Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa

Vysloveně slabý dokument. Žádná ucelená informace, jen taková náhodná setkání, spousta vaty. Skalní samozřejmě ocení každý střípek, ale na tom se nedá stavět. Větší prostor dostal pouze Vávra, což je samozřejmě fajn, ale co ostatní? Spousta tvrzení jsou jen náhodné vzpomínky a zapomínky. Tu a tam se naťukne nějaké téma. Chybí pevná ruka dramaturga. Je mi líto, ale výsledný tvar má blíž k domácímu videu, než k plnohodnotnému celovečernímu dokumentu. Zmařený potenciál. (26.03.2024)

Promarněná příležitost vytvořit skutečně působivý dokument, Dabrowská poskládala několik historických záznamů, doplnila komentáři, prošla spořádaně, ale rychle Občanský průkaz divadla a zajímavé byly příspěvky psychologa Ptáčka a divadelního teoretika Jana Dvořáka (i kritický komentář Hulce) a pro mě dosud neviděné záběry z Afghanistánu, ale výtek mě skončení napadla celá řada. Chyběl větší vhled do fungování divadla z hlediska vztahů (Marhoulovo natuknutí bylo krátké), výběr ukázek je jistě vždy diskutabilní, ale za mě, proč chybí Katovna alias Hřmění nebo jakýkoliv z výborných klipů ze zlaté ery - klidně na úkor úvah Erazima Koháka? Dokument mohl být delší a mohl se věnovat i samostatným aktivitám alespon Hanáka, Šteindlera, Vávry (bez nich by popravdě, přes všechnu snahu zbytku souboru, Sklep nikdy nebyl opravdickým a věhlasným Sklepem). Přivítal bych víc komentářů a daleko delší a větší náhled na další členy souboru..No nic, i tak dávám čtyři, protože Sklep, to je radost, od Mlýnů přes Kopyto po Besídky, některé záběry mě znovu rozesmály (Tros sketos a Rona, Šteindler s invalidním Cikánem, Macháček na šoulačce atd.). A taky je vidět, proč tomu tak je, kromě invence a osobností, které si navzájem dávají prostor, je tom prostá radost ze života a z přítomnosti ostatních, kterou jsem jim měl tendenci až závidět. Žijí kreativní a uspokojující život a ve vrcholných chvílích patří k tomu nejlepšímu u nás....a zasloužili by si všichni lepší ohlédnutí. (06.02.2021)

Humor divadla Sklep má své věrné fanoušky (jako třeba mě), ale na druhou stranu mu spousta lidí nemůže přijít na chuť. Přesto je s podivem, že se Sklepákům dostalo vlastního dokumentárního filmu až při příležitosti 45. výročí jeho existence. Tým režisérky Olgy Dabrowské se s lehkostí na plátně posouvá po nejdůležitěších milnících historie souboru a podařilo se mu věrně zachytit naprosto uvolněnou atmosféru smíchy bouřícího publika při sklepovských představeních. Na druhou stranu si myslím, že nejen Sklep, ale celý fenomén Pražské pětky by si zasloužil vlastní dokumentární minisérii, jaké se dočkal Semafor nebo Činoherní klub, protože ve filmu zůstala celá řada věcí nedořečených či jen naznačených. Pro mě jako nepamětníka by bylo určitě zajímavé seznámit se i s ostatními soubory a aktivitami Pražské pětky, z nichž např. Vorlova napůl konkurenční Mimoza byla jedním z faktorů krize ve Sklepu v 80. letech. Nepříjemné momenty z minulosti souboru jsou vůbec opomíjeny nebo jen drženy v náznacích, jako např. odchod jedné z nejvýraznějších tváří divadla, Otakára Schmidta. Stejně tak je škoda, že někteří ze současných i bývalých členů (Jiří Macháček, Robert Nebřenský, Jan Slovák) nebyli zachyceni vůbec, jiní trestuhodně málo (Lenka Vychodilová). Scény s psychologem, systémovým inženýrem a Erazimem Kohákem pak působily poněkud rušivě. I přesto dokument rozhodně za zhlédnutí stojí, nejen kvůli pohledu do zákulisí představení sklepovské Besídky. 70 %. (09.05.2016)

Cloumá mnou závist - na takhle pěknej, pestrej, veselej, bujarej život jsem si žádnou ze svých mimoškolních aktivit nezadělal. Ve filmu to nezaznělo, ale bylo to dostatečně zřejmé - všechny ty osobnosti za to vděčí přírodnímu úkazu jménem David Vávra, v němž se snoubí neskutečná kombinace často protichůdných charakterových daností. To je podle mě big boss, kterej to tam držel, drží a snad ještě nějakou dobu držet bude. Bez něj by to nešlo. Po těch čtyřiceti letech se z toho stala instituce (Afghánistán), ale kdysi to byla vážně raketa, kometa, zjevení. Nemůžu taky nevidět, že Sklepáci například neprostituují v nekonečných seriálech. I tím je tohle divadlo výjimečné. A film o výjimečných lidech pohybujících se mezi dalšími mnoha výjimečnými lidmi, žijících výjimečné životy ve výjimečné době prostě nemůže být špatný. Byl jsem jím zaujat od první minuty a až do konce mě nepřestával bavit. Stačil jsem si díky němu taky uvědomit, že by to nebyl život pro mě. Sklep skutečně sdružuje silné individuality, ale paradoxně od nich vyžaduje stádní přístup. Tohle bych neuměl. Věřím nicméně, že jim to za tu srandu stálo a stojí. (12.04.2017)

Dokument o fenoménu divadla Sklep je spíš takovou oslavou 45 let fungování divadla. Kostlivce ze skříní se nikomu vytahovat nechce, snad jen Václav Marhoul se zmíní o třech krizích v historii souboru. Přesto je tu spousta ukázek ze sklepáckých scének, černobílé archiválie z jejich začátků či nahlédnutí do zákulisí zřejmě loňské vánoční besídky a další materiály, u kterých je zřejmě nemožné se nudit (70%). (17.05.2016)