Spotlight

Hodnotné téma, jasné poselství a kritika církve přitom zůstává velmi citlivá a diplomatická. Spotlight nelze nařknout ze světské zaujatosti, či protináboženského naladění. Jistá absence dramatičnosti mě však uspávala, "filmovost" ustupuje faktickému popisu (novinářských) události, což je podobný problém jako u Boylova Steva Jobse. Nicméně věřím, že patřím k menšině, která to takhle vnímá... 7/10 (14.02.2016)

Všichni prezidentovi muži této dekády. Spotlight je v prvním plánu skvostné novinářské drama, oslava jednoho ze stěžejních kontrolních mechanismů demokracie, v plánu druhém ovšem nabízí naprosto zdrcující téma, téma srovnatelné možná i s holokaustem, jehož vyznění a dopad na diváka by na první pohled mohla volba žánru trochu utlumit, dovedu si při jiném žánrovém zpracování představit mnohem sugestivnější a explicitnější ,,úder mezi divákovi oči", coby novinářské drama je ovšem tento suchý procedurální popis investigativní novinářské práce možná ještě působivější...i bez explicitních scén ,,zneužívání" je Spotlight zdrcující obžalobou katolické církve, která vytvořila za přispění fenoménu ,,slušných Němců" zrůdný systém institucionalizující pedofilii...a to nejen v USA, ale takřka po celém anglosaském světě. PS: Dokumentární obdobu této kauzy natočili francouzští dokumentaristé a novináři Katolická církev - tíživé mlčení... (07.03.2016)

“PODLE MĚ JSOU TAKOVÉ PŘÍBĚHY DŮVODEM, PROČ TO DĚLÁME“... /// Pomalej sběr dat a informací, náročná, několikaměsíční práce, která předchází zveřejnění dlouhotrvajícího skandálu a to pěkně na vlastní bulvy. Dejcháte atmosféru novinařiny bez vizuálních pozlátek, bulvární atraktivity (církevních výhružek, výpovědí dětí), ale i bez osobních problémů. Je to vo lidech, kteří stáli za šokujícím odhalením a (bohužel) bez emocí ukazuje, jak to tenkrát bylo. Myšlenky a názory si prej utřiďte pozdějc sami. Je to film, kterej řeší závažný téma a tomu je podřízený všechno. Díky jednoduchýmu stylu vyprávění poberete všechno hned na poprvý a nakonec vás zaplaví onen pocitem štěstí, že se dílo podařilo. Fajnová exkurze do továrny jménem žurnalistika. Ale je opravdu pro všechny? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Do trenek mi (často) leze Bůh. 3.) Jmenuju se Radek John. (Klíma? No když jinak nedáš…) 4.) Thx za titule „cricket277“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.03.2016)

Čím víc se kecá, tím míň mě to zajímá. Tohle u mě roky platilo, a pak přišel Spotlight. Silný a jistý film se silnými a jistými herci. Do konce života už asi neuslyším tolik keců, kolik jich bylo během dvou hodin tady, v životě už si ale ani nesundám klobouk při vstupu do kostela, protože každý sedmnáctý zaměstnanec by si to mohl vyložit jakože se příkladně svlékám už u dveří. Jasně že když budu fandit Spartě, nemusím být nutně člen vypatlanců Ultras, ale měl bych mít zájem o to, aby se jejich tribuna zbourala a všechna ta hovada se rozházela po zoo mezi medvědy. Změnit klub a fandit jinému týmu bohužel ničemu nepomůže, jsem rád, že to tihle novináři pochopili a zanořili čumáky do největšího hnoje na světě. Zlatá politika, fakt že jo. Tam si taky všichni hrajou na svatý a pak lžou, že o ničem nevěděli a za nic nemůžou. Jenže oni dělají svinstvo pro prachy, za to oproti katolickým pedofilům přijdou do nebe. Pro někoho je totiž i peklo moc velký ráj. (02.04.2017)

Jakožto někdo, jenž do novinařiny tak trochu nahlédl, samozřejmě můžu pochybovat nad produktivitou investigativního týmu (respektive kdo v tuzemsku by mohl platit několikaměsíční hon za, sic vydatným a nesmírně atraktivním, materiálem?). Ušlechtilé drama se silným základem, kterak na nemocnou církev už nemůžeme brát pražádné ohledy. A dupnout na ně pěkně od základu. Žádná jedna senzace, ale kompletní seznam hříšníků, kteří neudrželi v kalhotách to, co měli. Tým žurnalistů z Boston Globe přinesl sérii článků o zneužívání dětí katolickými kněžími, vysloužil si za to prestižní Pulitzerovu cenu a dodal odvahu dalším, kteří se podělili o své nepříjemné zážitky. Tvůrci na to jdou s rozumem, neženou se za senzacemi, neexhibují, nutí novináře do mravenčí práce, do nekončící dřiny (a ukazuje prostředník všem těm rozumbradům, kteří mají novináře za hyeny, přičemž jsou těmi prvními, kteří hltají všechny ty tragické události, kterým bleskově roste čtenost), čímž se oddělují od povrchních webových pisálků. Nenabízí žádné atraktivní linie (výhružky ze strany mocné církevní instituce). Možná je to pro někoho nevstřícný přístup, mě osobně bavil. Překvapí třeba to, že církev nic moc nezametá pod koberec, ale místy to našemu týmu až nelogicky usnadňuje (jeden z kněží se mezi dveřmi bez potíží rozvykládá o svých choutkách). Šikovně se pracuje i s katolickými kořeny čtyřčlenného týmu, který se s důvěrou k církvi vyrovnává po svém. Abychom si rýpli i do samotného systému tištěných médií, připomene se i fakt, že redakce o případu věděla už dřív, než do něj začal bušit nový editor. Mark Ruffalo, Michael Keaton, Rachel McAdams, Stanley Tucci, Liev Schreiber. Ti všichni jsou přesní, oscarové nominace (ač zůstane jen u nich) mým oblíbencům (McAdams a Ruffalo) moc přeju. Jen Thomas McCarthy si mohl/měl víc pohrát s emocemi. (29.01.2016)