Než jsem tě poznala

Trošku podobné jako Nedotknutelní, ale jde opravdu o nádherný a vhodně vtipný film. Hlavní dvojice je naprosto skvělá, Sam Claflin to zahrál jak nejlépe šlo, a Emilia Clarke také vynikající, snad jen mi vadilo, jak se celý film ksichtila. Líbil se mi ve vedlejší roli hrající Stephen Peacocke, který si počínal suverénně. (10.01.2018)

Americká „romanťárna“ navíc ještě s takovým tématem? Nakonec jsem přece jen dal na místní hodnocení a reference oblíbenců. Předně, americky to opravdu nepůsobí. Prostředí Walesu, plno rodilých Britů, nádherná britská angličtina…to vše k mé potěše. Navíc, Lou si musíte hned oblíbit i navzdory tomu (či právě proto) jak příšerně se obléká (vím, řada divaček bude přesně opačného názoru). Pak s ní divák absolvuje pohovor, následuje první setkání s Willem (též sympaťákem)...a jeden se musí pořád smát. Humoru pak sice ubude, ale i tak vám po většinu času zůstane úsměv na tváři. I přes to, že se zvážní a místy je to romantika jak trám. Jakože směrem k závěru jsem byl řádně dojatý. A nutno dodat, že jde asi o nejlepší „žánrovku“ za poslední dobu. Ne snad proto, že by byla nějak super originální či objevná, prostě v ní jen funguje vše přesně tak, jak má. Objektivně to je asi spíš na 4*, ale já tu hvězdu navíc rád přiklepnu. „Jen mě něco škrábe za krkem.“ - „Aha. Cedulka. Máme nůžky?“ - „Nevím. Obvykle si sám nebalím.“ (13.01.2017)

Na Emilku Clarke a Sama Claflina se pěkně kouká a na první pohled je tohle fajn romanťárna s ubrečeným koncem a povznášejícím poselstvím, že i z britské nanicovaté maloměšťačky se může stát díky lásce francouzsky šprechtící dáma potulující se sama Paříží. Pak si ale uvědomím, jak málo sexuálního napětí ve filmu je - padnou snad jenom tři cudné polibky jako v pohádce. A téma eutanázie tu nebylo pojato úplně povedeně - protiargument tu vlastně padne jen v jedné scéně od vedlejší postavy. Hlavně je tu tohle téma jenom kvůli vytřískání melodramatu a slziček, což funguje, ale představuju si, jak se na film dívá někdo na vozíčku a říká si: "To je teda super, že mi tu tenhle film říká, že život v paralýze je na h*vno - a ani výstavní prsa Emilky Clarkové na tom nic nezmění. Dík." *spoiler* Já osobně bych radši viděla konec (ne happy end), kde se oba hlavní hrdinové musí vypořádat s životem, kdy jeden z nich je paralyzovaný. (21.07.2016)

Proč se to, proboha, vlastně jmenuje Než jsem tě poznala, když je to celé o tom Když jsem tě poznala? Film se řadí ke kýčům, které se neštítí vydírat na plné čáře a k dobru se mu dá přičíst jen, že to nezastírá. ___ Příběh se odehrává v jakémsi z reálu vytrženého prostředí, kdy vše je neustále zalito sluncem a pestrými barvami. A to včetně hrdinova postižení, které znamená jenom tolik, že sedí na vozíku a sluší mu to. Neukáže se nic, co by mohlo narušit falešně vybudovanou idylu – jak jí, jak chodí na záchod, jak mu ztráta hybnosti zákonitě vzala veškerou intimitu a musí se ve všem spoléhat na ostatní …. Tak tohle neuvidíme. Místo toho tu máme jednorozměrné postavy charakterizované jedinou vlastností: Ona – roztomile střelená, On – rádobycynik s dobrým srdcem pod slupkou, Její otec – prostý, leč milující, Jeho matka – starostlivá … atd. Ach jo, ani v rámci žánru kýčovité romance tomu nedokázali dát nic víc než jen stokrát viděnou rutinu. Film je tím až otravný. Navíc je jeho poselství příšerné – když jsi na vozíku, tak nemáš žádnou cenu a je zbytečné se o něco snažit. Takováto myšlenka, která má jen podpořit tupou romanci, je zvrácená. ____ Ale nejsem cílovka, a když jsem odcházela z kina, tak na rozdíl ode mě skoro všichni brečeli dojetím. Ach jo. (02.08.2016)

Tak tohle slaďoulinký mávání kapesníčkama ze mě sůl nedostalo. Jak se mám nekriticky dívat na herečku, která svým šíleným přehráváním dělá z hl. ženské role nenáviděnou pipinu? Je mi u zadku, že měla Emilia šklebení a dětinskou naivitu ve scénáři, když mi z její křečovitý mimiky cuká v zaťaté pěsti. Plakání na povel tentokrát nevyšlo, do kvalitních cukrkandlovejch dramedy to má tááákhle daleko. Zpátky na draky. (21.10.2016)