Americké dopisy

Filmů o Antonínu Dvořákovi je jako šafránu a za každý nový přírůstek do té malé rodin(k)y jsem rád. Takže to bychom měli první plus pro Americké dopisy. Dalšími budiž přesné herecké výkony Hynka Čermáka (scéna, v níž péruje Josefa Suka a vzápětí si ho udobřuje doutníkem, se mi líbila asi nejvíce) a Petry Špalkové, výprava, příjemně zvláštní nálada filmu a myslím že i poměrně věrné vyobrazení většiny postav. Velké minus je ovšem jedna opravdu důležité historická bota. Ve filmu je velmi sugestivně zobrazena smrt Dvořákových dětí, scénář na ni klade velký důraz a je působivá... Jenže ji zcela shodí popletené příčiny smrti malého Otíka a Růženky. Otík zemřel poté, co vypil fosforový roztok na domácí výrobu sirek, Růženka na neštovice. Ne opačně, jak tvrdí scénář. A to je zkrátka taková ostuda... A přitom zbytečná... Že veškeré další nedostatky jsou malicherné (že citát o všech symfoniích za vynález lokomotivy říkal Dvořák jindy a někomu jinému, že dopis, kolem kterého se všechno točí, ve skutečnosti neexistoval a netuším, proč si ho Petr Zikmund vůbec vymýšlel...) a můžu je přehlédnout. Tak zásadní faktickou chybu ale ne. Bohužel. A tak stále čekám na výborný film o Dvořákovi. Nejblíže mu pořád je Vláčilův Koncert na konci léta. (05.01.2015)

Asi bych býval přivítal snahu o větší jazykovou věrnost. Místy to bylo opravdu češtinářské hrubiánství nerespektující ani vzdáleně realitu konce 19. století. Nicméně se ČT tímto počinem přiblížila svým dávným kvalitním televizním inscenacím, které mi tak chybí. Hynek Čermák si svého Dvořáka nastudoval, to se musí nechat. Také Javorský exceluje. Špalková mne zklamala, hraje svou roli jako ženu 21. století. Takže mne nakonec do děje vtáhly jen některé pasáže. 70% (29.02.2016)

Film pojednávající o slavném českém skladateli, který se daleko víc soustředí na vedlejší postavy (manželka, milenka, Suk, Sládek) a nedokáže nám ukázat jeho celou osobnost (ačkoliv Hynek Čermák podává velmi zajímavý výkon, ale scénář mu hází klacky pod nohy). Scénář je vůbec hlavní slabinou, je na úrovni běžných televizních seriálů poslední doby. Režie je dost nevyvážená, místy kombinuje pro Jaroslava Brabce typicky nervózní kameru s padajícím rakursem kamery v kombinaci se snahou o stylově klasický životopisný dobový film. Tyto skoky mezi styly jsou nejvíc patrné v násilně střižených flashbacích, které svou stylizací působí místy až nechtěně směšně. Z hereckých výkonů kromě typově přesného Hynka Čermáka zaujme ještě Vladimír Javorský, v roli nevyrovnaného Josefa Václava Sládka. Dále pak Petra Špalková (po Jako Nikdy opět v roli silné ženy) a mladá Sabina Rojková, které však scénář předepisuje dost jednostrannou roli. Problematický je výběr lokací - proslulá Čapkova strž, představující Dvořákův dům, je myslím dost známá, takže příběh dost znevěrohodňuje. Hudby je zde až příliš mnoho, v některých momentech na sebe příliš upozorňuje (hlavně příliš mechanické použití Dvořákových skladeb). Výprava je na televizní film nadstandardní, kamera už trochu bojuje s menším rozpočtem, a CGI záběr na loď plující z Ameriky je až moc okatě umělý. Takže stále nejzajímavějším filmem o životě Dvořáka zůstává Vláčilův Koncert na konci léta. (10.01.2015)

Hynek Čermák překvapil sílou hlasu. Začátek byl víc chaotický, rozjezd pomalý. Trochu se tlačilo na pilu. Velký důraz se klad na vztah Antonína k Josefíně. (Nesrovnalosti. v historických faktech - na neštovice zemřela Růženka, na otravu fosforem Otakar.) Dvořákova osobnost byla vykreslena celkem věrně. Dvořák Hynka Čermáka byl plnokrevný, nabručený, zraněný a zadumaný. Koresponduje mi to i s výkonem jeho hereckého kolegy Josefa Vinkláře. Nechci nijak snižovat tento počin nějakým srovnáváním, natočit slušný životipisný film není snadné. Ocenila jsem nový vhled do Dvořákova nitra. Celkový dojem pozitivní. (04.01.2015)

Upřímně nechápu co nám chtěli pánové Zikmund a Brabec tímto filmem sdělit. Jednak film je necelistvý a neví, kam vlastně chce jít. Jestli se dát cestou příběhu lásce ke dvěma ženám, nebo se dát cestou příběhu o skladateské krizi. Navíc je to celé doplněné flashbacky, které působí přinejmenším rušivě, historickými nepřesnostmi (smrt děti ve špatném pořadí, citát o lokomotivě) a hlavně je to celé jen vycucané z prstu, protože sami tvůrci na konci přiznají, že ony titulní americké dopisy, ve skutečnosti vůbec neexistují. Ve škole a i z prostého zájmu vím, že Dvořák byl hluboce věřící člověk a ve filmu mu nevadí líbat cizí ženu a nebo řešit smutek po mrtvém dítěti, troškou živočišného sexu. Film na mě prostě působí jen jako pokus o bulvarizaci velikána hudební historie. Přesto musím dát dvě hvězdy za výborného Hynka Čermáka a Petru Špalkovou, že z téhle slátaniny dokázali udělat aspoň nějaké umění. (20.01.2015)