Room

Neskutečná psychologická bomba! Takovéhle psychologické filmíky, hrající si s podvědomím diváka naprosto miluji. Hned od začátku na mě Room působil příjemným melancholickým dojmem. Dokonce jsem se občas nevědomky radostně usmíval, jak jsem se nechával unést poutavým scénářem. Postupem času si divák zlehounka uvědomuje pravou zápletku snímku a hlavě se mu rojí neskutečná záplava smíšených pocitů, emocí a dojmů. Naskytly se i chvíle, kdy jsem na plátno koukal vykulenýma očima a hubou dokořán, čemuž napomohla i bravůrní režie Abrahamsona, ozdobena hudební rozkoší Stephena Rennickse. Myslím si, že kdyby byl nějaký video záznam mého ksiftu, po čas sledování Room, mohl bych v nejbližší době očekávat pozvánku do Bohnic. Takovou pocitovou euforii jsem v kině zažil naposledy při posledním Potterovi. Možná malinko hlušší byla pasáž po jednom zásadním příběhovém segmentu (nebudu spoilerovat). Na druhou stranu to dost možná bylo v zájmu režiséra, aby poukázal na psychologii hlavních aktérů filmu. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (27.01.2016)

Uf, drsné, poctivě natočené, artové a přitom přístupné drama. Netušila jsem, do čeho jdu, a film mě odměnil několika příjemnými příběhovými překvapeními. Malý Jacob Tremblay je fenomenální, dokáže přesně vyjádřit, co jeho hrdina cítí a je to minisympaťák. A Brie Larson coby jeho matka, oběť únosu a věznění, která se svého syna snaží chránit za každou cenu, nezůstává o nic pozadu. Budiž tvůrcům připočteno k dobru, že vás nechtějí zbytečně šokovat, ale před nepříjemnými tématy ani nezavírají oči. Doporučuju, takový film hned tak znovu neuvidíte. (05.05.2016)

Upřímně jsem myslela, že tenhle film vzdám, prvních 20 minut bylo tak neuvěřitelně depresivních, že jsem to prostě vypnula. Když jsem pak po čase pokračovala od stejného místa, tak jsem zjistila, že jsem to vlastně vypnula těsně předtím, než se něco začalo dít. Přišlo mi zvláštní, že když to dítě pořád tak chránila, tak se ho najednou rozhodla použít pro útěk a poslat ho ven bez toho, aniž by měla nějakou záruku, že to dobře dopadne. A kdyby to nebyl film, tak by to dobře nedopadlo. To dítě se vymotalo z koberce, postavilo se na korbu auta a překvapeně koukalo kolem sebe. A ten chlápek sedící v autě si toho nevšimnul? No. Ten útěk/záchrana mi přišla hodně zvláštní a přitažená za vlasy. Byl to až přílišný součet náhod. Ale až na tohle to byl dobrý film, zvláštní, dojemný a silný. Jeden z nejlepších nominovaných letos. A herecké výkony, jak Brie Larson, tak Jacoba Tremblaye jsou letos bezkonkurenční. 4* (02.02.2016)

Nejspíš byla chyba jít na film až po Fukově recenzi, na druhou stranu, nebýt jí, o filmu bych nejspíš nevěděl a nešel na něj. Nicméně jsem věděl, co se zhruba bude dít a co na filmu je dle Fuky špatně. A zatímco v některých ohledech se mýlil, protože film nejspíš nesledoval pozorně (kluk nemohl spadnout z balkonu, protože byl za oknem, a chodit po schodech se učil), v celkovém pohledu s ním souhlasím, že druhá část je horší, z hlediska uvěřitelnosti a neschopnosti jít víc do hloubky. Nicméně z pohledu uvěřitelnosti by mě spíš zajímal začátek příběhu, jak to holka zvládla, že se nepokoušela utéct co chvíli a jak vůbec přežila porod. Herecké výkony všech skvělé. (27.12.2015)

Jeden z těch rozhodně ne feel-good filmů, o kterém člověk čím méně ví, tim více si ho užije. Silné skoro až psychologické drama s mnoha nervydrásajícími momenty, po kterém člověku není úplně dobře. Lituji, že jsem tenkrát vynechal projekci. Od té doby se nabalovaly očekávání a zjevně je nešlo zcela překonat. I tak ale velice slibných 8/10 a vidina oscarové nominace. (18.02.2016)