Tarzan, syn divočiny

Příběh toho filmu mne neskutečně zklamal, protože nereflektuje původní příběh seznámení Tarzana s Jane a vůbec tam není odkaz na Tarzantův šlechtický původ. Na druhou stranu scény se zvířaty jsou strhující, vážně by mne zajímalo, jak to vše točily, v té době prostě unikát. A to z toho filmu pro mne dělá neuvěřitelnou klasiku. Proto za 5* (15.07.2015)

Dobrodrůžo. Tedy až do té doby, než se objeví fešný, kulturistický, depilovaný, čerstvě oholený a ostříhaný Tarzan (skákající na hrazdách), který unese Jane a pokusí se jí znásilnit, což vyústí logicky v to, že se do něj ona bezhlavě zamiluje. Ale nebojte se, Jane má také své zásady. Například když Harry zastřelí nebohou opičku, Jane výmluvně protestuje. Možná trochu škoda, že je to pro ni odpudivější čin, než když Tarzan utopí a ubodá dva domorodé černochy. A pokud máte rádi zvířata, pak se i pro vás najde spousta božích scén. Mezi ty nejlepší patří Tarzan škrtící lvici, Tarzan bodající leoparda, Tarzan dávající si wrestling se lvem (doslova), apod. Co ten Tarzan toho za jedno odpoledne nestihne. Nu nic, mám chuť na trochu realismu, jdu si pustit Krále džungle... (23.05.2015)

Mňam, to je ale pochoutka. Johnny Weissmuller jako pečlivě učesaný a oholený divoch provádějící veletoče na větvích a skotačící na liánách. Maureen O'Sullivan vzpírající se v jeho náručí a zoufale si přikrývající zraky při každém úmrtí, jimiž se to v jejím okolí jen hemží. Hroši, sloni a krokodýli polykající domorodce o závod a skvělí Pygmejové. Jen by to chtělo o něco méně zadní projekce. (27.08.2005)

Neodolateľne kúzelné dobrodružstvo Tarzana si zaslúži divákovu pozornosť pre poctivú filmárčinu v dobe vzniku, netradične drsným pojatím niektorých scén, ale aj peknou poetikou ( scéna, keď sa Tarzan skláňa k Jane a ona pustí kvet do vody ). Prvé spracovanie s Johnnym Weissmullerom ( navzdory dokonalému oholeniu ) a aj vďaka krásnej Maureen O´Sullivan ma príjemne pobavilo. 4+ (24.03.2012)

Na filmu je fajn, že se u něj člověk baví a ani chvíli nenudí…ehm, ale…nutno hned upřesnit, že za „bavit se“ patří v tomto případě „nechtěně“ (a to hodně). Nevím, jak to působilo na dobové publikum, ale já se musel začít smát už u toho úvodního nepříliš zdravě vypadajícího uvítání otce a dcery. Pokračovalo to zadními projekcemi, všemožnou umělou faunou (u mě to vyhráli zabijáčtí krokodýli), genderovým stereotypem (přestože ostrostřelkyně Jane je příjemným chvilkovým vystoupením z něho), neskrývaným rasismem (a otroctvím), spoustou „drsných“ úmrtí, ať už lidí či zvířat (určitě bych film nedoporučoval jejich ochráncům; už jen to obhajování zabíjeni skrz slonovinu…chudáci chobotnatci, kdyby jen věděli, komu to zachránili kůži) a vůbec nejvíc jsem se nasmál nad postavou Tarzana (při jeho počáteční absenci, kdy byl pořád dokola slyšet odkudsi jen jeho známý pokřik, který postupně s každým dalším užitím chytal stále více parodický charakter, jsem si pohrával s představou, jak geniální by bylo vypůjčit si cimrmanovský nápad a sehrát Tarzana bez Tarzana…jenže to by zas divák přišel o spoustu akrobatických přemetů, zardoušení šelem, plavecké závody a taky, ehm poznávání mezi ním a Jane). Zkrátka to není zrovna snímek, který by odolal zubu času (spíš naopak), ale na druhou stranu, třeba taková práce s některými zvířaty mi obdivuhodná rozhodně přišla. Hvězdičky ovšem (alespoň většinou) nerozdávám jen za to, že mě film rozesměje svými nedostatky (že?), tudíž celkově to vidím pouze na lepší průměr. (23.03.2015)