Aferim!

Radu Jude mě zaujal už Smolným pichem. A přestože to byla velmi svérázná podívaná, která se z mé strany neobešla bez výhrad, rozhodl jsem se zkusit jeho další počin. Aferim! je nejen žánrově úplně jinde. Jde o historickou roadmovie o honu na otroka a snaze dopravit ho k nohám zhrzeného pána. A také líčení tehdejší doby a jejích reálií. O časech, ve kterých původem pevně dané společenské postavení zcela rozhodovalo o osudu člověka. Film působí autenticky a špinavě. Rasismus protagonistů tu však není popuzující, jako spíš pro postavy přirozený a přijímaný s naprostou samozřejmostí. Opravdově působí i dialogy, ačkoliv na rozdíl od jiných komentujících jsem se u nich nijak zvlášť nebavil. Vlastně jako u celého snímku, ve kterém se toho moc neděje. Nenudil jsem se, ale krom věrohodně působících reálií mi toho režisér moc navíc nenabídl, až mě to vzhledem k výše zmíněnému Smolnému pichu překvapilo. Ani koncem ve stylu „a život jde dál“ se o to nepokusil. Lepší průměr, film nezklame, ale ani příliš nenadchne. (17.10.2021)

V dobách, kdy vrcholnou politiku vedou buranští lidoví glosátoři, kteří využívají svou národní příslušnost jako hlavní argument vlastní nadřazenosti, je Aferim vítanou sžíravou kritikou neměnnosti tohoto tématu, nehledě na to, jak se považujeme za vyspělejší než před 200 lety. Důraz na národní identitu, obavy ze všeho, co není našinec, šovinismus, korupce a lidská malost zdánlivě se ukrývající za kroji, přívěsky, písněmi, tradicemi a aforismy, které nemohou přeci lhát, když se dědí z generace na generaci. Hluboká zakořeněnost lidského strachu a zášti převzatá Radu Judem z historických textů a písní, která nejvíce děsí tím, jak je historickým filmem, stejně jako může být pro východní Evropu (tedy i nás) prognostickým sci-fi. Ani zbla se nejedná o komedii. (27.01.2016)

Po dlouhé době snímek, kterému zase skvěle sedělo černobílé provedení. S tou moderní technologií ta černobílá vypadá prostě krásně. Film, který se jeví jako konverzační drama na koních, se nakonec ukazuje jako celkem krutý film ukazující, co to také může znamenat prohřešit se proti svému pánovi. Tohle není jen o dvou jezdcích. (21.05.2016)

Myslím že to není kritika ničeho. Je to důsledně realistický historický film. --- Poznámka vzhledem k některým komentářům: Rumunská zaostalost a barbarství NENÍ výsledkem turecké nadvlády. Valašsko platilo do Istanbulu tribut, jinak si žilo po svém. Historická smůla Balkánu a Ruska pramení z toho, že tyto národy volily a podržely pravoslavnou, byzantskou verzi křesťanské kultury. Hlupáci dnes očerňují církev a nechápou, že unikátní západní hodnoty mají své kořeny právě v působení katolické církve. Příklad? Katolická církev se vypořádala s otroctvím v 10. století. Zatímco ta pravoslavná... (14.11.2016)

-Kněz v sukni - deset let smůly!- Cesta za otrokem tam a s otrokem zase zpátky je nadčasovou satirou pranýřující bez zábran lidskou společnost, kdy jakoby žádná tabu neexistovala. Kněz, hodnotící jednotlivé národy, si nebere servítky, a tak jen Rumuni mu vycházejí jako milující. Jakým způsobem se zde mluví o Židech či Romech, dobově logicky cikánech, by v dnešní době bylo nepřípustné. Při tom jde o nezastřený dobový pohled na ty, s nimiž museli ostatní žít. Mluva jest vulgární, peprná by bylo asi moc krotké, avšak jistě odpovídající. Pokud nebudete vědět, že jde o devatenácté století, můžete si myslet, že sledujete příběh ze středověku. Filmařům jistě pomohla z větší části nedotčená rumunská příroda stejně, jako tamější venkovské obyvatelstvo, které se možná až tak nezměnilo. Černobílá kamera není příliš kontrastní, a tak než barokní šerosvit evokuje spíše gotický dávnověk. Záběry lesa, kdy se sluneční paprsky těžce derou mlžným oparem, nebo rozsáhlých močálů s vrbami topícími se ve vodě jsou čarokrásné. Největší devizou jsou břitké dialogy. Asi bych zůstal u 3 silných hvězd, ale nekompromisní epický závěr mi hodnocení zvedá až téměř k pěti. 4,5* (12.10.2023)