Válečné hry

Ještě dříve než se v Cheyenne Mountain komplexu utábořilo velitelství Hvězdné brány (Stargate Command) se v Colorardu zahnízdilo operační středisko NORAD (North American Aerospace Defense Command). Na počátku osmdesátých let byla studená válka v plném proudu a není divu, že se dalo pár chytrých hlav dohromady a tak se američtí politici, vojáci a vědci rozhodli svěřit plánování a provedení jaderné odvety do pomyslných elektronických rukou super počítače WOPR. Zatím v Seattlu si středoškolák David (Matthew Broderick), nadšenec do videoher a počítačů, který má problém s autoritou a biologií, užívá strasti i slasti mládí. Jeho snaha získat přístup k ještě nevydaným počítačovým hrám ho dostane do velkých potíží. Náhoda chce, že se mu podaří najít zadní vratka do WOPRu a spustit válečnou simulaci. Nevědomky tak odstartuje proces, který může vést k rozpoutání třetí světové války. Víc jak třicet let stará technika může vzbuzovat úsměv, ale silné protiválečné poselství a obava z toho s jakou důvěrou vkládáme moc do umělé inteligence, dává filmu Johna Badhama jasný přesah. První půlka vyprávění je dětsky naivní, ale vše se rychle překlene do vcelku napínavé druhé poloviny, kde není nouze o pasáže, kde doslova mrazí. Nostalgická podívaná, která má své nezpochybnitelné nadčasové kvality. (02.07.2014)

„Vojnové hry” sú na jednej strane debutovým, filmovým zárezom pre Matthewa Brodericka, kedy, ako si už všímam, sa rád naburáva do školských, počítačových systémov, aby zmenil známky z klasifikácie »F« , na čosi oveľa priaznivejšie, povedzme niečo okolo céčka, či dokonca až k áčku, že v podstate vo Ferrisovi Buellerovi, bol iba takým neškodným hackerom na prijateľnej báze, ale až následne teraz to trochu viac prepískol, keďže už tak eskalované vzťahy medzi USA a ZSSR, naberajú akurát úplne (ne)štandardný rozmer. Ako počítačový maniak, si totiž chcel zahrať len novú (bojovú) hru, pričom práve nechtiac tým spustil program superpočítača WOPR, kedy už nedokážete poriadne rozoznať, či sa ešte vôbec jedná len o simuláciu, alebo o realitu, to jest generálovi Jackovi Beringerovi vytvorí vrásky na čele, ktorý si musí zároveň zachovať i triezvy rozum, ináč by sa mohla teoreticky rozpútať 3. svetová "jadrová" vojna s katastrofickými následkami pre svetovú populáciu. «Studená vojna» bol strašne bizarný konflikt, kde sa našťastie nikto z dvojice odvekých nepriateľov, neodvážil ako prvý stlačiť › červené tlačítko › , čím mohol následne jeden z (spolu)scenáristov, Walter F. Parkes, inak budúci výkonný producent veľkofilmu Gladiátor, napísať vskutku zaujímavý výtvor, v ktorom sa ale postavy správajú dosť čudesným spôsobom. V roku 1983 stále prebiehalo súperenie medzi týmito dvomi veľmocami, čiže súčasne i klobúk dolu pred touto, »hollywoodskou odvahou« , ktorá ma až tak extra neoslovila, ako som si pôvodne želal. Režisér Horúčky sobotňajšej noci, ale aj V poslednej chvíli, John Badham, dokáže vytvoriť pozoruhodnú atmosféru, s ktorou dokázal pracovať až do samého záveru. Počin mal zopár oscarových nominácii, a tak možno nakoniec predsa ten zvuk s kamerou, za niečo stáli. Minimálne Bill Fraker disponuje dvomi legendárnymi snímkami z konca 60. rokov, a tiež aj z toho istého roku, ktoré stoja za to si ich pripomínať ! Broderick sa zrodil z vojnových hier, keď ani to nie je úplne na zahodenie. Všetci si zaslúžia aspoň jedno pozretie, ktoré nikomu neublíži. (23.11.2020)

Prostě paráda. "Jednou nás všechna tahle elektřina zabije." Na tu dobu perfektně natočené (velké plus i dramatický konec). Herci přirození, Broderick zahrál výborně. Líbilo se mi i těch pár vtípků a určitě mi nevadila ani ta romantická linka. Spíš se hodila pro takové odlehčení a dvojice vypadala opravdu mile. Od teď považuju Válečné hry za klasiku mezi herními a světohrožujícími filmy:). (80%) (03.05.2015)

Typicka ukazka filmu z ranych osmdesatek ala pocitace. Je potreba si to zasadit do historickeho kontextu, tj. uvedomit si, ze pocitace tehdy byly super in, protoze byly novinkou a zazivaly obrovsky rozmach a oblibu. Proto bylo snadne rozhodnuti o nich tocit filmy, protoze toto tema zajimalo doslova kazdeho. Film je jinak bezna akcni (trosku scifi) podivana pro mladez. Kluk a holka se nabouraji do pocitacoveho systemu obrany USA a spusti jakousi simulaci jaderne valky s Ruskem (jak jinak, bylo zlate obdobi studene valky). A od toho se pribeh odviji. Neni to spatne, jako relikt doby je to dokonce vynikajici. Pokud je vam teda 15 let. :))) (16.06.2023)

Vztyčený ukazovák Válečných Her byl ve své době asi mnohem působivější než dnes, ale jak můžete vidět kolem sebe, spoléhání se na počítačové technologie začíná přinášet své negativní plody i v dnešním každodenním životě (a nemluvím jen o "chudých duchem", co podle navigace sjedou do jezera, ale hlavně o těch, co si bez IDOSu nenajdou odjezd vlaku, a kdyby jim kasa neukázala kolik mají vrátit peněz, museli by sáhnout pro kalkulačku). Jistě, strategické obranné systémy může dnes řídit nějaká šílená umělá inteligence, ale děj filmu se točí jen a pouze kolem toho, že se v globálním měřítku musíte spolehnout na strojové pozorování namísto "vlastních očí", a že výstupy z tohoto pozorování mohou být naprosto falešné (a je jedno, jestli kvůli WOPRu nebo třeba severokorejským hackerům, kteří cíleně mají ty falešné vstupy vygenerovat). Nečekejte žádnou strhující akci, ale pokud se dokážete jako harcovníci HD grafických rozhraní nesmát tomu, co na poli techniky uvidíte v tomhle přes třicet let starém snímku (já se nesměju), můžete si užít takovou ne velkou, ne malou, laicky přístupnou porcičku filozofování o osudu lidstva, realistické nakládání s mladíkem, který se "jen tak pro zábavu" dostal do ARPANETu (nebo kdo ví co to bylo), samozřejmě taky o pár let mladší slečinku z Číslo 5 Žije, vyloženého cucáka Matthew Brodericka, a hlavně vynikajícího a pro nějaké to "fuck" daleko nechodícího generála Barryho Corbina. Tenhle člověk je velitel, jaký se na plátně dokonale vyjímá, a zastiňuje všechny ostatní. Docela mě zaujala i hudba, která velmi dobře dokreslovala atmosféru filmu a k mému překvapení to nebylo dílo žádného z velkých jmen filmové hudby (podezříval jsem chvílemi Jerryho Goldsmithe). Takže, i po těch letech jsem pro červenou zónu, a jsem ochotný se podívat ještě někdy znovu. 70% (06.09.2014)