Žánrovka (S03E05)

Zas a znova geniální. Toto pondělí jsem místo každoročního mlácení žen raději (a vlastně z donucení kvůli globálnímu problému) seděl doma a zkoukl další epku nevšedního Westworldu, v němž máme konečně možnost se dozvědět, kdo je vlastně tím hlavním zaporákem a jak široce amorální jeho možnosti jsou. Tyto nově zjištěné skutečnosti hází ironický prostředník směrem k minulým sériím a samotné Dolores, jejíž emancipační šíření svého druhu musí jíti stranou, jelikož je tu mnohem větší nepřítel, jež celičké lidstvo ironicky podrobil údělu totožně zkaženému proti němuž Dolores bojovala v parku. Nolan mladší ještě ke všemu umí game changing situace dávkovat a epizodu proložil na Westworld velmi stylizovanou podzápletkou drogového tripu, v němž projevil další cit pro ironii a přiřadil ji tomu nejpovolanějšímu s letitou zkušeností (Aaron). Droga ještě ke všemu měla velmi zajímavý a originální průběh působnosti stojící na hudbě složené z orchestrialních coverů známých klasik pana Djawadiho (mnou nejvíce rezonovala Ziggyho klasika) a pro tuto sérii nově nalezené lásky pro originální písně (nejvíce mě zaujala Iggyho Nightclubbing, jež ještě dolaďovala drogové téma se svým nesmazatelným poutem k legendárnímu Trainspottingu, plus hudební výběr také čítal znatelný tribute pro mistra Kubricka). Tuto lahůdku akorát narušovala téměř nic nepřinášející Bernardova linka, ale to je jediná vytknutelná vada a minimálně viditelný vroubek. Geniálně atypická epizoda pro ještě atypičtější sérii... (13.04.2020)

V podstate prelomová epizóda tretej série, čo je ale aj celkom logické, keďže sme v jej polovici. Osobne som ale myslel, že k tomu, čo sa Dolores podarilo, dôjde až vo finále a bude to mostíkom k štvrtej rade. Tak ale aspoň sa dej hýbe poriadne vpred a nič ho nebrzdí. Jedna smrť dôležitého človeka prebehla vcelku nedôstojne, vlastne pardon, dve násilné úmrtia boli pre obete nedôstojné. Nedá sa nič robiť, ide sa ďalej... (05.05.2020)

Když byla jen jedna série, byla mojí nejoblíbenější epizodou The Bicameral Mind. Ve druhé sérii ji překonala The Riddle of the Sphinx. A i ta byla nyní sesazena právě epizodou Genre. Tvůrci ukazují, že to stále mají kam posouvat. Honička v autech za doprovodu Jízdy valkýr od Richarda Wagnera byla naprosto geniální. Jinak Serac je skvělý záporák, který v podobě "velkého bratra" až dosud působil téměř nezranitelně. Ale nemůžu se zbavit otázky, jestli Dolores je skutečně ta, které máme fandit. (14.04.2020)

Epizoda Genre si díky jedné scenáristické kličce hraje s vnímáním reality optikou různých filmových žánrů. Celé to tak trochu balancuje na hraně samoúčelnosti… ale když to vezmeme jako zobrazení jednoho ze způsobů, jak se mohou lidé v této společnosti bavit, tak tedy budiž. V tom zobrazení jsou každopádně tvůrci hezky důslední a efektně si hrají s barvami, kamerou i hudbou, ať už jde o film noir, akční film nebo hitchcockovský thriller. Předchozí epizoda byla o něco lepší, v akci i emocích. I tak ale nabízí pátý díl přestřelku a honičku s auty (i když u některých záběrů zvenčí je vidět, že ve skutečnosti není zas tak moc rychlá), minimálně jednu emocionální pecku a nové otázky (co má ve skutečnosti za sebou Caleb?). To vše je podkresleno Djawadiho stále výbornou hudbou, která tentokrát cituje příslušné žánry a také přináší už prakticky obligátní nový cover známého hitu. (15.04.2020)

Skvelá epizóda, v ktorej si pozorný divák spomenie aj na Apocalypse Now od Francisa Coppolu či The Shining Stanleyho Kubricka. Obavy, ktoré som mal z toho že sa dej bude odohravať v "skutočnom" svete boli zbytočné, tretia séria zatienila druhú a mám čím ďalej tým silnejší pocit že bude tou najlepšou ktorú Westworld priniesol. (16.04.2020)