Století Miroslava Zikmunda

Moc jsem toho o Zikmundovi a Hanzelkovi nevěděl. Jen to, že kdysi dávno cestovali po světě. Tohle je docela fain seznámení s jejich životem. Teda hlavně v první třetině. Pak už se hodně mluví, není tolik záběrů z cest a už to prostě moc nebaví. Jako nalákání na nějakou jejich knihu to ale zafungovalo perfektně. (01.02.2019)

"Já musím být vděčný okupantům, že mě dokopali k tomu, že jsem začal evidovat archív." Tak tomu říkám pozitivní přístup k životu. Miroslav Zikmund si dokázal vzít z každé doby to, co mu nabídla a představil se jako velká osobnost. Taky se mi líbilo, že přiznal, že na cestách s Hanzelkou fungovali jako obchodní zástupci Tatry. Ono taková úžasně futuristická Tatra 87 se po válce musela prodávat sama. Mně se tento dokument zkrátka líbil, ale bylo by mi příjemnější, kdyby obsahoval méně servilního poplácávání po zádech a více těch úžasných cestovatelských záběrů. Ovšem jedinečná byla chvíle, kdy si přečetl, kdo ho udával na STB: "Přikláním se teď na stranu těch, kteří tvrdili, že je lépe neznat jména těch, kterým věřili. Takže dělám za tím tečku a ... jsem zklamán." (06.10.2016)

K cestování je potřeba mít především odvahu. Copak hubu plnou keců, představy nebo prachy - to má kdekdo, tohle z vás cestovatele neudělá. A teď nemám na mysli balíka, co letí na Kanáry, tam tejden žere ze zlatý mísy, kadí do stříbrný, a pak všem vypráví, že viděl kus světa. Cestování totiž neznamená vidět, nýbrž poznat. K tomu potřebujete čas a Opravdovou kuráž. Výjimečnost pánů Hanzelky se Zikmundem spočívá v tom, že měli ty největší kule, jaké si umím představit. V tehdejší zvrácené československé době, s Tatrovkou a v sáčku zvládli to, co dnes vzdávají takzvaní dobrodruzi tělem i duší, kteří mají k dispozici takovou techniku, že by to za ně zvládla sama. Závidím pánům, že viděli svět o tolik let dřív, protože chtít dneska třeba přenocovat na pyramidách? To by chtělo Hobitův prsten neviditelnosti a kulomet k tomu, pokud by tedy ovšem Káhira nebyla zrovna uzavřená kvůli bojům. Jediný problém z tohohle dokumentu vyplývá pro moji mámu, která mě na něj do Lucerny v podstatě poslala. Jestli totiž chce, abych už nikdy na tak dlouho neodjížděl, měla by mně prvně přestat ukazovat ty nejkrásnější důkazy toho, že cestování je nejlepší způsob, jak strávit život. (12.12.2014)

Celé to má neskutečně pomalé tempo. Otázka zní, zdali je to dobře nebo špatně? Osobně jsem si připadal jako malý kluk sedící na klíně pana Zikmunda, hltajíc každé slovo o jeho neskutečných životních dobrodružstvích. Je potřeba k tomuto dokumentu přicházet s obrovskou pokorou a respektem, protože kolikrát se Vám poštěstí poslouchat devadesátipětiletého dědečka - dobrodruha? (03.01.2016)

V kině to uteklo jako voda, což bych u životopisného cestopisu nečekal. Je vidět, že se režisér nebál stříhat, přestože natáčel z MZ dlouhou dobu. Dozvíme se tak přístupnou formou, jaký byl a je MZ člověk, co zažil a kde byl s parťákem JH. Záběry ze současnosti jsou hezky proloženy řadou těch archivních a snímku to vůbec neškodí, naopak. Moc doporučuji, akorát na můj vkus byla řada záběrů až příliš melancholických a dojemných. Až moc. Pěkné komentáře: SteveV a kupodivu i jindy dost cynický Enšpígl (07.09.2014)