Mallory

Kebyže sa v tejto problematike neorientujem, tak dám bez váhania 4 ako takmer väčšina hodnotiacich. Bohužiaľ až na ojedinelé výnimky sú si títo ľudia na vine skrátka sami a pomoc buď odmietajú /alkoholici, závislí/ prípadne ju zoberú, ale nie sú ochotní na sebe pracovať a zaradiť sa do spoločnosti. A Třeštíková už svoj potenciál dávno vyčerpala.. (27.02.2017)

Paní Třeštíková si vybírá zajímavé typy, takže se v práci rozhodně nenudí. Mallory je druhá strana Katky. Zatímco ta dobrovolně uvízla v pasti, Mallory se rozhodla vzepřít. A tenhle film dokumentuje, jak je to těžké a kolik síly je k tomu třeba. Bonusem je pozitivní konec, takže si můžeme namlouvat, že třeba nejen scenáristé, ale i život píše občas happyendy. (23.07.2015)

Chvíli mi trvalo než jsem "naskočila", ale postupně se mi před očima rozvinul těžký úděl ženské, která měla nějak víc smůly než ostatní. Plané řeči a slibotechny střídaly překážky řehtajícího šimla s citovými i fyzickými bolestmi v partnerství, což nikomu na optimismu nepřidá. Přesto je Mallory moc silná osobnost, a proto jí úpřímně fandím. Tvrdá realita je podána bez servítků, takže vznikla agitka nejen pro smažky, ale také úředníky, politiky a vlastně kompletní rodiny. Škoda jen, že zde nepadlo téma jejího dětství, tam někde je zakopaný pitbull. 🔨 😉 Kino na hranici 2016 (01.05.2016)

Po mnoho let stejná metoda, vždy jiný protagonista. Třeštíková už v tomto tvaru nemá mimo výběru hlavní postavy, čím překvapit. Výběr a následná spolupráce se tedy jeví jako mimořádně důležitá. Režisérka měla až na pár výjimek šťastnou ruku a to i v případě Mallory, u které je na rozdíl Katky, Reného, případně Marcely vidět pozitivnější vývoj. I zde je ale cítit častá stagnace, frustrace a především nepoučitelnost z předešlých chyb, které samozřejmě protagonista nemusí vnímat tak zřetelně jako divák. (10.03.2016)

Drogová tématika. Těmto ztraceným lidem, které měli často nešťastné dětství a jsou nedosycení pozorností rodičů lze obtížně pomoci. Dokument lze shlédnout na https://www.jsns.cz/lekce/91649-mallory Mallory má dvě výhody. Umí trefně formulovat myšlenky: „Heroin už mi dal všecko, co mohl; syn mi to dává sice po troškách, ale každý den.“ Zároveň zůstává věcná, nezastírá svá další klopýtnutí, která se vesměs týkají volby partnerů. Je to ona, kdo se snaží o jistý řád, i když přespávají ve vraku auta, kde má „celý život v pár igelitkách“. Dokument to sice přímo nepojmenuje, ale z návštěv v ústavu, kde dlouho zůstává syn Mallory, či ze společných výletů k jejím rodičům vyplývá dost jasně, že hrdinčino „obrácení“ má k dokonalé světici hodně daleko. Pokaždé je tu někdo navíc: trpný budižkničemu; a pokaždé to dopadá stejně: zamilovanost, oddaná péče, rány, rozchod, pláč. „Nebrečím nad ním, ale nad sebou,“ shrnuje Mallory začarovaný kruh, v němž si jen se synem nevystačí.Nicméně na rozdíl od jiných ztracenců z dokumentárních kronik vykazuje Mallory jistou zdravou nezdolnost, jež ji dovede až k vlastnímu bytu, a dokonce ke studiu – opět prostřednictvím Bartošky, jenž přitom o projektu neměl tušení. V hraném filmu by to byla pohádková limonáda, ale sběrný dokument si scénáře nevymýšlí a uměřená Třeštíková nedává průchod ani vlastnímu úžasu nad krkolomnými proměnami jednoho života. (01.05.2020)