Podobne ako v spomínaných Lost, čo píšem ako výsostne osobný názor a nikomu ho nevnucujem. Mne tento prístup sedí, dáva priestor fantázii a núti diváka hlbšie premýšľať nad tým, čoho bol dlhé desiatky hodín svedkom. (21.10.2018)

Mňa seriál trochu sklamal. Hlavne kvôli scenáru a réžii. Len si predstavte hlavným motívom bolo zmiznutie Viac ako stovky miliónov (2 % z celkovej populácie) ľudí na celom svete a to všetko naraz v jednom jedinom okamihu 14. októbra. A čuduj sa svete v seriáli to rieši len skupinka ľudí v dvoch malých mestách (pardón v 3. sérii do toho zakomponovali aj Austráliu). Žiadne vlády, žiadni svetoví vedci, (pardón napokon sa tam nejakí fyzici a „fyzičky“ objavili), ba ani náboženstvá. Nepustili k tomu ani Vatikán, ani Pakistán, ani Jeruzalem, ani Moskvu len pár oduševnených predstaviteľov nejakej americkej (baptistickej ?- neviem) cirkvi. Takéto (miestami až prehnané) náboženské riešenia majú divákovi vzbudzovať dojem že ide o akési nové „nanebovzatie“ či vzkriesenie. Evokujú k tomu aj v prvej sérii úvodne titulky jednotlivých časti zobrazovane na „napodobenine“ Michelangelovej fresky zo Sixtínskej kaplnky. Mňa to provokovalo ku konšpiratívnej myšlienke, či seriál nesponzorovala nejaká NEW AGE cirkev .  Jednoducho, od tretieho dielu prvej série až po záverečný diel v tretej sérii to „čpie“ sakrálnosťou až až. Pripravte sa , že pri sledovaní seriálu budete počuť viac biblických citácii ako na hodine náboženstva. . Treba sa pripraviť aj na množstvo všakovakých „strihov v čase“ napríklad 9. diel prvej série by mohol kľudne byť pilotným, alebo v jednej časti vidíme babu s monoklom pod okom, ale ako k nemu prišla vidíme až o dva diely ďalej. Aby som toľko nehanil, hviezdičku seriálu pridávam a chcem pochváliť herca starého pána Scotta, hral síce vedľajšiu úlohu (starého otca) ale bol perfektný.No a na záver, tretiu hviezdičku dávam za skvelú hudbu a hudobný podmaz. Hudobná réžia (autor max richter) si zvolila často klasiku (verdiho Nabucco, Mozartov husľový koncert a kopec árii) často v modernejšej úprave – ale páčilo sa mi. Zaujímavý bol aj často opakovaný, najmä v záveroch hudobný podmaz Maxa richtera . Uf tak takýto dlhý komentár som ešte asi nenapísal. :) (28.11.2019)

Nelze tomu upřít skutečně dovedně vystavěnou a občas až surrealistickou atmosféru. A velmi dobré herce. Jinak mi ale přijde, že jde o depresivní výlev, kde hlavní slovo dostali všichni psychopati světa různých stupňů a různých úrovní, a teď je na nás tvůrci hrnou, ať si divák taky užije své depky a psychopatických sklonů. Neříkejte mi, kdyby zmizela dvě procenta populace, že se všichni budou chovat jako tihle pitomci ze seriálu, že by se na ta dvě procenta rychle nezapomnělo a život jel dál. Myslím, že jess20 trefila hřebík na hlavičku. (22.10.2014)

1. SEZÓNA: Bacha na očekávání, a lepšího varování se vám v souvislosti se seriálem asi nedostane. Protože jakápak Lindelofova hra s divákem, jaképak mysteriózno, a jaké nezodpovězené záhady? O nic z výše vypsaného tu totiž vážně nejde. The Leftovers jsou psychologickým dramatem nového tisíciletí a uvěřitelným sci-fi v neuvěřitelných kulisách, které by nešlapalo bez parádních herců, jimž byl x hodin do podrobna vysvětlován scénář téhle lehce depresivní jízdy. Nehořekujme ještě za všechny, kteří zatím základní smysl seriálu nepobrali, a těšme se v opojném osvícení na druhou řadu. HBO má koule. 2. SEZÓNA: Takhle okázale sem teda asi ještě nikdy s ničím blbě nemachroval, ale vem to čert. Jsem na sebe totiž zatraceně hrdej. Na to, že se mohu ohlédnout zpátky a říct si: chápu to! Pochopil jsem ve vší skromnosti, o co tvůrcům šlo, docvakla mi brutálně sarkastická pointa 2. řady, modlím se v další pokračování. Jenže pozor. Nehádám se, že jsou Pozůstalí vesměs tak komplikovaným (a po myšlenkové stránce neobsáhnutelným) příběhem, až si v nich vlastně každý najde to specifické vysvětlení, jaké vyhovuje jemu: jasně, určitě. Za mě holt ale Lindelof všechno sakra dobře uzavřel; u mě osobně mu tahle hazardní sázka na to, že budu v pobavení jen pořád kroutit hlavou a na konci v úžasu prozřu, vyšla. Od finiše jsem čekal akci, napětí a hlavně osudovou tragédii biblických rozměrů. A je super si uvědomit, že přesně tohle také Daviesovi oba scénáristé (Perotta) naservírovali. Možná v trochu jiné dramaturgické formě než ve kterou jsem doufal, ale nevadí. (01.07.2014)