Comet

Comet je nesmierne inteligentný a intímny vstup do vnútra medziľudského vzťahu muža a ženy. Rozdelený do niekoľkých časových úsekov, ktoré sa medzi sebou popreplietajú, a sledujú prelomové, hoci nie úplne štandardné (akoby podľa šablóny), fázy vzťahu.. Od začiatku, prvé stretnutie, cez nekonečnú radosť a šťastie, prvé aj posledné krízy až koniec, potom pokus o zmierenie, ešte jedna šanca a definitívny koniec. Je to tak úžasne a premyslene nakrútené, že sa v tom, v určitých momentoch musí vidieť každý, kto už mal v živote nejaký vzťah. Je to precízne ako chirurgický rez. Vystihuje je to podstatu človečenstva a samotný zmysel lásky. Je to ľudské, ako samotné dialógy, tak aj činy ktoré robia charaktery, nedokonalosť a chyby tu tvoria silné jadro príbehu. Hoci to všetko znie dobre, mne by iba toto nestačilo, k tomu aby som sa z filmu gurmánsky roztopil ako v predošlých vetách. Menej inteligentne by to dokázal nakrútiť hocijaký Hollywoodsky remeselník..... Ale to komorné a citlivé spracovanie........ Hmmmm, tak to bolo dokonalé. Umelecky hodnotné. Považujem to hneď po snovom HorseHead, za druhý najlepší film z roku 2014, z môjho pomyselného rebríčka. Dokonca mi tu neprekážal debilkoidný ani herec Justin Long, ktorého výraz tváre nemôžem zniesť. Všetko bolo perfektné alen najviac ma zaujal koniec... Nie preto že by bol nejak extra smutný, ani happyend sa nekonal.... Ale dojemný monológ hlavnej postavy (Justin Long), ktorá si spätne prehrávala celý ten vzťah a premýšľala živo, čo by sa stalo a zmenilo keby v určitom čase spravil niečo iné, čo možno aj chcel ale nezobral odvahu, bolo to najsilnejšie z tohoto celého. A to ešte nieje všetko, ďalej hovori: že,ho hreje pri duši, myšlienka, že v inom paralernom vesmíre niektoré udalosti naozaj zmenil a v nich s ňou žije šťastne a bude až do smrti. Je to trocha náročnejšie metafyzické dielo, ale rozhodne stojí za pozretie. (11.10.2015)

Nějak se nemohu ubránit myšlence, že by byl film o moc lepší, kdyby byl o něco méně ukecaný. Ta přemíra, většinou utrápených, dialogů mi poněkud kazila dojem z jinak celkem atmosférické pocitovky. S Justinem Longem nemám žádný problém, ale byla to právě jeho postava, která mi svými přechytralými průpovídkami postupně lezla čím dál víc na nervy. Naopak při mlčenlivé scéně v pařížském pokoji, když se odhodlává k požádání o ruku a je od Kimberly nevědomky odbyt, je v jeho pohledu tolik zraněné nejistoty, že mi byl najednou o moc bližší. A tak to bylo vlastně se vším. Občas jsem se pousmála při vtipné poznámce, jindy jsem si u nějaké hezké scény pomyslela, že na tom něco je, ale že bych byla z celého snímku nějak u vytržení, na to bych potřebovala nějaký zajímavější příběh a to nevytrhnou ani ty, dnes už v romantickém žánru nikterak originální, paralelní reality. (16.04.2016)

Mal som z toho rovnake rozpacite pocity ako z filmu 500 dní so Summer. Sympaticky hrdina vs. otravna hrdinka. Ale Emmy Rossum bola predsa len znesitelnejsia ako extremne nesympaticka Zooey Deschanel. No a ten styl, kedy film neustale skace v deji dopredu a dozadu mi tiez nikdy nevyhovoval. Pre mna film na jedno pozretie, ale komu sadlo 500 dní so Summer, tak bude urcite nadseny aj z tohto filmu. 5/10. (10.04.2016)

Obecně nemám moc rád filmy, které, vyprávěné lineárně, by odhalily ty chyby scénáře a motivací, ale rozstříhané a pomotané jako puzzle působí na spoustu lidí až hypnoticky. K tomu dnes tak moderní porušování nejen narace, ale i kamerových záběrů, kdy postavy koukají ven z kantny, kdy postavy zabírají minimum prostoru plátna. Má to jistě kouzelnou kameru, modré, růžové a červené filtry, vtahující hudbu. Řeší se dilema lásky dvou v podstatě magorů, kdy nějaká kometa nebo meteority nehrají roli. Ukecané to je, až ty stále stejné dialogy z asi pěti šesti střídajících se prostředí nudí a brzy omrzí. Linklanterovy filmy mají sice také ukecanou strukturu, ale při té procházce městem se během těch dialogů řeší příběh a podpříběhy, odkrývají se nové skutečnosti, aby ke konci došlo k určité katarzi. Zde je pokus o něco podobného, avšak jen pokus, protože většina dialogů je vyprázdněná jako vypitá plechovka oranžády. Proto se sází na vnější prostředí - kde Liklanterovi stačí pár záběrů města, zde se stále mění účes hlavní představitelky, musí zde být dvě slunce, kometa, meteority... zbytečné. Místo toho měli tvůrci zapracovat třeba na charakteru Kimberly - ty její skoky v povaze jsou někdy příliš přetažené, od extrému k extrému. (10.04.2016)

Vážně teď uvažuji nad svým filmovým vkusem, protože mi poslední dobou stačí k radosti, když si pustím vlažnou vodu z kohoutku a hned to vesele běžím vypětkovat na čéséfédé. Už je to se mnou tak moc zlý, že se dojímám i nad hipsterskejma romantickýma bijákama, kde se za hodinu a půl vlastně vůbec nic nestane. Jako fakt vůbec nic. Jenom hlavní hrdina střídavě nosí a nenosí červenýho kulicha. Člověk se do toho tak zapeče, že nervozitou ani nedýchá, jestli v dalším záběru ta zmijovka bude či ne. Nakonec jsem tomu přišla díky svému vysokému IQ, které se až nebezpečně přibližuje například takovému kávovaru, na kloub. Ta čepice (všimněte si, kolik synonym jsem schopná vyplodit na téma kulich) je tam čistě účelově, aby bylo i těm méně vnímavým jasný, že se skočilo v čase. Jinak se tam vlastně jen poměrně zábavně žvaní a filozofuje nad tím, zda láska doopravdy existuje. Což mě málem dohnalo až k slzám, nicméně já jsem poslední dobou načatá, když už se vztah může rozpadnout i Dádě Patrasovej a Felixi Slováčkovi, tak jaký jistoty sakra v životě máme?! (28.08.2015)