Amores perros - Láska je kurva

Dokonalá, košatá nádhera rozvětvená do několika příběhů, které však svírá jednotící myšlenka o ničivosti a zrádnosti lásky. Kdybych měl hledat chyby, musel bych si vymýšlet a připadal bych si jako liliput plivající na Mont Everest. Dokonce i název, který jsem předtím pokládal za zbytečně lascivní, jsem po závěrečných titulcích musel uznat za jediný možný. (23.07.2009)

Musím se přiznat, že se mi film celkem zamluval. Ten dlouhosrstý bezdomovec - zabiják byl docela sympatická kopa. Pohled na všechny ostatní mexické rypáky už tolik příjemný nebyl, ale dalo se to vydržet. Vše bylo pěkně ozvučeno. Hlavní trojpříběh docela zajímavý, takže až na ty rypáky má film skutečně takový velkolepý outfit. Bojují zde pejsci a při nejednom záběru na mrtvé psí tělo určitě nejedno srdce zaplesá. Je to vlastně celkově takový film o pejscích. Rozhodně však nic pro Zdendu Srstku. Svoje hodnocení bych skutečně nerad přeháněl, takže ho usídlím někde kolem 3*. Ale nutno dodat, že se jedná o nejlepší mexický film, který jsem kdy viděl. Raději už nedodávám, že je to zároveň jediný čistě mexický film, který jsem kdy viděl. (02.07.2012)

Jelikož mám opravdu ráda tvůrčí dvojku Gonzáleze s Arriagou, tak jsem byla hodně zvědavá na jejich první společný počin a opět nezklamali. Dostala jsem přesně to, co jsem od nich čekala, čili syrový a nepříjemný film, který předkládá život takový, jaký je. Opět ve filmu sledujeme několik příběhů, které se vzájemně proplétají, každý příběh zobrazuje jiný druh lásky, ale výsledek je úplně stejný. Tohle není film na nedělní odpočinkové odpoledne, je třeba se připravit na pořádnou dávku deprese. Velkou roli ve filmu hrají psi, pro milovníky psů tento film určitě není zrovna lehký oříšek, já si však ani jednou za film neřekla: "fuj, to je hnusné, to už je moc", prostě jsem to brala, tak jak to je, jako tvrdou realitu. Na plný počet to není, protože film si nedokázal po celou délku udržet laťku, kterou nastavil v první části, ale jelikož jde o Gonzálezův režijní debut, nelze nic jiného, než smeknout. Film, který určitě doporučuji, za vrchol této dvojky však stále považuji "21 gramů". (06.04.2012)

První příběh mě neskutečně bavil. Opravdu, lepších 50 minut jsem už dlouho neviděl a věřil jsem, že tohle bude další skvělý film od režiséra, který natočil 21 gramů. Jenže pak přišel druhý příběh a tam to začalo malinko drhnout, ale stále to bylo nadprůměrné. A nakonec přišel poslední příběh, který šel totálně mimo mě. Tím nechci říct, že by byl nějak špatný nebo vyloženě hloupý, jen mi prostě nesedl a klidně bych se bez něj obešel. Kdybych mohl své hodnocení rozkouskovat, bylo by to zřejmě takto: První příběh - 100 %, druhý - 80 %, třetí - 60 %. Bylo pro mě velkým zklamáním, že film, který začne tak skvěle, skončí tak… nezáživně. Dohromady mi vychází nějakých 80 %, což zcela odpovídá. Protože Amores perros je nadprůměrný film, ale až tak, aby byl na IMDb hodnocen jako 164. nejlepší film, zase ne. Osobně bych místo něj dosadil právě 21 gramů, který mě bavil celý a mnohem víc, i přes své složité retrospektivní vyprávění. (09.08.2010)

Ždibínek ze začátku a větší část konce mě trošku nudila. Je to zajímavé, ale vyprávění o modelce a lékaři mě zaujalo úplně nejvíce. (A jak to tady čtu, jsem sám :-) I když mi zápletka s autohavárií docela připomněla 21 gramů, jinak bych asi nevytknul už téměř nic... VÍŠ, JAK ROZESMÁT BOHA? VYPRÁVĚJ MU O SVÝCH PLÁNECH... (10.01.2005)